Stupid bet, crazy game and what then? [Dramione] ✔

12. část

"Hermiono? Hermiono!"

Ztěžka zvedla oční víčka a unaveně mžourala za hlasem. "Ginny?" zeptala se šeptem.

"Díkybohu! Víš, jak jsi mě vyděsila, Hermiono?"

Něco v jejím hlase se Hermioně nelíbilo, ale nedokázala si uvědomit, co to je. Byla zmatená - srdce jí tlouklo jako splašené, žaludek měla strachem stažený do malé kuličky a v hlavě jí nepříjemně hučelo. Zhluboka se nadechla a proud nového kyslíku aspoň trochu zmírnil mučivou bolest hlavy.

"Proč -" začala, ale v tu chvíli si vzpomněla.

Draco zmizel.

Vnitřnosti se jí zkroutily ještě víc, ačkoli si myslela, že to už není možné. Dýchací cesty jako by se jí uzavřely a v plicích se jí začal hromadit nepotřebný vzduch, nový nepřicházel.

Draco... Jediná mučivá myšlenka si našla cestu mezi zmatkem všech emocí a zasvítila v Hermionině mysli jako záchranný maják.

"Draco!" vykřikla potom a prudce se posadila.

Udělalo se jí mdlo a stáhnutý žaludek na ten náhlý pohyb taky nezareagoval příliš dobře - musela se naklonit přes okraj postele, aby se nevyzvracela na povlečení.

Ginny to přešla mlčky a mávnutím hůlky nepořádek odstranila.

"Řekni, že to byl jen planý poplach!" dožadovala se Hermiona. "Řekni, že už je zpátky a nic mu není! Řekni, že se našel!"

Její zrzavá kamarádka si ji smutně prohlédla, ale musela uhnout před zoufalstvím v jejích očích. "Nikde není k nalezení," přiznala šeptem. "Blaise s Abi se snaží zjistit víc, ale vypadá to, jako by se po něm slehla zem. Nikdo nic neví a profesoři jeho nepřítomnost z nějakého důvodu odmítají vysvětlit."

Hermiona si mlčky přitáhla nohy k tělu, objala si je pažemi a bradu si položila na kolena. Že nedýchá, si uvědomila až ve chvíli, kdy s ní Ginny trochu rozrušeně zatřásla.

"Musím ho jít hledat," vyhrkla, jakmile měla v plicích zase nový vzduch, a svižně vyskočila na nohy. Znovu se jí zatočila hlava a trochu se zakymácela, ale naštěstí to ustála a její žaludek už taky nedělal neplechu. Přesto, jakmile udělala několik kroků, něco ji přinutilo zastavit na místě. Srdce se jí strachy sevřelo. Když se nic nepovedlo zjistit Blaisovi a Abi, proč by se to mělo povést jí?

"Hermiono?" oslovila ji Ginny váhavě, když pevně zaťala pěsti, ale ani se nehnula z místa. K jejímu zděšení se k ní od Hermiony doneslo několik mučivých vzlyků.

"Kde může být, Ginny?" zaskučela Hermiona a schovala tvář do dlaní; ramena se jí třásla potlačovaným pláčem. "Proč o něm nikdo nic neví a ti, kdo by něco mohli vědět, to odmítají říct?"

"Oh, Hermiono, nemá smysl se kvůli tomu takhle nervovat!" vyhrkla Ginny a přispěchala ji objat. "Čemu pomůžou tvoje slzy? Navíc zapomínáš na jeden podstatný detail - je to pořád Malfoy. I kdyby ho unesl Voldemort, Draco by ho pravděpodobně dokázal dostat do blázince jen těma svýma kecama."

Nedokázalo ji to rozesmát, ne teď. Naopak jí kvůli tomu na tvář definitivně vyrazily dva potůčky slané vody. Nevěděla proč právě kvůli tomuhle. Nevěděla, proč vůbec brečí, když jí bylo naprosto jasné, že tím ničemu nepomůže. A přesto právě kvůli tomu teď stála v náručí své nejlepší kamarádky a brečela. Jenom okrajově vnímala zavrzání dveří a následný šum několika hlasů. Na zádech ucítila dotek několika různě velikých dlaní a pokusila se přes clonu slz zjistit, kdo se jí tím drobným gestem snažil pomoci - marně. Jenom tušila, že to byli Blaise s Abi, a chtěli se jí tím zároveň i omluvit, že se ze svého pátrání vrátili s nepořízenou.

Později ji Ginny odvedla z Ošetřovny (protože právě tam po svém odpadnutí skončila) do její ložnice a Hermiona, protože už neměla žádnou sílu, si lehla do postele ještě v oblečení. Slzy, které se na chvíli ztratily, jí zase začaly klouzat po tváři a ona se pod peřinou stulila do malého, pevného ochranného klubíčka.

Draco...