,,Nad čím přemýšlíš?" Albus zvedl hlavu od papírů a zahleděl se do zamyšlené tváře svojí ženy, ,,prosím, pomoz mi. Mám tady odpověď jednoho studenta na otázku v testu. Jak provedete zkoušku, že na daný předmět bylo nebo naopak nebylo použito toto přeměňovací kouzlo? A co on mi napsal, odhalovací kouzlo, lektvar, ale nenapsal protikouzlo, a to jsem jim o tom říkala nejméně pětkrát."
,,Můžu se na to podívat?''
,,Na, přečti si to." Minerva podala znechuceně papír manželovi, Albus se začetl, občas pokýval hlavou, cosi zabručel, ,,no sice ti napsal samé blbosti, ale taky by to šlo."
,,Tím mi radíš, že mu to mám uznat?"
,,Ne, to ne, drahá, ty ses ptala na kouzlo opačného účinku, ne na jiné prostředky." Minerva si vzala pergamen zpátky, namočila brk do inkoustu a škrtla nesprávnou odpověď nešťastného studenta, pročetla dalších pár testů, roztřesenou rukou si sundala brýle z očí, na tohle neměla, ačkoli zažila za svou kantorskou éru dost ztracených případů, zdálo se, že tohle je jeden z nejslabších testů, co kdy opravovala. ,,Copak?"
,,Tak se na to podívej. Zažila jsem toho dost, ale na tohle nemám." Odložila testy páťáků a vzala si testy prváků. ,,Ta Grangerová si snad myslí, že když mi odevzdá pojednání dvakrát delší, tak jí dám automaticky dobrou známku, že si šplhne. Kdo to má číst?" Zlobila se profesorka a srolovala papír s úhledným písmem premiantky ročníku, ,,ale, ale, to mi připomíná jistou mladou dámu, která tu studovala před dávnými lety.
Taky odevzdávala zadání několikrát delší, hlásila se, znala odpověď na každou otázku, kterou dostala."
,,Albusi, já byla taky tak otravná?"
,,Min, byla." Starý pán se rozesmál hlasitým upřímným smíchem, zato jeho žena seděla jako opařená. Tohle nečekala, radši se vrátila k opravování, ,,naštvalo tě to?" Zeptal se ředitel s doznívajícím smíchem v hlase, žena stiskla pevně rty a snažila se ignorovat manželovou poznámku, ,,já nebyla tak otravná, já ne. Jen jsem toho znala víc." Obhajovala se. ,,Říkej si tomu jak chceš, ale já ti říkám, že to bylo otravné." Ředitel se zvedl ze židle, jeho žena ho napodobila, ,,tohle mi musíš vysvětlit." Požádala, ,,a ty se urazíš, viď?"
,,Ne. Tak povídej."
,,Co ti mám povídat o tom, jak jsi byla otravná svými znalostmi? Bylo to až nesnesitelné."
,,Zůstane to mezi námi?"
Zeptala se s lehkou obavou, ,,neboj se, zůstane. Ačkoli naši starší kolegové na to rádi vzpomínají." Albus chtěl Minervu obejmout, ta si však založila ruce na prsou, stiskla pevně rty a poodstoupila o krok od mužových paží, ,,no tak si to tak neber." Popíchl ji s rozvernými jiskřičkami v očích za půlměsícovými brýlemi a přistoupil k ní, a přes její němý protest a vzdor, ji láskyplnně objal, skoro cítil, jakoby pod tím dotykem roztávala, ,,budu muset na pár dní odjet."
,,Kam? Na jak dlouho?"
,,Musím do Francie na Mezinárodní sdružení. Za týden, nejdéle za dva mě máš zpátky." Žena se pevněji přitiskla k milovanému muži.
,,Bude se mi stýskat."
,,Neboj se, nebude to tak hrozné. Můžu se na tebe spolehnout, že se postaráš o školu?"
,,To je samozřejmostí."
,,Ber to takhle, jsme spolu ve dne v noci, aspoň si odpočneš, nabereš síly. Nechci, abyses tady trápila nebo si stýskala. Nerad bych tě tady našel ztrápenou nebo smutnou až se vrátím."
,,No dobře." Ředitel políbil svou manželku do vlasů a její hlavu schoval do svých dlaní.
Ona se jen schoulila blíž do jeho náručí, nahlas se zhluboka nadechla a přerývaně vydechla. V pracovně nastalo ticho, ticho plné porozumění, souznění, lásky a trochy bolesti z odloučení.
,,Ty tedy tady nebudeš na první famfrpálový zápas sezóny?" Zeptala se profesorka, když se trochu odtáhla, ,,nezlob se, ale nebudu."
,,Hraje Nebelvír se Zmijozelem. A na postu chytače máme Pottera."
,,Pokud má talent po Jamesovi, tak budete mít vítězství v kapse." Konstatoval suše Brumbál, profesorka se na manžela podívala s lehce skeptickým výrazem v očích, nakonec ale přikývla a radši si složila hlavu do jeho hrudi, ,,měla bych to dodělat," prohodila a vrátila se ke stolu, zase to byla ta přísná žena, která jakoby neznala odpočinek.
