Stupid bet, crazy game and what then? [Dramione] ✔

13. část

"Tohle není normální," zašeptala blondýnka. "Už to trvá moc dlouho. Pokud se nevrátí, nebo se aspoň nedozvíme, kde je, určitě se z toho zhroutí."

Rudovláska si starostlivě prohlédla svou hnědovlasou kamarádku. Seděla u stolu, před sebou měla rozloženou knihu a nepřítomně civěla přímo před sebe. Skutečnost, že se Hermiona takhle tváří zrovna v knihovně, Ginny k uklidnění moc nepomáhala.

"Trápí mě, že je pořád v takovém stavu," zašeptala a Abigail jen přikývla.

Blaise, poslední člověk, který seděl u stejného stolu, mlčel a podezřívavě si nebelvírskou prefektku měřil. Jedině on, kromě Draca a Hermiony, věděl, že jejich vztah není skutečný. Až na to, že tohle nemohla být jen lež, zástěrka. Hermionina mučivá lítost byla stejně skutečná jako teď dvě dívky vedle něj. Jako knihy předtím, jako celá knihovna, ve které se právě nacházeli...

Že by se to nevymklo z kontroly jenom Dracovi? pomyslel si a zamračil se. Studenti se vrátili zpět do školy a vyučování pokračovalo. Ale Hermiona jako by si toho ani nevšimla - všechny hodiny, které měla s ním a kdy tedy měl šanci ji pozorovat, jen seděla, nepřítomně civěla před sebe a nedávala pozor. Nikdy si nevšimla, že byla vyvolaná, dokud do ní někdo ze spolužáků nedrknul a neupozornil ji na to. Nenosila úkoly, nepřipravovala se na hodiny, ani na písemky. Skutečně vypadala, že nemá daleko k nervovému zhroucení.

Největší starosti to samozřejmě dělalo Ginny, Harrymu a Ronovi a dalším jejím přátelům, ale teď už se o ni začal bát i Blaise, což přeci jen stále bylo co říct. Upřímně doufal, že se Draco v nejbližší době vrátí, protože jinak nepochyboval o tom, že by se nebelvírská prefektka brzo složí.

Možná jeho nevyřčené modlitby přeci jen pomohly...

Bylo to přesně devět dní od Dracova zmizení, když z Ginny Weasleyové spadla obrovská tíha starostí o kamarádku. Málem Malfoyovi skočila kolem krku, když ho večer našla před vchodem do Nebelvírské společenské místnosti. Samozřejmě po tom, co se mu svěřila, jak je hrozně ráda, že se vrátil, mu trochu hlučněji oznámila, co to s Hermionou udělalo. Tvářil se opravdu zkroušeně, omluvil se (což ji málem dostalo na zem) a poprosil ji, jestli by mu Hermionu nezavolala.

Copak mohla odmítnout? Ale byla trochu vystrašená, když se blížila ke dveřím Hermioniny ložnice. Dlouho si ještě venku na chodbě dodávala odvahu, ale nakonec svou kamarádku uvnitř nenašla.

"Hermiono?" zavolala trochu zmateně. Až potom si všimla, že je slyšet tekoucí sprcha. Donutila se znovu nenervovat a rázně vyrazila za zvukem.

"Hermiono?" Ginny opatrně nakoukla do koupelny a nejistě spočinula pohledem na rozmazané postavě své kamarádky ve sprchovém koutu, z kterého se valila oblaka páry.

Proudící voda utichla.

"Gin?" ozval se Hermionin překvapený hlas. "Děje se něco?"

"Tak trochu," přiznala zrzka váhavě.

"A co?" Hermiona vylezla ven ze sprchy, zabalená do huňatého bílého županu.

"Týká se to Malfoye..."

Po několika dalších slovech se už Hermiona řítila po schodech dolů, jenom v županu proletěla společenskou místností plnou překvapených nebelvírských studentů, proběhla otevřeným vstupem a bez jakéhokoli přibrzdění se Dracovi vrhla kolem krku.

"Co blázníš?" zasmál se a obmotal jí ruce kolem pasu.

"Měla jsem strach," špitla, zatímco se ze všech sil snažila nerozbrečet. "Když jsi beze stopy zmizel, nikdo nic nevěděl a učitelé mi nechtěli odpovědět. Snape mi strhnul dvacet bodů, když jsem na něj začala křičet, co se ti stalo! Dvacet! Nestrhnul mi padesát jen z toho důvodu, že se prý domnívá, že jsem psychicky vysílená!"