Potřeba dýchat

8.

Psycholog si nás zavolal opět zpět do místnosti, nyní přecházel sem a tam a přemýšlel. Hodiny v místnosti vydávaly až moc hlasitý zvuk a já měla neuvěřitelnou žízeň, ale bála jsem se jen pohnout, natož se zvednout a dojít si pro pití.
Napětí by se dalo krájet, ticho bylo tak ničivě hlasité, že mi drásalo uši a nikdo nic.

Nakonec si doktor povzdechl a posadil se na židli.
,,S vámi mladistvými je to nesmírně obtížné, protože vždycky tady s námi děláte neviňátka, že jste vyléčení, ale při nejbližší příležitosti si tu drogu vezmete znovu. Navíc vás láká všechno neznámé a hlavně zakázané. Není to úplně vaše chyba, prostě se během těchto let rozvíjíte a vaše mysl je zvědavá, měníte se z dítěte na dospělého člověka a to není lehká cesta. Přeci jen jste stále spíše děti, teď se mnou nebudete souhlasit, ale ano, i když vám je sedmnáct. Stále jste uvnitř malým dítětem."
Všichni kolem se na něj mračili nebo se dívali jako by toho nebohého doktora chtěli zavraždit. On si jen znovu povzdechl.

,,Proč píší lidé na své knihy 13+ když se vyskytují vulgarismy? 15+ když se jedná o sex a 18+ když to není vhodné pro děti a mladistvé?"
V místnosti bylo ticho jako v hrobě. Nikdo neměl nejmenší chuť tu být a já s nimi pro jednou souhlasila.
,,Chci abyste přemýšleli, proč a z jakého důvodu to tam lidé píší."

Tikot hodin byl najednou nepřirozeně hlasitý a každá sekunda se neskutečně táhla.
Po nekonečné době, kdy nás psycholog propaloval pohledem se na jedné z židlí jsem se opatrně přihlásila s vědomím, že znám odpověď, moje bledá ruka v dlouhém rukávu pomalu stoupala nahoru. Psycholog mi pokynul hlavou v domnění, že alespoň někdo tu o něj stojí, mýlil se, ale chtěla jsem zachránit ostatní.
,,Jsou to varování."
,,Přesně tak, ale u těchto věcí, které bývají na knihách a filmech je háček. Víte ho slečno?" Zeptal se mě, nejdříve jsem si nebyla jistá, ale přeci jen tohle všechno mělo něco společného.
,,Nikdo to nedodržuje." Odpověděla jsem slabým hláskem.
,,Přesně tak! Všichni tato varování ignorují a stejně je to i s vámi! Na školách jsou tisíce přednášek o šikaně, drogách, sebepoškozování, alkoholu a jiných nebezpečných věcech a vy? Právě vy co tu sedíte jste ta pravidla nedodrželi."

Tohle na mě zapůsobilo, nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela. Ten doktor měl přeci jen v něčem pravdu.

,,Takže, další sezení bude za pět dní. Máte na to spoustu času. Budete opět v těch dvojicích jak jste byli dnes a vytvoříte projekt. Budeme místě tam také dát nějaká varování, ale taková, aby je lidé jako vy respektovali. Určitě na něco přijdete."
Odfrkla jsem si, vůbec se mi do toho nechtělo, ale budiž. Snažím se dostat ven z téhle díry, tak pro to udělám maximum. Odhodlání jsem v sobě měla více než dost.
,,Zkuste to nějak výtvarně zpracovat, něco tam napište. Tyto projekty pak budou vystaveny na školách, různých zařízeních a budou použity jako pomůcky v dalších přednáškách na tato témata. Nyní máte volno."
Všichni se rozprchli na všechny strany, ale já se nejdříve šla napít.
Chtěla jsem zamířit k sobě do pokoje a věnovat se svým věcem, třeba i napsat dopis rodičům.
Cestou zpátky jsem nakoukla do Adrienova pokoje. Seděl tam v kroužku ostatních a opět živě hovořil o svých nekalých zájmech. A byl to zase on, starý arogancí posedlý Adrien, ve kterém po chápavém klukovi z podkroví nebylo ani památky.

Těžká cesta Marinette čeká😊 chtěla jsem vám poděkovat za 200+ reads a 120+ komentářů❤