Tak jsem zpátky s novým pokračováním, posuneme se v čase. Od zařazování uteklo pár dní, náš příběh pokračuje ve sborovně.
Bylo po večeři a všichni profesoři seděli ve sborovně a probírali prváky, staré tváře a svoje zážitky s nimi a z prázdnin. ,,Co říkáte na toho Pottera?"
,,Nadaný, tichý, hodný, snaživý. Proč se ptáte profesore Kratiknote?"
,,Já jen, jestli se mi to nezdálo, profesorko Prýtová."
Do klidné sborovny vpadl jako rozzuřený černý netopýr profesor Snape, vztekle dosedl na židli, ignorujíce ránu zabouchlých dveří mrskl na desku stolu svoje papíry, ,,ten jeden malý ignorat, arogantní, nenadaný, bez špetky talentu, vědomostí, přijde si sem se slávou, kterou si připisuje absolutně neoprávněně a dělá ze sebe hvězdu, jako jeho otec, myslí si o sobě kdoví co." Severus si nalil trochu dýňové šťávy, ,,copak se stalo, Severusi!" Zeptala se jemně Pomona, ,,nic paní profesorko, jen starosti s tím Potterovic klukem, umí naprosté..."
,,Profesore, no tak!" Zarazili ho jeho dva kolegové, ,,tak hrozné to snad nebude."
,,A ten Weasley, to je to samé co Potter, vyhřívá se na lesku slávy Potterovy. Já je učit odmítám. Proč musím zrovna já učit takový stádo tupejch ovcí?" Zavyl a rukou si prohrábl mastné vlasy, to už místnost začali zaplňovat další učitelé, ,,no to bude dobré," utěšovala Snapea Prýtová, ,,co se stalo?" zeptal se kdosi.
,,Nic, jen Severus vybuchl, jeho první hodina s Potterem, to se časem srovná." Ve sborovně ten den panovala úsměvná nálada, kalená jen věčným Severusovým reptáním, když ho jeho kolegové poslali za ředitelem, stáhl se na zlověstné mumlání.
Minerva měla ten večer hlídku na chodbách, docela často chodívala do učebny k zrcadlu z Erisedu, jenže tenhle večer tam seděl Severus, upřeně hleděl s láskou na lesklou plochu, byl tak zabraný pohledem do obrazu, že ani nezaregistroval, že ho kdosi pozoruje, místo ženy tam stála mourovatá kočka, moc dobře věděla, jak se asi její kolega cítí, je tu syn ženy, kterou miloval, jako nikoho jiného a ona si vzala za muže jeho dlouholetého úspěšnějšího soka a teď učí jejich syna, kdyby se věci vyvíjely jinak, mohl to být nyní jeho syn. Nemohla mu zazlívat jeho postoj. On za to svým způsobem ani nemohl.
