Stupid bet, crazy game and what then? [Dramione] ✔

8. část

Ale jak čas plynul dál, mladý prefekt začal zjišťovat, že se děje přesně to, co nikdy nechtěl. První myšlenka, když se ráno probudil a jeho mozek se vzpamatoval z časného vstávání, patřila jí. A Hermiona na tom byla podobně. Zamilovávala se do svého kluka. Ale nepřiznala by si to, ani kdyby na tom závisel její život.

S první sněhovou vločkou se myšlení studentů upnulo na vidinu sněhových radovánek a následně i na blížící se Vánoce. Do hradu se pomalu vloudila sváteční atmosféra a všichni byli vzrušení očekáváním zimních prázdnin. Totiž - všichni kromě profesorů. Naopak počet písemných prací, esejí a vůbec všech dalších domácích úkolů jako by se zdvojnásobil. A pro Hermionu to byl poprvé za celý její život drobný problém. Chtěla si udržet svůj dosavadní prospěch, trávit čas s přáteli a v neposlední řadě teď opravdu chtěla být s Dracem. A jak se ukázalo, ani jedno z toho si nepodalo ruce.

Na poslední víkend před Vánoci byl naplánovaný výlet do Prasinek. A Hermiona si až při Ginnině otázce, co chce dát Dracovi, uvědomila, že nemá žádný dárek pro svého přítele! Okamžitě zbledla a ruce křečovitě sevřela kolem pohárku s máslovým ležákem.

"Hermiono, neříkej mi, že..." Ginny nedopověděla, protože Hermiona už zatím vyděšeně přikývla. Chvíli bylo ticho. "Tak proč tady ještě sedíme?" vykřikla pak zrzka, vyskočila na nohy a odtáhla svou kamarádku do mrazu ven. Hermiona ani neprotestovala, že ještě nedopila. Musela přece najít dárek pro Draca! Ne, oprava... ona chtěla najít dárek pro Draca!

"Co by ho mohlo potěšit?"

Hermiona se na Ginny omámeně podívala a pak jen pokrčila rameny. "Nevím," dodala, když obdržela nechápavý pohled. "On... je zvyklý na luxus, který si já nemůžu dovolit. Nevím, co bych mu mohla dát a co by bylo v mých možnostech."

"Hele, jestli tě má opravdu tak rád, jak to vypadá, potěší ho i naprostá prkotina!" prohlásila Ginny sebevědomě a očividně si nevšimnula, jak se její kamarádka zatvářila. "Rozdělíme se! Za hodinu se sejdeme v Medovém ráji!"

A než se Hermiona nadála, byla sama. Povzdechla si, upravila si čepici a zachumlala se do heboučké šály. Pak s rukama v kapsách vyrazila bloumat vesnicí. Zastavila se snad u každého krámku, někdy jenom prozkoumala výlohu a šla dál, jindy zavítala i dovnitř, ale vhodný dárek pro Draca nenašla. Do Medového ráje dorazila o pět minut později a dost věrohodně připomínala sněhuláka.

"Máš něco?" zeptala se Ginny s nadějí v hlase.

Její kamarádka ale jen smutně zavrtěla hlavou. "Nic, co by nebylo předražený a co by se mu mohlo líbit."

Hermiona si povzdechla a raději si koupila pořádný kus hořké čokolády, aby si trochu zlepšila náladu. Nemá dárek pro Draca a jindy než dnes a tady ho nesežene. Jestli nenajde nic vhodného, bude muset koupit nějakou blbost a Draco samozřejmě pozná, že to není opravdický dárek ale spíš poslední záchrana. A bude na ni naštvaný. A jestli to nepozná, stejně to nebude dost dobré, aby se mu to líbilo, řekne si, že si s výběrem dárku nedala dost velkou práci a znovu bude naštvaný.

Málem zasténala. Jediná možnost, která nevedla k rozzlobení Draca, byl zázrak.

"Prošla jsem celou vesnici!" stěžovala si Ginny, zatímco Hermiona v duchu dumala, jak se vyhnout pravděpodobnému konci. "Skutečně celou! Prolezla jsem pomalu všechny obchody a nic! Ani ťuk! Taky sis nemohla najít míň náročnýho kluka, co?"

A pak to Hermiona uviděla. Ležel úplně v rohu ve výloze, kterou předtím jen zběžně prohlédla, protože ji ničím nezaujala. A teď jen stála a dívala se na ten nejnádhernější stříbrný náramek, jaký kdy viděla. Svým jednoduchým tvarem jí vyrážel dech a nenápadný drak, kroutící se po celém jeho obvodu, ji uchvacoval.