Stupid bet, crazy game and what then? [Dramione] ✔

7. část

"Co plánuješ dneska dělat?" vyrušil ji Malfoy z tichého dopování jeho vůně.

Zamračila se. "Nevím. Ta černovlasá nána mi v hlavě udělala úplný maglajz, takže si prostě nemůžu vzpomenout, co jsem chtěla dneska udělat. Asi půjdu do knihovny. Proč?"

"Nechtěla by ses radši projít?"

Připomeňte mi někdo, proč jsem se jí u Merlinových ponožek zeptal.

Zamračila se. "Takhle?"

"No jasně, chci pro kámoše uspořádat striptýz!" Sarkasticky se ušklíbnul, ale když po něm vrhla vražedný pohled, jenom se zasmál a žertovně jí rozcuchal vlasy. "Samozřejmě by ses nejdřív musela jít převlíknout, inteligentko."

"Ale... ale já nemám hotové úkoly!"

"To by tě zabilo jednou si užívat života? No tak, lásko..." Sprostě využil svého postavení a omámil ji sladkým polibkem. "Jen jednou!"

Zamračila se, ale nakonec si povzdechla a přikývla. "Počkáš na mě ve Vstupní síni?"

Draco se ale jen ušklíbnul a paži, kterou měl dosud na jejích ramenou, teď obmotal kolem jejích boků. "Snad si nemyslíš, že nevím, kde máte společenskou místnost! Ale no tak, zlato! Uráží mě, že mě tak podceňuješ!"

Hermiona opravdu zatoužila utrhnout mu hlavu. Ano, s těmihle nevinnými provokacemi začala ona, ale jak se ukázalo, on v nich byl přímo mistr a někdy ji tím vytáčel do nepříčetnosti.

"Fajn, tak počkáš venku," rezignovala.

Jenom se nevinně usmál. "A pozvat mě k sobě bys nechtěla?"

Rozzlobeně zaskřípala zuby, když se pár studentů kolem nich začalo smát, ale dokázala se ovládnout. V duchu zapátrala po patřičném údaji, kdy že vlastně tyhle jejich "souboje" začaly, ale ve skutečnosti už se skrz její rty vyvalila zřejmě ta nejstupidnější věc, jaká ji v životě napadla (když se nepočítá odpověď na Dracovu otázku, co za ten první polibek chce).

"No, já bych chtěla, ale je tam teď moc lidí, kteří by nám překáželi." Ji samotnou překvapil tón, s jakým se jí povedlo vyslovit tenhle blábol. Znělo to jako zapředení a utrápený vzdech současně. A zřejmě tím nepřekvapila jen sebe - Malfoy sám chvíli horečně mrkal a to ani nemluvila o zástupech studentů, které se prostě najednou zastavily a omráčeně na ni civěly, aniž by se to nějak snažily skrýt.

Neměla ani ponětí, jak se jí povedlo zastavit příval krve, který se jí hrnul do tváře. Zřejmě má nadání stáhnout cévy a nepustit jimi ani kapičku, když nechce. Ale svůdný úsměv, který se jí povedlo vysekat naprosto bezchybně, už si nedokázala vysvětlit ničím. To, co dnes předváděla, už nebylo ani bláznovství.

Malfoy se ale zřejmě už vzpamatoval z počátečního šoku a vzpomněl si, že on nikdy neprohrává, takže se jen ušklíbnul. "Na tomhle hradu se najde tolik opuštěných míst..." pronesl hříšně lákavým hlasem.

Tentokrát se Hermiona neubránila zčervenání a uhnula pohledem, takže ani neviděla Dracův triumfální úsměv (který si po takové době dokázala docela dobře představit).

"Nějak rychle jsi ztratila odvahu," zašeptal a Hermiona ho během jedné sekundy (samozřejmě v duchu) stihla tisíckrát proklít za to, že je takový, jaký je. Nikdy by neřekla, že zrovna Malfoy bude tak neuvěřitelně všímavý. Ale vlastně by se neměla divit, že si všímá věcí, kterými ji pak může shazovat, ne? Protože ona to, jak se jí podlamovala kolena, tajil dech a víčka jí samovolně klesala, kdykoli jí něco šeptal tak, že se rty dotýkal jejího ucha, považovala za osobní prohru. A on si toho všimnul už po týdnu od oficiálního odhalení jejich vztahu.