Ředitele bavilo sledovat tu změnu Minervina chování, okamžitě dokázala roztát pod jeho dotekem a vzápětí uměla být chladná jako kus ledu.
Najednou otevřeným oknem vletěl do pracovny kámen a rozbil skleněné těžítko, Minerva se lekla, že málem vylila lahvičku s inkoustem, ředitel ihned přiskočil k oknu, aby viděl, který výtržník si dovolil hodit do ředitelny kámen, ,,ehm, Albusi, tohle není obyčejný kámen, podívej, ten tvar a ty skvrny, kde jsem to už jen...mám to!" Albus se sklonil k manželčiným dlaním, skvrnitý kámen se blyštil tmavomodrými odlesky, ,,to je velice vzácný nerost."
,,Ano. Přece to je měsíční kámen! Taková vzácnost! Albusi." Profesor si vzal kámen do ruky, ,,možná, že je dobře, že nám ho sem hodili."
,,Kdy přijede Nicholas s Perenellou?"
,,Až se vrátím z konference, nechci, aby toho bylo na tebe moc, a pak Flamel je můj přítel, tak by bylo dobré, abych se o něj staral já a ne aby část své návštěvy strávil bez hostitele." Minerva spojila ruce a položila je na stůl, a zadívala se na Albuse, ,,máš pravdu," pronesla prostě, ale její pronikavý pohled mluvil dál, nikdo jiný než Batylda Baghostová a Minerva McGonagallová, nedokázal probodnout Brumbála tak pronikavým pohledem, při kterém se cítil jako malý provinilý kluk, Batylda to dokázala protože znala Brumbála dlouho, a často byla svědkyní jeho dětských výtržností, no a Minerva, byla prostě Minerva, už když byla studentka, dokázala probodnout svého učitele pohledem, a zvlášť, když ji něco opravdu zajímalo. Albus, pod ženiným pohledem, nevěděl kam s očima, nakonec jí koukal kamsi nad čelo, ,,děkuji ti." Stočil pohled opět k její tváři, ,,Minervo, ty jsi ta nejdokonalejší bytost na světě."
,,Minervo, takhle jsi mi dlouho neřekl."
,,Chybělo ti to?"
,,Nevím, ale na Min a Minnie jsem už trochu stará ne?"
,,Minervo, Minervo, Minervo.
Podívej se na mě, starého blázna s pošetilými nápady, nikdy jsem nebyl ideální příklad muže, kterého jsi potřebovala, neb jsem příkladný otec, ale miloval jsem tě natolik, že jsem ti nabídl sňatek, a stále tě miluju."
,,Albusi, proč..."
,,Nech mě tohle doříct. Jsi úžasná žena, tolik jsi toho už udělala, pro školu, pro rodinu, pro Řád, a já ti za to děkuju."
,,Albusi,ale proč mi to říkáš?"
,, Protože to potřebuješ slyšet ode mě."
,,Poslyš, buď jsi použil nějakou formu nitrozpytu, o které nevím, nebo jsi poslouchal můj rozhovor s Pomonou."
,,Ani jedno. Čistě náhodou jsem našel tvůj otevřený deník. Opravdu ti to tak moc chybí slyšet?"
,,Moment, takže ty mi pročítáš moje soukromé zápisky?"
,,Ne, to bych si nedovolil."
,,Ale i tak sis je přečetl."
,,Promiň, bylo to silnější. Nevěděl jsem, jak ti chybí moje uznání, jak potřebuješ slyšet, že tě miluju, jak toužíš mít mě víc doma nebo mít jistotu, že mi nic nechybí, že chceš, abychom spolu trávili víc času."
,,Ale ani to tě neopravňuje číst mi deník." Pronesla zklamaně, ,,myslela jsem, že ti můžu věřit, že si navzájem věříme, ale očividně ne. Já bych ti nikdy nečetla tak soukromé a citlivé poznámky. Co jsi tam hledal? Jestli náhodou nemám milence? Pokud ano, tak tě zklamu, ale já nikoho nemám, teda kromě tebe."
,,Říkám ti, že jsem to našel na tvém nočním stolku a myslel, že je to jen sešit tvých poznámek do výuky, ale když jsem si to přečetl..."
,,Mlč už! Už jsi toho pro dnešek řekl dost." Její hlas začal nabývat na hysterii, proto se zvedla a odcházela pryč z pracovny, ,,Minervo, neodcházej, prosím," zašeptal Albus a v modrých očích za půlměsícovými brýlemi se mu objevily slzy, to už ale Minerva neslyšela, protože v tu chvíli za sebou zavřela dveře. Sjížděla schody, navenek vypadala naprosto normálně a vyrovnaně, ale srdce jí pukalo, její nitro bylo naplněné bolestí a zradou, pro svůj smutek nebyla schopná vidět Albusovu lítost a snahu odčinit to, čeho se dopustil, snahu změnit a posunout jejich manželství dál.
