Potřeba dýchat

43.

,,Co že jsi?!" Vykřikl Thomas, Sabina sklonila hlavu.
,,Ale nejsem jako on, pár let jsem s ním bydlel, ale pak jsem utekl a dostal se do děcáku, tam mě našla matka a dala mě do léčebny."
,,Tvoje matka je kdo? Emily Agreste?"
Přemýšlel jsem, tohle jméno jsem už někde slyšel.
,,Moji rodiče se nikdy nevzali, mám pocit, že to je moje teta. Moje matka se jmenuje Diana Jeveaux."
Viděl jsem ten nepatrný pohyb mezi nimi, na něco přišli.
,,Vy ji znáte?"
Přikývli.
,,Tvá matka byla jeden z mála lidí, kteří v soudním procesu zůstal až do konce, trvala na trestu odnětí svobody na deset let, ale to soud shledal za pašování drog jako dlouhé. Byly to nějaké tři roky, nic moc, ale i tak se nám tvůj otec krutě mstí."
To bylo překvapení, má vlastní matka, která se zamilovala do mého otce se pak i postarala, že půjde za mříže. To bylo neskutečné.
,,To jsem netušil, myslel jsem si, že ho opustila kvůli tomu, že nechtěl přestat  dealerovat a brát drogy, ale netušil jsem, že by to zašlo až tak daleko."
Přikývnul jsem.
,,Měli bychom začít plánovat akci, jak to provedeme, jak zachráníme Marinette a jak opět přivedeme otce do vězení."
Vypadali nejistě, chápal jsem to. Právě se dozvěděli spoustu informací a potřebovali to vstřebat, ale času bylo žalostně málo.
,,Pokud chcete, aby se Marinette nic nestalo, musíme jednat rychle. Otec není zrovna člověk, který by se nad někým slitoval, zvlášť nad dcerkou svých nepřátel. Kupodivu nám to právě tato okolnost ulehčuje."
Zamyslel jsem se nahlas a ti dva hltali každé mé slovo.
,,Proč by nám to mělo něco ulehčit?"
Thomas mi nevěřil a jen se na mě podezdřívavě koukal.
,,Má pod domem rozsáhlý komplex sklepů a chodeb, jen málokdo se v něm umí orientovat. Ten komplex obsahuje mraky místností a je propojen s jeho dalšími domy a dokonce i s metrem, dělá to z toho nejlepší podzemní síť, kde se dá nepozorovaně pohybovat, ale i tak to má háček. V těchto celách člověk zůstává dlouho, dokonce i měsíce, ani nemyslete co pak, ale můj otce chce Marinette živou jako výkupné. Vymění ji za slíbit, že proti němu už nikdy nepovedete soudní proces. Hádám, že si to nějak pojistil, ale nedovedu říct jak. Každopádně, ta cela, kde je Marinette na devadesát procent schovaná je za tajnými dveřmi v pracovně. Vedou do kruhovité místnosti s velkým oknem, které se párkrát za den otevírá a to je naše jediná šance jak se nepozorovaně dostat dovnitř."
Uzavřel jsem svůj dlouhý proslov, byl jsem zadýchaný a poněkud vyčerpaný. Hlava mě neskutečně bolela.
,,Takže je tu takhle mála šance, že se nám to povede."
Ukázal Thomas velmi malý kousek mezi prsty.
,,Samozřejmě to musíme lépe naplánovat, musíme zajistit policii, protože pochybuju, že se mi povede vejít dvakrát do cely a vyváznout. Jakmile mě pustí, dovymyslíme detaily."
,,Nevím co bychom bez tebe dělali Adriene, ať už je naše šance jakkoliv malá, bez tebe by žádná nebyla."
Sabina mě objala, byl to zvláštní pocit. Má matka mě nikdy neobjala a někde hluboko ve mně mi to chybělo.

,,Rádi jsme tě poznali Adriene, zítra pro tebe přijedeme."
Mrkl na mě Thomas a oba zmizeli ve dveřích. Oddechl jsem si a až teď si uvědomil, co jsem jim řekl.
Najednou měli naději, která se chystala hodně rychlé zmizet, protože tohle jsme neměli šanci zvládnout.

Zdravím😏😊 Adrien plánuje spiknutí proti vlastnímu otci, hmm🤔😵 to zní jako plán.😏🤔😂

Myslíte si, že je Marinette v tajné místnosti za pracovnou, a nebo je ve složité síti sklepního komplexu? Třeba se totiž Adrien mýlí, protože kdy naposled viděl svého otce, kolik nu bylo 10? Mohlo se toho hodně změnit😵🤔