Najednou jakoby na ni dolehlo její postavení ve škole, byla duší profesorského sboru, mladším kolegům byla matkou, ostatní za ní chodili s různými starostmi, tohle byla role na plný úvazek. Tohle bylo součástí její práce zástupkyně ředitele, utěšovat, radit, pomáhat, udílet rady, vyslechnout potřeby kolegů a v neposlední řadě i orodovat u ředitele za učitele, personál a studenty. Nyní chápala, když seděla na studené podlaze proměněná v kočku a sledující jednoho ze svých kolegů, co znamená láska, co znamená věrnost, přátelství, ale i utrpení, najednou pochopila, kolik bolestí mu musela přinést smrt milované osoby, nikdy neměla ve zvyku šmírovat svoje kolegy, ale tenhle večer se jí vyplatilo vyjít ze svých zásad, díky tomu pochopila, až nyní po dlouhé řadě let, jak těžce by nesla jakékoli odloučení od Albuse, až teď pochopila. Severus Snape se zvedl, uchopil polštářek, na kterém seděl, neotočil se zpátky a nepodíval se naposledy do zrcadla, mourovatá kočka se stáhla do stínu, nehodlala se prozradit. Ucítila záchvěv vzduchu, když kolem ní prošel mladší kolega a svým pláštěm pročísl vzduch. Minervu opravdu zajímalo, co se děje tomu uzavřenému životem poznamenanému muži, opatrně a potichoučku se za ním vydala, Severus se neohlížel za sebe, a tak neviděl profesorku. Byli už ve sklepeních, Snape otevřel dveře od svého kabinetu a McGonagallová se nenápadně protáhla za ním. Tady musela jednat rychle, sotva se profesor otočil, aby si odložil plášť, zarazil se, protože u věšáku stála vysoká přísně vyhlížející žena v černých šatech, zeleném hábitu, hranatými brýlemi a pevně sepnutými vlasy, ,,co tady děláte, paní kolegyně?" Musela jednat, hned, ,,víte profesore Snape, zahlédla jsem vás u toho zrcadla, ne nechtěla jsem špehovat, ale sám víte, že nám ředitel zakázal dívat se do něho, profesore, jde mi jen o vaše dobro."
,,Proč by mělo zrovna vám? Nikdy jste mě nemusela, nikdy jste nevěřila a teď se mi pokoušíte dávat kázání?
Víte, jak je to těžké, vídat a učit Pottera?"
,,Vím, že jste miloval Lily a Jamese jste hluboce nenáviděl, ale Harry není James, a to že se mu podobá, byl to přece jeho otec, Harry má vlastnosti po obou rodičích a má...."
,,Její oči. Do hajzlu, mohl to být můj syn, kdyby se tenkrát Lily rozhodla jinqk, ale ne, budeme jen dobří přátelé, ano Severusi?"
,,Severusi, to je vskutku, chápu vás."
,,Nechápete nic, jak byste mohla."
Minerva se nadechla, když už to začala, musí mu říct o Dougalovi, ,,chápu vás více, než si myslíte, to co vám teď povím, nikomu jsem to neřekla, kdysi, když jsem byla mladší těsně po škole, byla jsem zamilovaná a zasnoubená s jedním mladým mužem z naší vesnice, měl svou farmu, byl vážený, hezký, láska jako z románu červené knihovny, já měla po létě nastoupit na ministerstvo a pracovat tam, on měl zdědit farmu. Celou noc jsem přemýšlela a když jsem se vydala za ním, byla jsem definitivně rozhodutá, nedovedla bych opustit kouzelnický svět, lhát svému manželovi a učit svoje děti, aby lhaly svému otci nebo držet hůlku zamčenou pod postelí, bylo to nad moje síly, nad ránem jsem se za ním vydala a vrátila mu slovo a prsten, do Londýna jsem odjížděla s rozporuplnými pocity, zranila jsem muže, kterého jsem milovala pro kariéru a svět, který měl v mém srdci tak zakořeněné místo a dny šly dál až jsem se jednou dozvěděla, že si ten muž vzal dceru jednoho statkáře, shodou okolností to byla moje kamarádka, později, když jsem se objevovala sem tam doma a vídaly jsme se, předhazovala mi, jak jsem Douga zranila, jejich malé děti, že mohly být moje a jeho, trápilo mě svědomí, že se ze mně stala kariéristická necitelná bestie. Až po dlouhé době jsem se dokázala od toho odpoutat, ale to je jiný příběh."
,,Netušil jsem, že jste to měla tak těžké, zůstane to u mne v bezpečí, paní profesorko."
,,Severusi, chtěla jsem tím říci nikdy není pozdě začít od znova, najděte si nějakou známost, začněte od začátku, přestaňte truchlit pro starou lásku, pro nenaplněnou lásku, pro něco, co už nezměníte, nežijte ve stínu minulosti, ale dívejte se do budoucnosti a buďte v přítomnosti. Co se stalo, stalo se, nikdo vám nic nevyčítá, teď už ne."
