Potřeba dýchat

20.

Po půl hodině strávené v laboratoři jsem vedla Adriena do jeho pokoje. Lehl si do postele a zíral na mě.
,,Jak ti je?" Zeptala jsem se, ještě nikdo jsem neviděla člověka tak mimo.
,,V pohodě, byl jsem na tom mnohem hůř. Jen je mi zima, ale to už tak bude."
Začal se silně třást až to vypadalo na menší epileptický záchvat.
,,Opravdu ti nic není?" Měla jsem o něj strach, vypadal že zachvíli omdlí.
,,Jsem v pořádku Marinette."
Zuby mu drkotaly a nebylo mu skoro ani rozumět.
Přiběhla jsem k němu, vypadal opravdu otřesně, černé okruhy pod očima.
,,Nejlepší bude když se z toho vyspím. Nechci, aby ses koukala na mě v takovém stavu, běž do pokoje, já to zvládám."
,,Ten laborant mě požádal abych tu s tebou zůstala alespoň čtyři hodiny, pak ti to prý vyprchá. Co ti to vlastně píchl?"
,,Metadon, náhradu za heroin, takhle probíhá klasická odvykačka víš? Má to hodně podobné účinky, ale asi to není tak škodlivý, nevím."
,,To je hrozné, jak často si to bereš?"
,,To je různé, mám dávky jednou za týden, většinou, ale menší a menší až pak budu mít jednu za měsíc a tak."
Únavou neměl sílu ani nechat otevřené oči, tak mě následoval jen přes malou šířku, kterou dokázal vytvořit.
,,Není ti špatně?"
,,Ne, stejně jsem dnes nic nejedl, nemám co zvracet. Běž na snídani, já to tu zvládnu, stejně budu spát."
,,Za čtyři hodinky o tom budu silně uvažovat."
Usmál se a natáhl ke mně ruku.
,,Tak pojď alespoň sem na postel, tam se mi na tebe špatně kouká."
Přišla jsem blíže a uvelebila se v tureckém sedu na jeho posteli. Podal mi ruku, překvapila mě, že je studená jako kus ledu.
,,Máš úplně studené ruce."
,,Říkal jsem, že mi je zima, za to může ta droga."
,,Proč ji bereš když trpíš Adriene? Ubližuje ti to a ty stejně to svinstvo bereš dál i když tě to ničí."
,,Marinette, kdybych vyrostl v normální rodině a ne s otcem feťákem a drogovým dealerem a půlku života nestrávil v děcáku, možná bych nespadl do černé díry omamných látek. Nebyla to úplně moje chyba."
Zívl a mně bylo jasné, že co nevidět usne.
,,Nevidím důvod proč přestat s tímhle kruhem. Tady v tý díře je mi líp než u vlastních rodičů. Proto jsem pořád tady."
,,Ale až ti bude osmnáct, můžeš jít po vlastní ose."
,,To půjdu, už nikdy se nechci vidět s rodiči, kterým jsem naprosto ukradenej. Jediný pro koho bych byl schopný se všechno vzdát jsi ty. Tebe mám totiž fakt rád."
Cítila jsem jak pomalu rudnu, snažila jsme se vyhýbat jeho pohledu.
Stisk jeho chladné ruky pomalu ustával jak usínal do bezesného spánku. Jeho tělo stále ovládal třas a já na něj mohla z blízka koukat.

Opravdu měl něco do sebe, zvláštní kouzlo, které mě oslovilo. Možná jsem jen byla další z tisíce holek, které se nechaly okouzlit bad boyem, dost špatná story, ale Adrien přeci v sobě měl i tu dobrou stránku, kterou jsem já probouzela k životu.

Zdravím😊 nevím jak je to u vás, ale u nás se tento a příští týden píší přijímačky, tak jsem chtěla popřát hodně štěstí 👌😏
Taky bych si udělala menší reklamu 😂 pokud vás mé příběhy baví, zkuste navštívit AdlaBakov mám tam tři miraculous příběhy z toho jeden společný. Klidně tam i ten follow dejte a já vás budu milovat 😂❤❤😊