,,Co budeš dělat dál, Clariss?"
,,To je to, co nevím. Pozůstalost a věci kolem mám zařízené, našla jsem si práci."
,, Holčičko moje, ty jsi tak statečná."
,,Tati, kdybys věděl, jak je to všechno těžké, přes den to jde, to jsem v práci, ale večer to je peklo, když jsem sama a teď mě dožene smutek a vzpomínky. Naštěstí se mi tam usadila Lorraine, pomáháme si navzájem."
Clariss se rozplakala, to nebylo poslední dobou nic neobvyklého, mladá a čerstvá vdova s dcerkou. Obvykle vypadala nádherně, dnes ne, dnes na pohovce seděla zlomená světlovláska v černém smutečním šatě , Albus jí lehce objal, vycítil, že jeho dcera potřebuje podporu, zvládla toho tolik, hrozně moc mu připomínala jeho ženu, silná a přece slabá, ochranitelslá a sama potřebující ochranu. Mladá žena se vysmrkala, ,,díky, že sis na mě udělal čas, budu muset už jít." Ředitel kývl hlavou, zvedli se z pohovky, Albus jí stiskl ruku a když odcházela, byl to již ten zaneprázdněný muž. Vyřídil nějakou poštu, prohrábl si vlasy a promnul si oči, dnes byla přece slavnost všech svatých. Něco pro Bradavice velkolepého. Konečně uvidí svou ženu ve slavnostních červených šatech s rubínovými šperky, těšil se na slavnostně vyzdobenou Velkou síň. Stoly ve Velké síni se prohýbaly pod horami jídel, vydlabané dýně se vznášly po celé síni a nad hlavami všech se mihotala černá hejna netopýrů, všichni se skvěle bavili, když do síně vtrhl profesor Quirell síně, ,,tróll, ve sklepení je tróll," řval hystericky, ředitel se zástupkyní rychle vstali, ,,měl byste to vědět," dodal už hlasem šokovaného člověka a sekl s sebou na zem, Velkou síň zaplavilo napjaté ticho, vzápětí přerušené vystrašeným jekotem studentů, ,,ticho!"
Zahřměl ředitel, ,,zachovejte všichni klid, prosím, prefektové odvedou svoje studenty na koleje a učitelé půjdou se mnou do sklepení. A v klidu." Místnost naplnil šum prefektů a studentů, profesoři se spěšně zvedali ze židlí a pospíchali do sklepení. Nikomu neušlo, že zmizeli profesoři Snape a Quirell, bylo to divné všem, ale měli teď jinačí starosti, troll byl daleko závažnější, než rozmíšky mezi učiteli.
Z jedné z umýváren se ozývaly zvuky, jako když rozbijete třeba hrneček, akorát v mnohem větším měřítku, profesorka zjistila, že je v té chodbě sama, ostatní se jí ztratili, vydala se za demoličními zvuky, když dorazila na toalety, uviděla chvíli jen obláčky bílého prachu a až potom rozeznala tři svoje žáky a na zemi omráčeného trolla. Rty stáhla do uzonké linky, jak to uměla pouze ona, to se už do umývárny nacpali i její kolegové Snape a Quirell, ,,co se stalo?" Zeptala se chabým hlasem, nikdo se neměl ke slovu, až na Hermionu Grangerovou, ,,paní profesorko, za to můžu já, myslela jsem, že toho trolla zvládnu sama, kdyby Harry s Ronem nepřišli."
,,Grangerová, tohle byla pošetilost, zrovna od vás bych čekala racionálnější chování, slečno. Odebírám vám deset bodů. Jen málo žáků prvního ročníku by se dokázalo utkat s horským trollem a zůstat na živu. Pět bodů uděluji každému z vás za mimořádné štěstí. A teď jďete." Hodila znechucený pohled na omráčeného trolla, otočila se na podpatku a odešla.
,,Jsi v pořádku?"
,,Ano, jsem, proč bych neměla?"
,,Bál jsem se o tebe. Ten troll."
,,Když ti řeknu, že ho Potter s Weaslym a Grangerovou briskně omráčili, neuvěříš."
,,Opravdu?"
,,Ano. Je hodně podobný Jamesovi, ten byl to samé."
Albus se zadíval na svou manželku, ve vlasech měla bílý prach a prach jí pokrýval i její šaty, vypadala jako přízrak. ,,Co je?"
,,Nic, jen ti ta bílá nesluší."
,,Nech toho. Měli bychom jít do sborovny, naši kolegové budou chtít, abys jim něco řekl." A měla pravdu. Dole ve sborovně bylo živo, učitelé s ustaranými výrazy se tiše bavili, čekali na ředitele jako na smilování, ,,to co se dneska večer stalo, je nanejvýš vážné povahy. Předem vás upozorňuji, že nepodezřívám nikoho, protože vám věřím, přesto, okolnosti nasvědčují tomu, že sem toho trolla někdo pustil či vlákal. Trollové jsou sami o sobě tak hloupá stvoření s mozkem o velikosti holubího mozečku a ze svých teritorií nevycházejí , jsou to snadno zmanipulovatelní tvorové, máte někdo nějakou informaci nebo doměnku?"
