Broken pieces✔

-26-

Nastal pátek. Konečně víkend. Celý týden jsem s tátou nepromluvila. Snad pořád jsem byla u Willa a pomáhala mu to nějak vyřešit. Na žádnou školu ho už nechtěli vzít, ale jeho babička to brala s optimismem. Chápala, proč to udělal. 

Po škole na našem místě. Musíme si promluvit.

Zpráva mi přišla přesně v půlce druhé hodiny. Rychle jsem na ní odpověděla a mobil schovala do kapsy. Hanna se vedle mě zakroutila a pak se ke mně trochu nahnula. 

,,A zkoušel školy ve vedlejším městě? Třeba tu, kam chodil Mark, co jsem s ním v létě chodila," šeptne směrem ke mně. Řekla jsem jí, co se stalo. Nebylo proč to tajit. Stejně to do pátku všichni zjistili. 

,,Jo. Byli jsme tam včera," povzdychnu si. ,,Myslím, že to je ztracený," sklopím zrak k zemi. Nenáviděla jsem, že mu to táta udělal. 

***

,,Ahoj," hlesnu, když vylezu poslední schod na žebříku a opráším si trochu kalhoty. Stál ke mně zády a sledoval oblohu. ,,Tak co se děje?" 

,,Budu se stěhovat," vyhrkne tak rychle, že nejdřív ani nechápu, co že to vlastně vypustil z úst. ,,Máme na Floridě tetu aby si nás vzala. Já tam dodělám školu a pak si najdu práci."

,,Už to máš promyšlený," ironicky se uchechtnu. ,,A co bude se mnou? S námi?" 

,,Neplánoval jsem to. Zkrátka to tady nemá budoucnost. Tvůj táta mi to jen ukázal. Nezasloužíš si někoho, jako jsem já. Bude lepší, když tě nechám jít," přejde ke mně a dotkne se mé tváře. ,,Ale vždycky tě budu milovat."

,,Nedělej to. Je i jiná možnost. Budeme hledat dál a já ti pomůžu s penězi. Najdeme si brigádu a zvládneme to. Společně," vyhrknu a pokusím se ho přesvědčit. 

,,Musíš žít. Ne se o mě jen starat," přejede mi palcem po rtu. ,,Na to jsi až moc krásná." 

,,Ale to díky tobě si teď připadám naživu. Jen s tebou můžu být šťastná," zkroutím hlavou a nechám pár slz stéct po tváři dolů. 

,,Winter, ne každá první láska je ta pravá. Občas se stane, že to nevyjde," zajede mi rukou do vlasů a pomalu se ke mně skloní. Jemně se dotkne mých rtů a přivře oči. Dal do toho polibku všechno. Celou svou lásku ke mně. 

,,Kdy odjíždíte?" 

,,Zítra," šeptne a opře si své čelo o mé. ,,Vem si to," podá mi obálku, ve které se ukrýval dopis. ,,Miluju tě Winter." naposledy se dotkl mých rtů a pak zmizel. Když jsem se ohlédla kolem sebe, byl tu je klid a ticho. Slzy mi stékali po tváři a vzlyky se nesly tichem. Opatrně jsem otevřela obálku a vytáhla papír. 

Má krásná Winter, 

Už od prvního pohledu jsem věděl, že ty jsi jiná. Bylo nám už předem dané, že se naše osudy střetnou. Stejně tak, jako že se i rozdělí. Možná si myslíš, že to tak nemá být, ale věř mi. Je to to nejlepší, co pro tebe můžu udělat. Nehodím se k sobě. Někdo jako ty, tak skvělá osoba, si nezaslouží někoho, jako jsem já. Miluju tě celým svým srdcem a věřím, že jednou budeš šťastná. Že si najdeš někoho, kdo tě bude milovat stejně tak moc, jako já. Že si tě vezme a budete mít spolu krásnou rodinu. Znám tě dost dlouho na to, abych věděl, že tebe si zamilují všichni. Vždyť mě sis podmanila po pár dnech. Nevyměnil bych ani jednu sekundu s tebou. Za nic na světě. Už navždy budeš má kráska. Miluju tě Winter a přeju ti krásný život. 

S láskou William

Nemohla jsem je zastavit. Slzy, co se mi řítily z očí. Vzlyky vycházející z mého hrdla. Bolest rozlévající se mi po hrudi. Srdce, které se roztřištilo na milion kousků. Tak moc to bolelo. Miluju ho. Tak moc, až mi z toho puká srdce. 

Před námi je poslední kapitolka :/