Broken pieces✔

-5-

S pohledem přilepeným na dlažbě a myšlenkami někde úplně mimo jsem se vydala ke své skříňce pro učebnice. Avšak jsou to tmavé tenisky, co mi zastoupí cestu. Pomalu zvednu zrak  k jeho tmavým očím, co mě upřeně pozorovaly. ,,Ahoj Winter," jeho pravý ret se lehce nadzvedl do pokřiveného úsměvu, který mi podlamuje kolena. Rychle proto uhnu pohledem do jeho očí. 

,,Wille. Co potřebuješ?" zvednu své upravené obočí. Stále s úsměvem si mě prohlédne a pak se vrátí k mým zmateným očím. 

,,Dnes ti to sluší," jeho rty se roztáhnou do obrovského úsměvu, který zapříčinily mé rudé tváře. Rychle přejdu ke své skříňce a radši ji otevřu, abych dál nemusela hledět do té jeho nádherné tváře, ze které se mi chce omdlít. ,,O něco bych tě chtěl poprosit," opře se vedle mě o cizí skříňku. Se zájmem na něj pohlédnu. Dokonce spatřím, že se v jeho očích mihne strach. ,,To, čeho si byla u mě doma svědkem," sklopí zrak na své tenisky. ,,Nemusí to vědět nikdo další," hlesne. 

,,Myslíš si, že bych hned všem vykládala, co jsem u tebe doma viděla? Nebo vůbec, že jsem u tebe byla?" uchechtnu se a on ke mně zvedne překvapený pohled. ,,Taková nejsem," mile se na něj usměju a zabouchnu kovová dvířka. 

,,Tak jsem to nemyslel! Já jen nechci, aby o tom někdo věděl," vyhrkne a rozejde se se mnou ke třídě. 

,,Slibuju ti, že ode mě se to nikdo nedozví," ujistím ho a pak pohlédnu znovu do těch matoucích a tajemných očí. ,,Víš, že kdyby si mě tam nechal, nemusel bys tohle vůbec řešit?" 

,,Nenechal bych tě tam a nelutuju toho, že jsem tě vzal k nám. Naopak jsem rád, že to aspoň někdo ví," zastrčí si ruce do kapes a pohlédne na mě zpod dlouhých řas. ,,Uvidíme se v knihovně," prolomí ticho, co mezi námi nastalo při našich opětujících pohledech. Lehce přikývnu a pak pozoruju, jak se vydá k protější třídě, ve které nakonec i zmizí. I já zamířím do třídy, kde na mě čeká i má kamarádka. 

,,Winter," všimne si mě. ,,Dnes ti to nějak trvalo," zamračí se na mě. Jen nevinně kmitnu rameny a sednu si na své místo. 

,,Jak sis to užila s Cameronem?" zvednu se zájmem obočí. Hanna se okamžitě rozzáří a začne na mě chrlit vše, co se dělo poté, co mě opustili. 

***

,,Uvidíme se," obejmu svou kamarádku, která odcupitá ke klukovi, co se opíral o své naleštěné auto. Za to já se vydám zpět do školy. Když vejdu do knihovny, paní za pultem se na mě usměje a já ji úsměv oplatím. Okamžitě se rozejdu ke svému oblíbenému oddělení, když mě něčí ruka stáhne za regál plný knih. 

,,Winter," nevím proč, ale vždy, když vysloví mé jméno, mám chuť si to nahrát a pouštět si to celé dny do uší. Z jeho úst to zní úplně jinak. Tak krásně. 

,,Wille," šeptnu, jelikož mi to hlas jinak nedovolil. Hleděla jsem mu znovu do jeho nádherných očí, které si nestydatě prohlíželi mou tvář. Byli jsme si tak blízko. Naše těla byla doslova nalepená na sebe. Jeho dech mě šimral na tváři a jeho vůně mi omámila mozek. Nezmohla jsem se na jediné slovo. Ani hlásek ze mně nevyšel. Prostě nic. 

,,Čekal jsem tu na tebe," opatrně mi zastrčil jeden pramen vlasů za ucho, aniž by ode mě odtrhl zrak. ,,Chyběl jsem ti?" dnes již podruhé mi podlomí kolena jeho okouzlující pokřivený úsměv, který mi věnoval. V tuhle chvíli patřil jen mě. 

,,Chyběl," přiznám. Nejde nevšimnout si jiskřiček, co mu zářili v očích. Dokonce jsem si všimla menšího dolíčku, jež zapříčinil jeho úsměv. Velice pomalu se sklonil k mému uchu. Jeho dech mě hřál na krku. Najednou jsem ztuhla. Ztuhla jsem přesně ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly mého krku. Kdy mě jemně políbil přímo pod ucho a pak vyřkl ty slova. Ty, co se mi vryli do paměti. Nikdy na ně nezapomenu.

,,Taky si mi chyběla. Moc," divím se, že jsem se udržela na nohou. Jeho slova mě překvapila a trochu i ublížila, jelikož jsem díky nim nemohla vůbec dýchat. Jakoby si mé plíce zajeli na dovolenou. 

Když se odtáhl, přešel k regálu vedle nás a vytáhl z něj jednu knihu. Díky bohu jsem jeho přítomnost nepostrádala dlouho. Znovu se ke mně přiblížil, jako bychom neměli žádný prostor. ,,Myslel jsem, že by jsi si ji mohla přečíst," zvedl ruku, v níž držel knihu a já si ji od něj převzala. Její obal byl lehce zničený a i podle zbarvení stránek jsem poznala, že je dost stará. ,,Moje oblíbená," dodá a nespouští ze mně pohled. 

,,Dobře," vděčně se na něj usměju. ,,Přečtu si ji a nahlédnu tak do hluboké mysli pana záhadného," zažertuju. Se smíchem se ode mě odtáhne a opře se naproti mě o regál. 

,,Víš Winter," zase ten jeho hlas, co vyslovil mé jméno. ,,Je mi s tebou moc dobře,"