Broken pieces✔

-14-

,,Winter!" zaslechnu za sebou, když si kráčím po chodbě do třídy na mou první hodinu. Přála jsem si, aby to byl on. Abych ho potkala. Měla ho znovu u sebe. ,,Co s tebou o víkendu bylo? Myslela jsem, že půjdeme na nákupy v sobotu," rozejde se po mém boku má jediná kamarádka.

,,Promiň. Neměla jsem vůbec čas. Pracovala jsem s Willem na tom úkolu na literaturu," kmitnu rameny, ale v tu chvíli se zastaví a překvapeně na mě pohlédne. 

,,S Willem? Z té párty?" pozvedne obočí a podezřívavě mě sjede pohledem. 

,,Jo. Jsme kamarádi a navíc jsme spolu měli ten úkol," klidně bych byla i něco víc, ale to jí říkat nebudu. 

,,No ale musím uznat, že je docela roztomilý. Hodily byste se k sobě," zaculí se. 

,,Jsme kamarádi," protočím očima a ona se hlasitě uchechtne. 

,,Vidím, jak na tebe kouká. Je jen otázkou, kdy se na sebe vrhnete," zasměje se a zapadne do třídy. Já se ale zastavím v chůzi a pohlédnu na své tenisky. Možná, že když to vidí i ona, že na tom něco bude. Třeba ke mně vážně něco cítí. 

***

,,Dneska jsme na sebe teda neměli moc štěstí," ozve se vedle mého ucha. Husí kůže. Zrychlený dech. Motýlci v břiše. Byl to on. Znovu byl u mě. 

,,Říkal jsi, že si mě najdeš. Já čekala," kmitnu rameny a zabouchnu svou skříňku. 

,,Chyběla si mi včera," šeptne a tím upoutá mou pozornost. Znovu mu hledím do očí. Znovu se topím v jejich hloubce. 

,,Tohle by si neměl říkat nahlas," uchechtnu se, ale jeho výraz se nezmění. Myslel to smrtelně vážně. Věděla jsem to. Znovu to byl ten intenzivní pohled, co do mě zabodl. Jako v sobotu těsně před tím skoro polibkem. 

,,Chceš hodit domů?" nechtěla jsem, aby to někdy skončilo. Ta chvíle, kdy jsme byli zase jen my dva. Avšak byl to on, kdo to přerušil. Kdo se rozešel k východu. ,,Mám tu auto."

,,Dobře," přikývnu. Chtěla jsem se ho zeptat. Na ten polibek. Vážně to chtěl udělat? A proč? ,,Můžu pustit rádio?" zapnu si pás a tázavě na něj pohlédnu. S úsměvem přikývne a tak naladím nějakou stanici, kde hráli pomalou písničku. Byla krásná. 

No ták, slabá lásko, alespoň tento poslední rok
Syp trochu soli, nikdy jsme tu nebyli
Moje moje moje - moje moje moje
Moje moje moje moje
Zírajíc do umyvadla od krve a zničenou dýhou

Říkám své lásce, znič to všechno
Odstřihni všechny lana a nech mě padnout
Moje moje moje - moje moje moje
Moje moje moje moje
Právě v okamžiku, kdy je tento příkaz nesplnitelný  

,,Co to mělo v sobotu být?" vyletí ze mně. Dobře. Začínám být čím dál tím mluvnější. Proč sakra nemohu být zticha. 

,,Co myslíš?" pohlédne na mě na sekundu, ale pak zrak vrátí zpět na silnici. Ty jeho pevné ruce svírající volant. Přála bych si, aby se mě jimi dotýkal. Aby v nich svíral mou tvář. Obsypal mou kůži polibky. 

,,Chtěl si mě políbit. U nás před domem," nedokázala jsem se na něj podívat. V tu chvíli byly lepší mé tenisky. To ticho panující mezi námi. Kleště svírající můj žaludek. Bála jsem se jeho odpovědi. Co když to tím všechno zkazí?

,,Vážně to chceš vědět? Protože, pokud ti to teď řeknu, vše se změní," zajede ke kraji cesty a otočí se ke mně čelem. Přitom se opře loktem o volant, což ještě víc zvýrazní jeho svaly. 

,,Musím to vědět. Nemůžu na to přestat myslet. Potřebuju, aby si mi to vysvětlil. Hned," až mě překvapil ten odhodlaný tón, jakým jsem to řekla. 

,,Když jsem tě poprvé spatřil, byla si jiná. Tak obyčejná a zároveň výjimečná. Už v tu chvíli, v tu vteřinu, kdy se naše oči střetli, jsem věděl, že tě chci políbit. Toužil jsem po tom každou sekundu. Když si mi byla poblíž, i když jsi byla kilometry daleko. Den co den jsem přemýšlel, jak by chutnaly tvé rty. Jaké by to bylo dotknout se jich. Nikdy předtím se mi nestalo, že bych chtěl něco tak moc. Dlouho po smrti mých rodičů jsem nic necítil, ale teď? Těším se na každou minutu po tvém boku. Myslím na tebe snad pořád. Vím, že bych neměl, neměl bych milovat někoho, jako jsi ty, ale jak to mám zastavit? Řekni mi, jak přestat a já přestanu. Nebo se o to pokusím," a bylo to venku. Všechny jeho pocity vypluly na povrch. Teď už to bylo jen na mě. 

,,Proč by si nemohl milovat někoho, jako jsem já?" on byl úžasná osoba a i on má právo na lásku. Opravdovou lásku. 

,,Je ve mě tolik temna, které by ti mohlo ublížit. Navíc jsem provedl spoustu špatných věcí. Nezasloužím si být milován," neměl to říkat. Nebyla to pravda. 

,,To neříkej. Vím, že jsi dobrý člověk. Hodně sis toho prožil, ale to neznamená, že nemůžeš být s osobou, které na tobě záleží. Každý má právo na druhou šanci," dotknu se jeho hřejivé tváře. Byli jsme si tak blízko. 

,,Winter," znovu to řekl. Znovu vyslovil mé jméno. Byl to tichý hlásek, přesto patřil mě. V té vteřině. V té chvíli, kdy se na mě podíval. Kdy se ke mně sklonil. Kdy se přitiskl na mé rty. 

No hurá!!!