Potřeba dýchat

1.

Bylo nás tu sedm i s psychologem. Seděli jsme v kroužku a celkově to tu vypadalo jako vystřiženo z filmu.
Minuty utíkaly zoufale pomalu.

Nikoho jsem tu neznala, cítila jsem se tu strašně nepohodlně. Na první pohled mě zaujal ten blonďák sedící hned vedle toho chlápka. Pořád na mě zíral a já nevěděla co dělat.

,,Zdravím vás v pařížské léčebně pro teenagery. Jak vidíte sami, je vás tu celkem šest a dalo by se říct, že každý z vás má trochu odlišný problém, to se nestává často. Teď se tu zkusíme všichni představit. Řeknete jméno, věk, oblíbenou činnost a proč jste tady. Pro některé z vás to bude nepříjemné, ale udělat to musíte. Uleví se vám nebo se naopak budete cítit poníženě. Obojí je správné."
Odkašlal si a upravil si malé brýle na nose.
,,Mimochodem, jsem doktor Peter Taquette, kdykoliv za mnou můžete přijít, s jakýmkoliv dotazem, problémem a podobně. Jsem tu jen pro vás šest."

Nějak výrazně jsem jej neposlouchala a jméno už zapomněla. Nebavilo mě tu sedět, ale rodiče měli jiný názor.

,,Začneme."
Ukázal na dívku po své levici. Černé vlasy jí padaly do očí, ale vypadala spokojeně.
,,Já jsem Juleka, je mi 16 let, baví mě hraní na elektrickou kytaru a kreslení. Jsem v týhle zasraný léčebně kvůli omamným látkám, rodiče přišli na to, že hulím trávu. Nejsem na tom nějak závislá, spíš jsem si dala jen občas s kámošema, ale rodiče maj jinej názor. No a to by mohlo být asi všechno."

A už v tuhle chvíli zas ta holka nedávala pozor, sledovala svoje nehty a vypadala, že je hlavou zase úplně mimo.
Jelo se dál a na řadě byl snědý kluk s brýlemi.
,,Jsem Nino, mám 17 a miluju DJování. Rád působím na diskotékách a v klubech. A jsem tu z toho důvodu, že jsem se stal závislý na alkoholu."
Ten to rychle odbil.

Přišla řada na mě, srdce mi začalo bít jak splašené a potily se mi dlaně.

,,Jmenuju se Marinette, zkráceně Mari, je mi 17 let, ráda kreslím a fotím. Sem jsem se dostala kvůli sebepoškozování."
Zkousla jsem si ret a modlila se ať už ta holka vedle začne.
Nechtělo se mi ukazovat ty jizvy, některé byly až moc čerstvé. Tak jsem si pro jistotou stáhla rukávy mikiny ještě víc dolů a snažila se poslouchat dál.

Slova se ujmula hnědovlasá dívka s brýlemi.
,,Jsem Alya, je mi 16 let. Píšu si blog o všem možném, ráda cestuju. Jsem tady kvůli svý mámě, která si přeje, abych přestala kouřit a fetovat. No, hlavně jsem tu kvůli drogám, kokain a podobně. Kouření vlastně není zas tak zlý."

Slova se ujal kluk, jehož vlasy vypadaly jako oheň, působil tiše a nenápadně.
,,Jsem Nathaniel, ale říkejte mi Nath. Je mi sedmnáct let. Rád kreslím, hlavne navrhuju tetování a chci si otevřít i vlastní salon. No, jsem tady kvůli řezání. Asi stejně jako Mari."

Narozdíl ode mě se nebál ukázat tělo a jizvy. Čekala jsem, že zvedne rukáv, ale tohle bylo horší. Sundal si tričko a na vypracované hrudi byly tisíce jizev.

Nemohla jsem na něj přestat koukat, tedy jen do doby než začal mluvit ten blonďák. Takový hlas jsem už dlouho neslyšela

,,Takže čau, jsem Adrien a je mi sedmnáct. V téhle léčebně už jsem delší dobu takže vám klidně udělám prohlídku. No, už jsem tady zavřenej fakt dlouho, ale když jsem ještě chodil do školy, měl jsem nejradši svoji kapelu. Hraní na kytaru mi opravdu chybí, ale co už. Zřejmě chcete vědět proč tu jsem, prostě jsem se zapletl s heroinem a LSD. Taky jsem kvůli tomu měl docela problémy, ale nevadí. Tady vás dostanou z čehokoliv."

Působil přehnaně sebejistě a arogantně. Z jeho hlasu bylo jasné, že si s ním není radno začínat.

Nový příběh, nový čtenáři 😊
Vítejte u mého dalšího příběhu, který bude trochu netradiční (ale který z mých příběhů nebyl, že?)
Doufám, že se vám bude líbit.

Pokud si chcete zkrátit čekání na další kapitolu, můžete mrknout na profil niashanoe ,kde píši s dalšími lidmi také miraculous fanfikci❤ tak zkuste.