Učitelé se po sobě podívali, nikdo nic neviděl, netušil, ,, dneska se už stejně nic nevyřeší, toho trolla, rád bych, abyste ho Hagride odtáhl do hor, tedy pokud vám to nevadí."
,,Ne, pane profesore. Postarám se vo něj."
,,Děkuji vám, Hagride. Tak a nyní bych byl velice rád, kdybste o tom, co se tu dnes stalo pomlčeli alespoň do té doby, než se to dozví správní rada, stou se setkám zítra, ale nyní mě čeká vyřešit to, jak se sem tem troll dostal. Paní zástupkyně, mohla byste jít se mnou, prosím?"
,, Jistě, pane řediteli."
,,Dobrou noc, přátelé."
Ozvalo se mu sborové ,,dobrou noc" a ředitel se svou ženou a kolegyní odešli, ,,máš tedy nějaká podezření?"
,,Mám jich několik a jedno nejpravdivější, než druhé."
,,Nemyslíš si, že za tím vším stojí, hm, budiž Voldemort?"
,,Možné to je."
,,Ale, vždyť on je přece mrtvý? Nebo ne?"
,,Spíš je jen hodně slabý a bezmocný, na hranici mezi životem a smrtí."
,,Začínám se bát. Co bude s Potterem?"
,,Nic, prostě, tady je v bezpečí," profesorka se nadechovala, aby něco řekla, ale ředitel ji přerušil, ,,a kámen taky." To byl celý slavný Albus Brumbál, plný tajností a svých geniálních plánů. Profesorka si založila ruce na prsou a povzdechla si, bylo toho na ni najednou hodně, oči za hranatými brýlemi se jí zaleskly slzami, zavřela si je tedy na malou chvilku, cítila na sobě Albusův pronikavý pohled, jakoby ji skenoval drobnohledem. Nevadilo jí to, ať si ji zkoumá, ,,miláčku, pojď si už lehnout."
,,Nemůžu, mám hlídku na chodbě. To za mě nikdo neudělá."
,,Ale no tak, jeden večer."
,,Ne, nejde to, já, už musím jít."
,,Tak jdi." Letmo se políbili, ,,Minnie, nezlob se, že to dopadlo dneska takhle."
,,Nezlobím se." Zašeptala a odešla, Albus si sedl ke stolu, vzal žlutý pergamen, otevřel křišťálovou nádobku s inkoustem, do inkoustu namočil svůj velký havranově černý brk s modrými odlesky a začal psát nějaký dopis, často se zamýšlel a přestával psát, jediný zvuk, který se místností ne, bylo právě přerušované skřípání brku po papíře. Ředitel zmuchlal papír a začal psát znovu, nedokázal se soustředit. Jediné, co ho dokázalo napadnout, bylo oslovení, rozhodl se, že to pro dnešek stačilo. Bude to muset dopsat zítra ráno. Přistoupil k bidýlku, kde seděl jeho fénix, ,,Fawkesi, kamaráde, ty vypadáš." Pohladil po zobáku ptáka, ten se mu něžně otřel o ruku, ,,počkej, na, tady máš, vezmi si." Fawkes natáhl zobák po ruce jeho pána, kde byla jeho oblíbená pochoutka - oříšky.
Albus sledoval, jak jeho domácí mazlíček zobe, ,, Minerva mi říkala, že máš před ohňovým dnem a měla pravdu, kdypak mi zase shoříš?" Fénix se ošil, roztáhl křídla a vylétl do noci, profesor viděl pouze rudozlatou velkou šmouhu, pak se vrátil ke stolu. Správní rada nebude zrovna nadšená, až se dozví o včerejšku, zvlášť Lucius Malfoy.
Ředitele tu noc sužovaly děsivé sny, takové, jaké nezažil od dob, kdy přemohl Grindelwalda. Zvládl toho tolik a teď. Nespavost ho vyhnala z postele, šel potemnělými chodbami do kuchyně, vzal si od ochotných skřítků svou oblíbenou horkou čokoládu, napadlo ho, že by se cestou zpátky mohl stavit u Minervy, sice byla touhle dobou na pochůzce, ale to ničemu nebránilo, mohl na ni počkat. Narazil na ni v chodbě se sochou jakéhosi kouzelníka s oslíma ušima, přišel k ní a neslyšně se jí zařadil po bok. Chytl ji za ruku, ,,Albusi?"
,,Ano, jsem to já."
,,Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi nahoře a pracuješ."
,,Nemohl jsem se soustředit a nešlo mi usnout, šel jsem si pro čokoládu." Procházeli se ruku v ruce po měsícem zalité chodbě. ,,Víš, jak si teď připadám?"
,,Jak?"
,,Jako hradní paní. Víš, jako v těch starých knihách, velký hrad a tam hradní pán a paní, pověsti, spoustu služebnictva a historie v každém kameni."