,,Je to těžké."
,,Ano, nikdy jsem netvrdila, že to bude lehké, ale to neznamemá, že nemá smysl se o to pokusit. Slíbíte mi, že se o to pokusíte?"
,,Ano, ale úspěch vám nezaručuji."
,,To ani nechci, hlavně se po prvním pádu nevzdávejte."
Minerva se povzbudivě usmála na temného profesora a odešla. Cestou uvažovala nad Severusem a jeho postojem k životu, byl plný pesimismu. Strachovala se o něho, ačkoli mu sama za sebe moc nevěřila, věřila Albusovi a on Severusovi důvěřoval, měla o něj starost, on narozdíl od ní neměl milující rodiče, jeho otec byl alkoholik, mudla a továrenský dělník, matka čarodějka z dobré rodiny, kterou ovšem její rodina vydědila, když se vdala za Tobiase Snapea, Severus se narodil do tmavého rozpadlého domu, kde bída byla paní a vládla celé téhle chudinské čtvrti městečka. On nikdy nepoznal plnost rodičovské lásky, nikdy neměl kamarády, Lily vyjímaje, nikdy nezažil teplou náruč matky, teplou večeři, nezažil, aby si s ním otec hrál. Ne, on žil do svých jedenácti let ve špíně, prachu, strachu, bídě, zimě, tmě, pod rouškou alkoholových závojů linoucích se z kabátu jeho násilnického otce a levných cigaret. Matka byla slabá žena, skoro zapomněla kouzlit, slabá nemocná zlomená žena zbavená ideálů, zničená bídou a těžkou prací, zlomená násilnickým manželem a zdrcená pohledem na synovo neštěstí ve škole, ale i doma. Nemohla se mu divit, že se z něho stalo to, co se stalo. Ona měla skutečně štěstí, alespoň jako malá nebo mladá, její rodiče ji milovali a stejně tak i její bratry. Došla se zachmuřeným výrazem do ředitelny, ,,co se stalo?"
,,Nic."
,,Kde jsi byla?"
,,Nikde."
,,Minervo Brumbálová, nelži mi."
,,Dobře, jak chceš, mluvila jsem se Severusem."
,,O čem?"
,,Slíbila jsem, že to nikomu nepovím."
,,Nebylo to nic důležitého, že ne?"
,,Jak důležitého?"
,,Myslím pro řád, pro naši bezpečnost."
,,Nebylo, neboj. Ale slíbila jsem, že nikomu nepovím, co mi pověděl. Nikdy to neměl jednoduché, ale to není naše starost." Utnula rozhovor, vážně nechtěla zklamat toho muže, v jejích očích se hodně změnil, ačkoli si ho pamatovala jako toho prváka s umaštěnými vlasy a sepranou košilí, stále mu nedůvěřovala, přesto mu poskytla slova útěchy. ,,Stejně víš o našich zaměstnancích všechno."
,,Ale do soukromí se jim nehrabu."
,,Tak to nezvídej ani po mě."
,,Nechci, abychom měli před sebou tajemství."
,,Já taky ne, ale tohle je prostě, vyzradit to by bylo nepřípustné."
,,Dobrá, co Harry?"
,,Ještě jsem to potěšení neměla, až ve čtvrtek, ale Filius a Pomona ho docela chválili."
,,Za to Severus nebyl nadšenej, co?"
,,To ne, sám víš, jak to měli."
,,Ano." Albus se postavil za Minervu, objal ji kolem ramen, ona položila svou ruku na tu jeho a tvář přitiskla k němu, ,,máme toho ještě hodně. Začátek roku, tolik papírování."
,,Netrap se tím, alespoň ne teď, ne dnes. " Zašeptal jí do ucha. Albus měl chuť svou ženu zbavit všech starostí a nebo jí pomoct je nést všechny, byl by tak rád, kdyby mu dovolila všechno.
