Záhy Minerva zjistila, že starat se o panství není tak jednoduché, jak si představovala, stála před nelehkým úkolem, musela učinit rozhodnutí, dá přednost rodové povinnosti nebo zachová loajálnost škole? Právě seděla ve svojí pracovně na Rosedelu, hlavu schovanou v rukách, právě na ní ležela veškerá zodpovědnost.
Před ní ležel dekret, ve kterém by jmenovala Clarissu a Alfortha novými správci panství, ona by byla hraběnka, ale fakticky by dům a pozemky spravovali její potomci. Ano, tak to udělá. Ale jak dostat Alfortha s rodinou z Londýna do Walesu?
A Clarissa se jistě nebude chtít stěhovat.
Pokud jim to jako jejich matka nakáže nebo je požádá, jistě ji neodmítnou. Z myšlenek ji vyrušilo až zaklepání, ,, dále! " promluvila znělým hlasem, do pracovny vstoupilo mladé děvče, ,, co se děje, Melisso?" Děvče se uklonilo, ,, máte na zahradě návštěvu, madam. Čeká v altánu. Poslal mně pan Simons."
,,Kdo to je, Melisso?" zeptala se Minerva ,, nějaká žena a má doprovod v podobě muže, paní."
,,Tak jdeme. Za normálních okolností by mě doorovodila naše hospodyně, ta je ale nemocná, doprovodíš mě tedy ty. Zvládneš to?"
,, Vynasnažím se."
,,Tak pojďme," rázným krokem vyšla z místnosti, mladá služka měla co dělat, aby svou paní stihla. Altánek se blížil, Minerva dobře rozpoznala dvě milované postavy, ty se zvedly, jakmile se k nim hraběnka přiblížila, ,, Clariss, Alfe!" vykřikla a sevřela scoje milované děti, ,, mami, proč jsi nám o tom všem nic neřekla?"
,, Taky tě ráda vidím, synku. Ach děti moje."
Sedla si k nim, ,, děkuji pane Simonsi, jděte." Majordomus a služka se vzdálili.
,, Tak tedy, donedávna jsem ani já nevěděla nic o maminčině rodině a pak jsem dostala dopis od jejího bratra Amilora, jsme jediní žijící příbuzní a dědici tohoto panství, já jsem poslední, sama jsem se o tom dozvěděla poměrně nedávno, moc mě to mrzí. Děti moje, ujmete se tohoto domu?"
,, Mami, tak to nevím, je to všechno moc složité."
,, Maminko, my se toho s bratrem ujmeme, pomůžeme ti. Tvoje místo je v Bradavicích, u táty, že Alforthe."Clarissa blýskla hněvivým pohledem po bratrovi, ten se zatvářil provinile, ,, jistě, mami, pomůžeme ti." Na Minervině obličeki se usadil ulehčený výraz, ,, já věděla, že mi pomůžete. Od teď budete bydlet na Rosedellu, budete se o něj starat a za to budete dostávat nejen příjem, ale budete mít i společenské postavení."
,,Maminko, znamená to, že budeme muset opustit naše životy?"
,, Ano, Alfe, pochopil jsi to správně."
,,Ale to jen tak nejde."
,,Máte měsíc, oba dva."
,,A co ty společenské povinnosti? Dost na tom, že je náš otec slavný, teď ještě ty, mami, my jsme se o pozornost nikdy neprosili ani jeden."
Minerva se na ně bolestně zahleděla, ,, já vím, že to není lehké, ale je to krásné. Jen se rozmyslete, máte dva měsíce." Její hlas se zachvěl a odešla.
,, Alforthe, co uděláme? "
,, Claire, já bych mámě pomohl, ale nikdy bych si nemyslel, že by tohle."
,,Alfe, není to nepoctivě získaný majetek, ale naše dědictví, maminka by nás o to nikdy nežádala pokud by to nebylo nezbytně nutné a pak bude z tebe lord, je nsi pomysli, uznání a bohatství, hm."
,,Takhle Brumbálovi nemluví ani Rossovi ani McGonagallovi."
,,Táta takhle mluvil."
,,Táta."
,,Ano, táta. Pomůžeme jim."
,,No tak dobře, zase jsi mě přehlasovala."
Sourozenci se chytili za ruce a vyšli do domu, pan Simons je doprovodil do matčiny pracovny. Matka za stolem působila tak majestátně, skoro se před ní uklonili, ,, tak, jak jste se domluvili? "Zeptala se a sepjala ruce do stříšky, ,, Claire mi promluvila do duše a dohodli jsme se, že ti pomůžeme a naše rodiny půjdou s námi, maminko."