,,Jsi romantická duše. Ale máš pravdu, působí to tak."
Minerva se chytila manželovy paže, on ji objal a mlčky, vychutnávajíce přítomnost toho druhého došli až do jejího kabinetu.
,,Co to děláš?" Zpozorněla, když jí manžel rozepl plášť a rozpustil jí vlasy, ,,Albusi, prosím." Profesor se teď věnoval jejímu krku a rtům, ,, potřebuješ uvolnit se."
,,Ach, Albusi." Rukama se zabořila do jeho vlasů, ,,přestaň se pořád kontrolovat a popusť uzdu svojí fantazii." Minervě jeho dotyky otupily smysly a nechala se unášet vlnami vášně a ztratila nad sebou kontrolu. Nad nimi se ve vzduchu vznášelo cosi nepopsatelného, sladkého s přídechem tajemství, pod rouškou noci ve sladkém opojení se znovu spojily dvě duše v tak pevném a intimním spojení, jak to je jen možné u dvou navzájem se milujících osob. V tu chvíli souznění už nebyli on a ona jako každý zvlášť, ale byli dva v jednom dvě duše se spojily a splynuly v jednu.
Minerva se později přitulila k Albusovi, hlavu si položila na jeho hruď a svůj dech zkorigovala s tlukotem jeho srdce, manžel ji hladil ve vlasech a druhou ruku si propletl s její, tak leželi, přikryti jen dekou, přitisknuti jeden k druhému a nechávali v sobě doznívat poslední tóny sladké melodie. Minerva se zahleděla do modrých očí svého muže, ,,miluju tě."
,,děkuju ti." Pak usnuli a probudil je až ráno budík, ,,mám ho zabít teď nebo až za chvíli?" Zabručel ředitel a rukou šátral po nočním stolku, než našel ten krutý budící nástroj, plácl do něj a schoval ruku pod peřinu, zachumlal se a chtěl pokračovat v nerušeném spánku, to už ho ale budila manželka, ,, vstávej, máš schůzi se správní radou, tak ať nepřijdeš pozdě." Spolu sešli jen na snídani, to se ale tvářili již jako jen dobří přátelé a kolegové. Albus se zvedl jako první a odcházel do ředitelny, na okamžik se vrátil a sklonil ke svojí zástupkyni, ,,paní profesorko, až budete mít chviličku, zajděte prosím do mé pracovny."
,,Pane řediteli, pokud se to týká vaší schůze se správní radou, tak tam nebudu mnoho platná."
,, Pošlu vám lístek, hezký den."
,,I vám." Brumbál pospíchal k sobě, tam už ho čekalo všech dvanáct členů správní rady, pozdravil je a pokynul jim, aby se posadili, ,,tak pánové, co máte důležitého?"
,,Jde o to, Brumbále, že nejsme spokojeni a uznali jsme, že to není ani přípustné, aby jste přechovával ve své škole trojhlavého psa, může ohrozit bezpečnost a zdraví našich studentů."
,,Ubezpečuji vás, pane Malfoyi, že studentům ani nikomu jinému nic nehrozí. Hagrid to s tím psem umí."
,,A to je další věc, pořád věříte takovým podivným individuiím, jako je zrovna Hagrid."
,,Hagridovi bych svěřil vlastní život, pokud by to bylo nutné. A co se toho psa týče, studenti mají přísný zákaz se do chodby, kde je ten pes, chodit. Věřte mi, že dělám vše podle svého nejlepšího mínění."
,,A souhlas vašich kolegů máte?"
,,Ano, všichni se vyjádřili kladně."
,,Proč tu vlastně ten pes je?"
,,K tomu mám své osobní důvody. Nezlobte se, ale tuhle informaci pokládejme za naprosto nedůležitou a nezajímavou, pane Malfoyi."
,,Jak myslíte, Brumbále. Je to všechno."
,,To jsem rád, mám hodně práce, tak tedy, nashledanou."
,,Nashledanou." Profesor se velice chladně rozloučil s členy správní rady a obzvlášť ledově s Luciusem Malfoyem. Za pár dní ho tu má zase, až mu synáček poreferuje o událostech z Halloweenu. Tím si byl jistý.
Rozlepil první obálku z mnoha, tahle narozdíl od těch ostatních vyhlížela docela obyčejně, přesto v ní byl obsah závažnější, než v jiných. Nakloněné uspěchané elegantní písmo, text s přídechem francoužštiny. Jistě, to je od Nicholase.
,,Drahý Albusi, asi tušíš, oroč ti píšu, ale nemohu jinak, mám obavy, že se nějaké zlé síly pokouší zmocnit se té věci, jen se chci ujistit, že je vše v pořádku, ačkoli vím, že u tebe mu nic nehrozí, chci si být jist, proto bych tě rád navštívil, dlouho jsme se neviděli, urči termín, teď mám neomezeně času.
S vroucími díky N.F.