Miloval ji. Nerad ji viděl unavenou pod kupou testů a úkolů, nejraději by jí se vším pomohl, jako to dělávala vždycky ona jemu. Veškeré svoje nevyřčené myšlenky a činy vložil do láskyplnného sevření, ,,dneska jsi neměl svoje oblíbené citronové bonbony?"
,,Ne, neměl."
,,Dneska karamel?"
,,Ano."
,,Co se stalo?"
,,Nic, jen jsem dostal chuť na změnu, ale neboj, citron bude u nás pořád."
Minerva se víc přitiskla k té milující náruči, štěstí bylo při nich.
Čtvrtek tady byl co nevidět, Minerva se těšila na hodinu, kdy měla poprvé učit svoje prváky s prváky Zmijozelu, nasadila přísný pohled a se zvoněním vpustila studenty do učebny, kouzlem umlčela ptáky v klecích, takže nyní vypadali docela komicky, když naprázdno otevírali svoje zobáky. ,,Vítám vás na první hodině přeměňování, k celému tomuto předmětu řeknu jediné a nebudu to opakovat, takže poslouchejte nebo jděte." Ve třídě nastalo ticho, ,,dobře, v téhle učebně budete používat s největší pravděpodobností ta nejnebezpečnější kouzla a zaklínadla, ke kterým se tady na škole dostanete, proto budu po vás vyžadovat disciplínu, absolutní poslušnost a vaši maximální soustředěnost a pozornost. Nestrpím tady žádné odporování. A varuji vás, jestli se kdokoli pokusí udělat cokoli, co není jeho zadanou prací a bude si dělat, co se mu zlíbí, buďte si jisti, že to bude naposledy, co viděl tyhle zdi. Pokud se to někomu nelíbí, může jít."
Přejela třídu hrozivým pohledem, nikdo se ani nehnul, pokračovala tedy dál, ,,a teď vás budu volat jménem a vy se přihlásíte, Draco Malfoy, Grangerová Hermiona, Bownová Levandule, Longbottom Neville, Pottter Harry, Weasley Ronald, Patilové Padma a Parvati, Crabbe, Goyle, Parkinsonová Pansy.
Děkuji, nyní si otevřete vaše Úvody do přeměňování a opište si první stranu." Třídou se pronesl lehký šum otáčení knih, profesorka sledovala nováčky a snažila se odhadnout jejich povahové vlastnosti, nejprve s nimi chtěla probrat základy a teorii, konec hodiny se přiblížil, ,,tak to by pro dnešek stačilo, za domácí úkol mi napíšete patnáctipalcové pojednání na téma přeměňovací kouzla, zatím vám bohatě postačí vaše učebnice, vaše práce mi odevzdáte příští týden." Studenti kývli a odcházeli z učebny, Minerva opustila svou třídu, na chodbě začínalo být živo, studenti se trousili ze tříd a pokřikovali po sobě, učitelé se mezi nimi proplétali, klasický školní rok. Cestou do sborovny se k ní připojila madam Hoochová, ,,dobré ráno, paní zástupkyně." Pozdravila skoro bodrým tónem učitelka létání, ,,dobré, co se děje?"
,,Skoro nic, jen je venku tak hezky."
,,Ano to je, už aby začal školní přebor."
,,Ano, ano a konkurzy, jak to vidíte s vaším týmem letos vy?"
,,Bledě, jako posledních skoro dvacet let." Famfrpál, tohle téma vzbuzovalo ve staré dámě různorodé pocity, milovala tenhle sport a zároveň se jí vždy chtělo plakat, sama byla výbornou hráčkou, ale jeden ošklivý pád na konci jejího sedmého ročníku ji kdosi ze zmijozelských shodil a následky zranění byly velké a ona už nikdy tuhle hru nehrála. ,,Uvidíme, jak to bude vypadat letos."
Nechala tam stát madam Hoochovou a šla si po své práci.
