Psychopat

8.kapitola-Seznámení

Nevidím mu do tváře, nevím kdo na mě mluví. Najednou se přiblížil trochu blíž, já jsem pořád nehnutě stála. Pak řekl ,,Jsi v pohodě?". Měl příjemný hlas. Najednou se dotkl mého ramena, já jsem zbystřila, rychle se otočila o 180 stupňů a dala mu pěstí. Vyděsila jsem se totiž. On to nečekal a spadl na zem. Pomalu jsem se od něj vzdalovala, ale pak jsem se na něho podívala víc....a...,,On je to mladý kluk" řekla jsem si. Byl to vysoký, mladý, pohledný zrzek, možná jen o trochu starší než já. Přišla jsem blíž, klekla si k němu, omluvila se mu a zbystřila jsem. Vůbec nevím, co se to semnou najednou dělo. ,,Proč jsi to udělala?" zeptal se mě a já jsem odpověděla ,,Já...já nevím...promiň...vyděsila jsem se"
On se jen držel za krvácející nos a chvíli jsme se na sebe jen dívali. Najednou se na mě usmál a já jsem mu úsměv oplatila. Pak jsme vstali ze země a on se zeptal ,,Proč tady tak stojíš sama v lese?" nevěděla jsem co mám odpovědět. Nechtěla jsem mu říkat, že jsem utekla z blázince. Celkem se mi líbil a nechtěla jsem se před ním hned ztrapnit. ,,Víš co, jsi asi vyděšená. Odvedu tě ke mě domů, tam se uklidníš a pak mi řekneš kdo jsi a odkud jsi" znovu jsem se na něho podívala a pak jsem přikývla. Byl milý.

Přišli jsme k němu do bytu. Měl to tam hezky zařízené. Teda...aspoň lépe než u nás doma nebo ve cvokárně.
,,Můžeš se posadit támhle na gauč" řekl a já jsem tak udělala.
,,Chceš čaj?" zeptal se. ,,Ano, děkuju" odpověděla jsem.
Udělal čaj a přišel se ke mě posadit na gauč. ,,Děkuju" řekla jsem.
Napil se a pak hned spustil ,, Zapomněl jsem se představit, jmenuju se Cameron a ty?" já jsem jen odpověděla ,,Hezké jméno. Já jsem Barbara"
C: ,,Ty máš taky pěkné jmeno''
B: ,,Díky"
Potom nastalo trapné ticho. Jen tak jsme popíjeli čaj. Cameron zapnul televizi a najednou se zeptal:
C: ,,Kolik ti je?
B: ,,16...a tobě?"
C: ,,18...odkud jsi?"
B: ,,Jsem jen tady z New Yorku"
C: ,,Aha...někoho mi připomínáš, ale to je asi blbost"
V tu chvíli jsem zbystřila a vzpomněla jsem si, že by mě mohl vidět v televizi. Já jsem přece zabila ty dva kluky. Bála jsem se že se to dozví. Přece jenom jsem se do něho asi zamilovala na první pohled a nechci o něj přijít.

C: ,,Co jsi dělala v tom lese? Přišla jsi mi vyděšená a mimo''
B: ,,No...já...ztratila jsem se"
Ono to byla vlastně tak trochu pravda.
C: ,,Aha...a kde bydlíš?"
Po této otázce jsem se na něj usmála a ironicky jsem řekla:
B: ,,To se neříká cizím lidem"
Začal se smát.
C: ,,Nebudou mít o tebe rodiče strach?"
B: ,,Myslím že ne"
C: ,,Aha...dobře. Mám auto. Můžu tě hodit domů jestli chceš"
B: ,,Né!'' zařvala jsem na něj a pak dodala ,,...prosím ne"
C: ,,Dobře, ale proč?"
B: ,,To je jedno, promiň. Asi tě tu ruším. Určitě potřebuješ klid pro sebe..."
Vstala jsem z gauče a začala si oblékat mikinu ,,asi budu muset jít co?"
C: ,,Ne nemusíš nikam chodit. Bydlím sám. Rád ocením společnost. A...když se nemůžeš vrátit domů, tak tě přece nemůžu ještě vyhnat na ulici''
V tu chvíli mě chytil za ruku. Byl to krásný pocit.
B: ,,Tak dobrá" řekla jsem a posadila se zpět na gauč

Připadalo mi, jak by mě tu chtěl. Měla jsem z toho zvláštní pocit, ale zároveň příjemný. Asi jsem do něho opravdu zamilovaná. Je hrozně hezký.
Pak jsme si začali povídat trochu víc. Já jsem konečně poznala pravé kamarádství. Najednou se mě zeptal:
C: ,,Trošku osobní otázka, ale...měla už jsi kluka?"
B: ,,Ne..." řekla jsem a usmála jsem se.
Pak jsem ještě dodala ,,...a ty?"
C: ,,Zatím ne..." usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.
Cameron pak vstal z gauče a řekl
,,Hmm...kde budeš spát?" a začal se rozhlížet kolem sebe. Já jsem se na něj divně podívala. ,,Už vím" řekl a někam odešel. Po 5 minutách přišel zpět, vzal mě za ruku a řekl ,,Pojď" já jsem vstala z gauče a šla za ním. Zavedl mě do jeho ložnice. Tam byla velká postel, pěkně ustlaná a na stolku byla malinká orchidej. ,,Tady budeš spát ty a já se uvelebím na gauči'' řekl a já jsem mu odpověděla ,,Ne to není třeba, já se klidně uvelebím na gauči, ty si lehni do SVÉ postele"
C: ,,Ne, já na tom trvám. Můj host přece nebude spát na obyčejném gauči"
B: ,,No tak dobře"
Po tomhle rozhovoru jsem se šla osprchovat. Když jsem byla hotová, tak jsem si vlastně vzpomněla, že sebou nemám žádné jiné oblečení než to, ve kterém jsem přišla. Zabalila jsem se do ručníku a šla do kuchyně. Tam seděl Cameron. ,,Ó, co se to tady děje?" zeptal se a usmál se. Já jsem se zeptala ,,Promiň, nemáš něco na půjčení? Nemám sebou žádné jiné oblečení" Cameron se zvedl a ze skříně vytáhl jeho velké triko. ,,Promiň, nic lepšího nemám" řekl. ,,Jo, to mi stačí, děkuju" odpověděla jsem a šla se do koupelny obléknout.

Za chvilku jsem se vrátila zpět do kuchyně. Bylo mi divné tam chodit jen ve velkém Cameronově triku, ale jemu to asi nevadilo. Když jsem vešla do kuchyně, tak se mě Cameron zeptal ,,Nemáš hlad?" ,,Vlastně trochu jo" odpověděla jsem. Cameron mi ukázal co má v ledničce a já jsem se konečně pořádně najedla. Po dlouhé době jsem pocítila chuť normálního jídla. Když jsem dojedla tak jsem mu poděkovala a šla si lehnout. Bylo už 22:30 a já jsem byla moc unavená.
Kolem půlnoci jsem se probudila, protože jsem potřebovala na záchod. Vešla jsem do koupelny a tam stál Cameron bez trička. Rychle jsem zavřela dveře ,,Jejda, promiň...promiň"
řekla jsem a on odpověděl ,,Nic se neděje" a začal se smát.
Šla jsem zpět do ložnice a řekla jsem si ,,Jů on má vánočku" a začala jsem se sama sobě smát.

Už to začíná být zajímavější 😂😂😂
Tohle byla trochu delší kapitola. Myslela jsem si, že bude právě krátká 😃 nevyšlo 😂