Broken pieces✔

-25-

,,Tati?!" vyhrknu a vylekaně pohlédnu na Willa, který je stejně tak překvapený. ,,Jak-?" hlesnu, ale ihned mi skočí do řeči. 

,,Věděl jsem to. Celou dobu jsem to tušil. Stačilo tě jen dnes ráno sledovat," zabodne do mě svůj pohled a zamračí se. ,,Zklamala si mě. Myslel jsem, že ti můžu věřit," pronese chladně a pak svůj pohled přesměruje ze mě na Willa. ,,A co se týče tebe, pojď za mnou," ani se na mě neohlédl. Beze slova se rozešel pryč. 

,,Bude to v pohodě," ohlédne se na mě Will a pak pustí mou ruku. Sedla jsem si před ředitelnu na lavičku a čekala. Uběhla skoro hodina a pořád nic. Najednou mi přišla zpráva. 

Běž na hodinu. Po škole na našem místě.

To neznamenalo nic dobrého. Určitě ho vyloučil. Kvůli mě. Neměla jsem to dovolit. Vůbec se tohle nemělo stát. Je to má vinna. Teď bude Will vyloučený a bude muset hledat novou školu, do které ho možná ani nepřijmou. 

Sebrala jsem si všechny věci a došla na druhou hodinu. Samozřejmě jsem byla celou dobu mimo. Nemohla jsem na to přestat myslet. 

,,Co se děje?" nakloní se ke mně Hanna a tiše se mě zeptá. Při tom na mě hledí tím svým starostlivým pohledem. 

,,Nic. Jen jsem nevyspalá," zalžu a pokusím se o malý a falešný úsměv. Zřejmě jí má slova přesvědčí a dál si mě nevšímá. Celý den se táhl až moc pomalu. Když odzvonilo na konec poslední hodiny, doslova jsem z té školy utekla. Ani jsem nešla domů. Rovnou jsem nasedla na autobus, který mě dovezl kousek od zavřeného zábavního parku. Rychle jsem přelezla plot a vyběhla na střechu. Nikdo tam nebyl. Panovalo tam smrtelné ticho a slunce se schovalo pod oblaky temna. 

,,Bude pršet," poznamená někdo za mnou. Prudce se otočím a pohlédnu do jeho očí. Nebyli plné lásky nebo jiskřiček. Byli vyhaslé a nervozně s nimi kmital ze mě na zem. 

,,Co ti řekl? Vyhodil tě?" vyhrknu a přejdu k němu blíž. 

,,Jo. Vyhodil mě, Winter," přikývne a sklopí zrak k zemi. Milovala jsem jeho hlas, kterým vyslovoval mé jméno, ale teď bych se bez toho radši obešla. 

,,Moc mě to mrzí. Takhle jsem to nechtěla. Nemělo se to stát. Možná by se s tím dalo něco dělat nebo tak," dotknu se jeho tváře a pohlédnu mu do očí. 

,,Není to tvá chyba. Bylo to mé rozhodnutí, pamatuješ? Miluju tě a nezáleží mi na to, co se stane," lehce se pousměje a skloní se ke mně pro polibek. 

,,Byl jsi už doma? Řekl si to babi?" 

,,Ne. Bojím se. Nechci ji znovu zklamat," šeptne. 

,,Bude to v pořádku. Řekni ji všechno. Určitě to pochopí," upravím mu jeho hnědé až trochu nazrzlé vlasy a usměju se nad jejích divokostí. ,,Měl by ses nechat ostříhat," ušklíbnu se a on se rozesměje. 

,,Už asi jo," souhlasí a zavede mě ke kraji. ,,Ještě nechci domů," povzdychne si a přitáhne si mě do náruče. Oba se zadíváme na krásnou krajinu kolem nás a mlčíme. Užíváme si ten klid. Tu lásku létající mezi námi. 

***

,,Winter!" zaslechnu z kuchyně, když si zuju tenisky. ,,Kde si byla?" probodne mě táta pohledem. Rychle střelím očima po mamce, která v ruce držela ségru a jen na mě soucitně hleděla. 

,,Nechápu, tati, jak si mi to mohl udělat. Copak nechceš, abych byla šťastná? To ti opravdu tak moc vadí, co je zač, že mi radši zkazíš život?" vyčítavě na něj pohlédnu. Pokoušela jsem se dát co nejvíce emocí najevo. 

,,Budeš šťastná, ale ne s ním. Jednou mi za to poděkuješ," zvedne se a jen kolem mě projde do pracovny. 

,,Mrzí mě to holčičko," hlesne mamka. Rychle položí malou do židličky a přitáhne si mě do náruče. ,,Tak moc mě to mrzí, Winter." 

Konce se dočkáte ještě dnes ;*