Stupid bet, crazy game and what then? [Dramione] ✔

6. část

Hned, co vstoupila, padnul její pohled na zmijozelský stůl. Naprosto neomylně Malfoyovu plavovlasou hlavu a stejně neomylně určila, že záplava černých vlasů vedle něj patří Pansy Parkinsonové. Nepotěšilo ji to, ale nechtěla tropit scény před celými Bradavicemi, takže jen zaskřípala zuby a šla si sednout ke stolu.

Samozřejmě si všimnula, jak se Pansy k Dracovi chová. A on si zase všimnul, jak ji to štve. Jenom z toho důvodu svou černovlasou kamarádku nezarazil a dovolil jí, aby se po něm občas tak trochu plazila, ačkoli věděl, že z jejího chichotání a nesrozumitelného štěbetání ho bude pořádně bolet hlava.

Hermionu jeho pohledy stylu "tak co s tím uděláš?" rozčilovaly, ale nechtěla mu udělat tu radost a vybublat. Až když se ho Pansy na chodbě přímo přede všemi pokusila políbit, nevydržela to.

"Hej ty!" vylítlo z ní úplně automaticky, její hlas, ledový a nenávistný, se hlasitě roznesl celou chodbou a všichni strnuli. Pansy jen zvedla hlavu a nevinně zamrkala; vůbec ji nenapadlo od Draca aspoň trochu odstoupit, což on sám považoval za sebevraždu. Navíc tím ohrožovala i jeho život, takže to raději udělal za ni a ukročil pořádný kus na stranu.

Nebelvírská prefektka se k nim přiřítila jako bůh pomsty a chodbou se ozvalo překvapené zašumění, když bleskurychle vytáhla hůlku a namířila ji na Pansy.

"Ruce pryč od mého kluka, Parkinsonová," zavrčela.

Draco málem nahlas zasténal, když ta šílená černovláska nepochopila hrozbu smrtelného nebezpečí, do kterého se právě dostala, a jen se provokativně uculila.

"Skloň tu hůlku, Grangerová," pronesla po chvíli arogantně. "Přece nechceš přijít o svůj odznak. Nehledě na to, že by sis spíš než cokoli jiného jen vypíchla oko."

Pár lidí se zasmálo, ale většina pochopila, že tohle už Pansy přehnala, a tak se pro jistotu klidili blíž ke stěnám.

Hermioně se zlověstně blýsklo v očích a Draco věděl, že je zle. Chtěl jí zabránit v tom, co měla v plánu, ať už to bylo cokoli, ale trochu ho zmátlo, když poslušně sklopila hůlku a uklidila ji do své tašky. A pak už Hermiona po Pansy prostě skočila.

Draco opravdu vůbec netušil, jak se to stalo, každopádně během několika sekund se mu u nohou po zemi válely dvě dívky a nevypadaly, že hodlají přestat, dokud té druhé přinejmenším nevyrvou všechny vlasy.

Nejdřív se je od sebe pokoušel odtrhnout, ale po tom, co mu Pansy svým ultradlouhým nehtem v zápalu boje málem vydloubnula oko, se raději držel opodál, čekal a doufal, že se mu naskytne příležitost dostat Hermionu pryč.

Během chvilky byly obě dívky bez hábitů a stačila pouhá minuta a všichni kluci ožili při zvuku trhající se látky.

"Hupsí," zachichotala se Pansy a vydrápala se na nohy.

Hermiona stála naproti ní, lehce předkloněná a vypadala, že má v plánu utrhnout jí hlavu a vyškrábat oči. Košile na ní visela už jen díky rukávům a byla prakticky k ničemu.

"Hupsí?!" zopakovala Hermiona rozzuřeně. "Roztrhla jsi mi triko!"

Pansy se jen ušklíbla. "To je toho! Aspoň konečně uvidíme, proč se pořád schováváš do hábitů!"

A taky že viděli. Veškerou mužskou populaci evidentně víc než potěšilo, když si Hermiona rozzuřeně strhla zbytky své košile, mrskla je někam za sebe a zůstala tam stát jen v rudo-černé krajkované podprsence. Hrudník se jí prudce zvedal, jak se její dýchání vztekem postupně zrychlovalo, a zcela bezkonkurenčně vyhrával souboj o pozornost nad Hermioniným úzkým pasem a plochým bříškem.