Stupid bet, crazy game and what then? [Dramione] ✔

4. část

"Cože?"

Břichatý profesor lektvarů se podrbal na hlavě a chvíli uvažoval, co je tak nepochopitelného na tom, že svou třídu rozdělí do dvojic, ve kterých budou celý rok pracovat. Nakonec došel k tomu, že na tom nic nepochopitelného není, takže začal rovnou číst předem připravené páry.

Hermiona Grangerová s neblahým tušením zvedla ruku a když její gesto zůstalo nepovšimnuto, skočila Křiklanovi do řeči.

"Ale pane profesore, to je přece..." Bohužel nedokázala najít vhodné slovo, aniž by přitom nebyla neslušná, takže zmlkla se zoufalým výrazem ve tváři.

Křiklan ji vyhledal pohledem a pak se na ni přívětivě usmál. "Co jste chtěla říct, slečno Grangerová?"

"Já... já jenom... nemyslím si, že by toto rozřazení nějak mohlo pomoct," dostala ze sebe nakonec. Samozřejmě jí neušlo, jak se Malfoy posměšně šklebí, ale skopání ho do hranaté koule si nechala na později.

"Vážím si vašeho názoru, ale už jsem rozhodnut. Navíc vy se nemáte čeho bát - i profesoři už vědí o vás a panu Malfoyovi a já na to samozřejmě beru ohled. Rozhodně nemám nic proti tomu, aby moji dva nejlepší studenti pracovali spolu."

Hermiona překvapeně zamrkala. "Cože?"

"Jinými slovy si můžete vzít věci a přesednout si k panu Malfoyovi, slečno Grangerová." Profesor se široce usmál

No bezva, to jsem to zas dopracovala, zašklebila se v duchu, ale aby se neřeklo, vykouzlila na tváři šťastný úsměv, posbírala si věci a zvedla se. Malfoy seděl až v té nejzazší lavici v rohu a teď se na ni pobaveně šklebil. Dokázala se nějak přinutit, rádoby nadšeně k němu přicupitala a šťastně se na ně usmála, když si sedala vedle něj.

Draco se ušklíbnul, pak zvednul paži a položil ji na opěradlo židle své nové sousedky. Hermiona na něj vrhla vražedný pohled, ale nic neřekla. V duchu se zapřísáhla, že to tomu baculatému staříkovi ještě pěkně spočítá. Křiklan zatím dokončil rozřazování do skupin a začal něco drmolit. Hermiona ho ale poprvé v životě nevnímala. Malfoyovy prsty se zatím dostaly k jejím ramenům, celkem nenápadně jí odhrnuly vlasy krku a právě rozptylovaly její pozornost, jak něžně jezdily po její šíji.

Samozřejmě Hermioně neunikl Malfoyův triumfální úsměv, když se po delší době neudržela a tichoulince, téměř neslyšně zasténala. Zoufale zaskřípala zuby, což Draca potěšilo ještě víc. Hned nato ho ale vyděsily pomstychtivé jiskřičky v jejích očích a také svůdný úsměv, do kterého se roztáhly její plné rty. Málem překvapeně zalapal po dechu, když její levá ruka klesnula ze stolu a Hermiona ji s až neuvěřitelnou přesností nechala dopadnout na jeho stehno.

S naprosto nezaujatým výrazem na tváři pak přejela prsty po Malfoyově noze. Okamžitě stáhnul svou ruku z jejího krku a místo toho rychle propletl své prsty s jejími. Zamračila se, protože jí znemožnil řádnou odplatu, ale raději se znovu začala věnovat profesorovu výkladu. Za ruce se drželi celou hodinu, protože se oba báli, co by ten druhý mohl udělat.

Pak hodina skončila a Hermiona se zvedla a vyrazila pryč, aniž by si všimla, že má svou ruku stále uvězněnou v Malfoyově dlani. Jemu to samozřejmě neuniklo, ale nechtělo se mu nějak zvlášť protestovat. Prostě mlčky následoval svou holku a čekal, až si toho všimne ona. A stejně ji na to musel upozornit sám, když chtěla zatočit doleva a on musel pokračovat doprava.

"Ehm, Herimono..."

Otočila se s pohledem, který se jasně ptal, kvůli čemu ji zase otravuje.

"Co je?"

Jenom zvednul jejich spojené ruce, aby na ně viděla. "Taky bych se nejradši nerozděloval, ale bohužel nemáme stejné hodiny."

S potěšením sledoval, jak zčervenala, rychle pustila jeho ruku a nechala klesnout paži podél svého těla.

"Jo. Jasně. Promiň. Takže... uvidíme se na...?"

"Obraně proti černé magii," odpověděl, sklonil se a krátce ji políbil. "Zatím se měj, zlato!"

"Taky," hlesla a chvíli sledovala jeho záda, než se otočila a pokračovala ve své cestě. Levá ruka ji svrběla a najednou se cítila podivně osamocená. Hřejivý pocit rozlévající se jí tělem z levé dlaně byl pryč.

"Potřebuju do blázince," zabručela si pro sebe.