Potřeba dýchat

39.

,,Ne, nevěřím ti, že bys mohl být něčeho takového schopný."
Zavrtěla jsem hlavou, ale přesvědčovala jsem spíš sebe než než jeho. Věřila jsem mu a nehodlala jsem se vzdát poslední nitky naděje.
,,Nedělej mi to ještě těžší, takhle tu alespoň mohu být s tebou."
,,Ty sis radši vybíral být se mnou a ubližovat mi než žít v léčebně beze mě, ale zato ve sladké nevědomosti? Radši mě budeš týrat?!"
,,Přesně tak."

Nechtěla jsem před ním ukazovat svoji slabost, ale nevydržela jsem to, zlomil mi srdce, dokonale ho rozdrtil na prach.
,,Čím bych měl začít Mari, je tolik způsobů jak tě zničit. Stačilo by s tebou mluvit, už teď se třepeš jako ratlík, bezmocný a vystrašený. Bude to s tebou lehké."
Smutek vystřídal vztek, nemohla jsem mu ukazovat své slabiny, které stejně věděl až moc dobře, jen jsem doufala, že si někde v sobě pamatuje ty dobré věci, že třeba nakonec se vzpamatuje.

Přistoupil ke mně, dech mu překvapivě voněl po mentolu.
,,Toužil jsem po tobě Mari, od první chvíle kdy jsem tě spatřil, byla jsi mým cílem dlouho, konečně tě dokončím."
,,Co tím myslíš?"
,,Sledoval jsem tě už dřív, věděl jsem, že příjdeš do léčebny, zaplatil jsem několik tvých spolužáků, aby tě šikanovali."
Zalapala jsem po dechu, tohle neudělal. Stáhl jsem si žaludek jen když jsem si na to vzpomněla. Opět mi do očí vytryskly slzy, plné zármutku, Adrien byl bezcitný.
,,I v té léčebně jsem byl schválně, všechno jsem si vymyslel, nastoupil jsem rok na odvykačku a čekal na tebe, ale tys to tajila, dlouho jsi nic neřekla, blbej rok! Zvýšil jsem nátlak, poslal jsem svýho kámoše, aby tě znásilnil, věděl jsem, že po tomhle si těch modřin a jizev někdo všimne a budeš tady. Pak, když jsem tě tu konečně měl, nevěděl jsem jak si získat tvoji důvěru, ale povedlo se, nyní jseš tady a posloucháš mě."
Z jeho zelených očí jsem poznala, že mluví pravdu a bylo mi z toho zle, měla jsem chuť řvát, vytrhat si vlasy z hlavy a brečet.
,,Nenávidím tě Adriene, nejhorší na tom všem je fakt, že sis se mnou hrál, žes věděl, že to jednou přijde a já ti naletěla, ani nevíš jak to bolí, můžeš úplně za všechno!!"
Odvrátila jsem od něj zrak, nemohla jsem se na toho zrádce ani dívat, bylo mi z něj opravdu špatně, proč tedy uvnitř mě něco stále volalo po naději?

,,Dívej se mi do očí!" Vzal si moji čelist a otočil ji k sobě, nemělo smysl protestovat, měl sílu.
,,Nenávidím tě ty debile!"
On se jen zle usmál, chlad z jeho očí úplně sálal.
,,Nejlepší na tom všem je vidět tvůj zničený pohled a to je dnešek teprve první den, bude to horší a horší.
Drsně si vzal mé rty, do toho polibku nic nedal, žádnou emoci. Prostě si jen užíval nadřazenost.
Nevydržela jsem ho líbat tak dlouho, jeho rty mi v ústech zhořkly.
Kousla jsem ho, aby viděl alespoň z malé části jak mě to všechno bolí.
,,Čubko!!"
Rychle couval ode mě a naštvaně odešel, nezapomněl zhasnout a ještě mě kopnout do břicha, abych litovala co se stalo. Dala jsem se do tichého pláče.

Zdravím😊 přináším další kapitolu s Mari. Řeknu vám, chudák holky 🤔😅 proč já to vůbec dělám?
No nic.

Chtěla jsem moc poděkovat za 4K reads💖❤😍😘 díky moc.
Taky jsem se těšila na 1K votes a když jsem se včera podívala... 1,3K 😂😂 tak to taky děkuju💖😊