Broken pieces✔

-10-

,,Winter, vstávej!" nebylo to zrovna ideální probuzení, když mi do pokoje vběhla má sestra a začala mi skákat po posteli, ale alespoň mě přivedla k životu. Což jsem potřebovala. Ani jsem nemusela otevřít oči a hned se mi vybavila ta vzpomínka. Já a on blízko sebe. Rty dotýkající se mého čela. Dnešní skoro rande. Vlastně vůbec. Jen spolu uděláme úkol. Ale i to se počítá. Budu moct znovu sledovat jeho tvář. Rty roztahující se do krásného úsměvu. Ty rty, kterými mě včera málem políbil. A budu se moct topit v jeho tmavých, ale zároveň nekonečných očích. Pozorovat jeho jiskřičky v nich zářících. Vdechovat jeho vůni. Být mu poblíž. Můj sen. 

,,Dobré ráno," nerada opouštím svou vyhřátou postýlku, ale dnes mi to nevadilo. Věděla jsem, že se musím nachystat. Čas se krátil. Ona schůzka se blížila. A já vypadala jako zdechlina v růžovém pyžamu. 

,,Dobré ráno, beruško. Vyspala jsi se dobře?" vzhlédne táta od novin a s lehkým úšklebkem mě sjede pohledem. 

,,Až dorůžova. Co máme k snídani?" tentokrát má otázka směřovala k mamce sedící u mé sestry, která se marně snažila sama nasytit. 

,,Na plotně zbyly vajíčka nebo si dej cereálie," ihned jsem se nahrnula k plotně a vzala si zbývající porci vajec. ,,Co máš dnes v plánu?" 

,,Jdu s jedním kamarádem na oběd a pak půjdeme dělat do kavárny společný úkol. Máme ve dvojicích napsat román," kmitnu rameny. Mamka okamžitě zpozorní a táta se napřímí. 

,,S kamarádem?" zeptají se sborově a já se trochu zarazím. Vážně jsem jim to takhle řekla? Proč jsem jim neřekla, že jdu s nějakou holkou? 

,,Jo. Pan Foster nás dal do dvojice a my to nemáme kdy jindy udělat. Navíc je tu nový a nemá moc přátel," můj táta, co se týče kluků, je poměrně skeptický. Nemá rád, když se s nějakými poflakuju, jak on říká. Jsem zvědavá, jak bude reagovat, až s nějakým budu chodit. Pokud vůbec někdy budu. Třeba s Willem. To asi ne. Ale hezká představa.

,,Ty jsi ve dvojici s Williamem? Tím novým? Budu si muset s panem Fostrem promluvit," zamumlá si tát pod vousy. 

,,Tati! Nemůžeš mít vše neustále pod kontrolou," nechtěla jsem na něj zvýšit hlas, ale už mě štve, jak mě neustále kontroluje. Neznamená, že je ředitelem školy, že mě může hlídat na každém kroku. 

,,Dej si pozor na jazyk, mladá dámo!" vrátil mi to stejným tónem. Někdy byl vážně tvrdohlavý. 

,,Mikeu. Je to jen úkol," konečně někdo na mé straně. ,,V kolik přijdeš domů?" 

,,Ještě nevím. Ale na večeři tu budu," nebudu si tím kazit náladu. Dnes mám nádherný den. Tohle vyřeším jindy. ,,Půjdu se přichystat," ani jsem nečekala na další slova a vběhla jsem do svého pokoje, kde jsem se pokoušela nějak připravit. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych nestíhala. Za deset minut jsme měli sraz a já byla ještě doma. Jenže cesta ke škole zabere víc jak deset minut. Kruci! ,,Mami?" 

,,Beruško, vylekala jsi mě. Co se děje?" vzhlédne od přípravy oběda. 

,,Nestíhám. Myslíš, že bys mě mohla odvézt?" psí oči. Vždycky to na ní zabralo. Ani teď se to nezměnilo. Popadla klíčky od tátova auta, do kterého jsme obě rychle zapadli a vyjeli ke škole. 

,,S tátou si nedělej starosti. On si jen nemůže zvyknout, že už nejsi malá holka s culíky," zasměje se. Ano. Byla jsem ten typ dítěte, co nosil culíky, v ruce tahal medvídka a v puse cucal bonbony. ,,Ale co se týče toho chlapce, věřím ti. Vím, že ať už to je jakkoli, budeš opatrná. Ve všech směrech," pro tohle jsem mamku milovala. Věřila mi a viděla ve mně to nejlepší. 

,,Děkuju," šeptnu. Děkovala jsem ji nejen za ten odvoz. Mohla bych jí děkovat za život, za ty roky, co mi obětovala, za vše dobré, co do mě vložila. Byla jsem ji tak moc dlužna. 

,,Užij si to a pak se ozvy," líbne mě na tvář a já rychle vystoupím. Vyčkám, až její auto zmizí z dohledu a pak teprve se rozejdu ke škole. 

,,Jdeš pozdě," z jeho dechu na mém krku mi vyskočila husí kůže. Stál za mými zády. Znovu mi byl tak blízko. Hrudí se dotýkal mých zad. Všude kolem nás poletovala jeho vůně. Hned bylo vše jasnější. Barvy kolem nás byly sytější. Vše se zpomalilo. Svět se zpomalil. Byli jsme jen my dva. 

Omlouvám se, že jsem dost dlouho nevydala kapitolu, ale měla jsem nějaké starosti a tak, ale už je to v pohodě a zase budu normálně vydávat ;)