Psychopat

11.kapitola- Návrat

Do Camerona vrazilo auto. Odrazil se od něj a upadl do bezvědomí. Jedna paní okamžitě začala volat záchranku. ,,Nééé!" zakřičela jsem tak, až to musela slyšet polovina New Yorku. Rychle jsem ke Cameronovi bežela. Najednou vystoupil z auta ten chlap, co to do něho napálil.
,,Pane Bože...Co jsem to udělal" začal histerčit a já jsem se na něho podívala a zařvala ,,Ty! Cos to udělal!"
Vytáhla jsem z kabelky tu pistol, namířila ji na něj a řekla ,,Teď tě dodělám tak, že tě ani tvoje vlastní máma nepozná" a vystřelila jsem...jednou...po druhé...a po třetí.
Pak jsem k němu běžela, sedla si na něho a začala mu drtit lebku. Lidé mě od něho odtáhli a začali mě uklidňovat. Já jsem se jim vysmekla a běžela ke Cameronovi. Zvedla jsem mu hlavu a podložila jí mýma nohama. Začala jsem histerčit. Dívala jsem se na něho. Políbila jsem ho na ústa, pak jsem se podívala nahoru na nebe a zařvala jsem dlouze ,,Nééééé!!!!"
Najednou jsem si všimla, že na chodníku stojí mí rodiče a dívají se na mě.
Pak přijela sanitka. Já jsem si rychle nasadila Cameronovy velké sluneční brýle. Byla tak menší šance, že mě poznají.

Naložili Camerona do sanitky a já jsem se zeptala ,,Byla jsem tu s ním. Můžu jet prosím s váma? Nebudu překážet" dovolili mi to.
V nemocnici ho okamžitě odvezli na operační sál. Já jsem čekala na chodbě.

O 2 hodiny později
Už to trvalo moc dlouho. Najednou ale Camerona přivezli na lůžku na chodbu. Vstala jsem ze židle a zeptala se doktora ,,Tak co? Co je mu? Bude v pořádku?"
Doktor jen odpověděl ,,Měl celkem štěstí. Má zlomených pár žeber, lehký otřes mozku, zlomenou nohu a museli jsme mu zašít nějaké rány. Vnitřní krvácení žádné. Je ale 50% pravděpodobnost, že jestli to přežije, tak si z dnešního dne nebude nic pamatovat. Jeho tělo zažilo velký šok"
B: ,,A můžu zůstat u něho na pokoji?"
Doktor: ,,No tak dobrá, ale bude spát. Probudí se nejdříve zítra"
B: ,,A....a přežije to?"
Doktor: ,,Teď by se musel stát jen zázrak"

Řekl doktor a odvezli ho na pokoj. Já jsem šla za nima. Byla jsem u něj celý zbytek dne. Dokonce i celou noc. Spala jsem vedle něj na židli.

Ráno
Bylo asi 8 hodin a na pokoj přišel doktor. ,,Dobrý den slečno, potřebujeme tady s mladým panem udělat nějaké vyšetření"
B: ,,Dobře"
Najednou začal pípat přístroj, na kterém byl Cameron napojen.
,,Máme tady zástavu" řekl doktor a začal Camerona resuscitovat. Druhý doktor mezitím přichystával defibrilátor. ,,Nabít na 200" řekl doktor a ten druhý doktor tak udělal. ,,Odstupte!" řekl doktor a přiložil Cameronovi defibrilátor na hruď. ,,Naskočil, byl to jen malý infarkt" řekl doktor. Já jsem si oddechla.
Poté začal Camerona vyšetřovat.

Odpoledne
Pořád jsem byla u Camerona. Najednou přišel doktor a začal se mě ptát ,,Slečno, jste s Cameronem nějací příbuzní?
B: ,,Ne"
Doktor: ,,Jste jeho kamarádka?"
B: ,,Možná něco víc"
Doktor: ,,Aha dobře...a...mohl bych vědět vaše jméno?"
B: ,,Já...jmenuju se... Selina"
Doktor: ,,Dobře děkuju" a odešel.

Musela jsem mu zalhat. Mohl by jinak vědět kdo jsem. Nechtěla jsem zpátky do cvokárny. Najednou jsem uslyšela mluvení. ,,Camerone?" on mě ale nevnímal. Asi se mi to zdálo. Ale pak jsem znovu něco zaslechla.
Najednou se z Cameronových úst ozvalo: ,,Barbaro...kde jsi? ...Barbaro"
Sice mě nevnímal, ale z hlubokého spánku šeptal mé jméno. Tohle mi vykouzlilo úsměv na tváři.

K večeru
Na pokoj vešel primář nemocnice a řekl ,,Slečno, měla by jste si jít domů odpočinout"
B: ,,Ne to je dobré. Budu tady s ním. Nechci ho opustit. Je jediné co mám"
Doktor: ,,Vážně si nepotřebujete odpočinout?"
B: ,,Ne, to je dobré"
Doktor: ,,No dobře, jak chcete"
Pak se chystal odejít, ale ještě než vyšel ze dveří tak se zastavil, otočil se a řekl ,,Počkat...Jak se jmenujete?"
B: ,,Ba...Selina"
Doktor: ,,Aha...ne to ne...vy nejste Selina"
V tu chvíli jsem znervózněla.
Doktor: ,,Vy se jmenujete Barbara. Jste hledaná po celém městě. Utekla jste z psychiatrie. Jdu zavolat policii"
B: ,,Ne prosím ne! Nemůžu opustit Camerona. Je jediný co mám. Nemůžu se vrátit znovu na psychiatrii"

Najednou se Cameron začal pomalu probouzet. Já i doktor jsme zbystřili.
Cameron řekl ,,Co se stalo? Kde to jsem?"
Doktor: ,,Klid, klid, jste v nemocnici. Stala se vám nehoda. Srazilo vás auto, ale můžete být v klidu"
B: ,,Camerone?"
C: ,,Barbaro, co se stalo?''
B: ,,Srazilo tě auto, teď jsi v nemocnici"
C: ,,Jo, vzpomínám si. Měli jsme krásné rande při západu slunce"
B: ,,Ano" usmála jsem se

Bylo to krásné, znovu mluvit s Cameronem. Jenže ta krása přestala, když do pokoje vtrhli policajti.
,,Barbaro, budeš převezena zpět na Psychiatrii"
B: ,,Né"
V tu chvíli jsem si vzpomněla na zbraň v kabelce. Vytáhla jsem ji a namířila na policisty. Řekla jsem ,,Držte se dál, nebo střelím"
Chtěla jsem vystřelit, ale ten policajt měl štěstí. Došly totiž náboje.

Hned mě vzali za ruce a odváděli mě.
Ještě než jsme vyšli z pokoje, tak jsem zařvala ,,Né prosím, Camerone pomoc!"
Pak už mě jen odváděli přes nemocnici, na parkoviště a do policejního auta. Po celou cestu jsem tiše brečela. Když mě odváděli do mého staronového pokoje, tak jsem pořád tiše brečela. Nedovedla jsem si představit zase život v Psychiatrii. Nedovedla jsem si představit zase život bez Camerona.

Tak jak vidíte, Cameron nehodu přežil, ale Barbara je znovu na psychiatrii.
Bude to tak dál? V příští a taky poslední kapitole Cameron zakročí, ale více vám už říkat nebudu.