,, Ach, Alforthe, teď jsi promluvil jako opravdový potomek Brumbálových a McGonagallových." Čarodějka setřela slzu,
,, Přce bys neplakal v tak slavnostní okamžik, drahá." Z krbu vystoupil Albus,
,, Alforthe, nerozteskňuj svou drahou matku."
,,Tati, co ty tady?"
,, Albusi, měli jsme přece dohodu. "
,, Ano, ano, měl jsem takové tušení, že mě budeš potřebovat."
,,Takže pan Simons, že?"
,, Kdepak, Min, to paní Masonová.
Alforthe, promlivil jsi jako pravý muž.
A ty Claire ses projevila jako opravdová Brumbálová. No, co myslíš, Min, předáme jim Rosedel?" Albus objal Minervu kolem ramen, ona mu věnovala úsměv, ,, nu já myslím, že ano, ale bez toho strašlivého ceremoniálu. Paní domu budu pořád já, ale vy budete mít faktickou moc, budete mě zastupovat."
Clarissa a Alforth si vyměnili pohledy, to znělo slibně.
,, Kdy nám tedy předáš dům?"
,, Po Vánocích." Matčina strohá odpověď sourozencům stačila, ,, a teď už jděte."
Sledovala, jak se za nimi zavřely dveře, pak se otočila na manžela, ,, ach Albusi, myslíš, že to zvládnou?"
,,Jistě, drahá, oni jsou po nás. Jak se cítíš?"
Albusův starostlivý pohled projel profesorkou jako rentgenový paprsek.
,, Cítím se dobře."
,, Opravdu?"
,, Ano." Tohle nebylo upřímné ano, a Albus to vycítil, starostlivě ji chytil za ruku, donutil ji, aby se mu podívala do očí, ,,tak a teď mi pověz pravdu," hlas mu zhrubl, zabodl svoje pomněnky do jejích smaragdů, ,,máš pravdu, není mi moc dobře."
,,Pozoruju to na tobě už delší dobu, mám pro tebe překvapení." Čarodějka pustila jeho ruce, ,, jaké?"
,,Zajistil jsem nám do konce léta jeden pokoj v krásném hotelu v Provence."
,,Albusi, slyším správně?? V Provence?"
,, Ano a rád bych tam koupil dům."
,,Dům? Albusi, dům v Provence?"
,, Ano."
,,Copak nemáme těch nemovitostí málo? Dovol mi připomenout tvůj dům v Godrikově Dole, Rosedel a školu."
,,Školu za pár let předám, můj rodný dům odkážu Alforthovi, Clarissa má dům po Marcusovi a zatím nám pohlídají Rosedel, ten by pak mohl připadnout Robertovu nejstaršímu synu."
,,A kam pak půjdeme my? Pochybuju, že bys šel beze mně do Francie."
Její slova muže zchladila, ,,máš pravdu, Minnie, ale líbilo by se mi to."
,,A co bysme s tím dělali? Penzi strávíme tady na Rosedelu. Spíš mi řekni, kdy jedeme?"
,, Hned, jakmile budeš mít tady hotovo."
,,Potřebuju si sbalit oblečení."
,,Vrátíš se dneska do Bradavic?"
,,Myslím že ano. Jenom to tu dodělám."
,, Jsi pořád tak zaneprázdněná," jeho suchá poznámka zůstala viset ve vzduchu, nebylo to ani povzdechnutí ani výčitka, ale jen obyčejné konstatování. Minerva si sundala brýle z nosu a položila vedle papírů, vstala, povzdechla si a vyhlédla z obrovského okna, manžel měl pravdu, otočila se na něj a došla k pohovce v rohu rozlehlé pracovny, sedla si čelem k Albusovi, vzala ho za ruku,
,, Miláčku, já vím, že jsem pořád tady, že nejsem skoro vůbec doma a že bych měla být u tebe, ale slibuju, že se to po Vánocích změní, o dům se postarají Clarissa s Alforthem a já pak budu pořád v Bradavicích. Do té doby musíme být silní."
Stiskla profesorovu ruku, ,, jenom tohle dodělám a půjdeme." Manželův pohled ji zarazil, jeho oči křičely otázku typu, ,,opravdu?"
,,Moc toho už tady nemám, jen tohle dodělám a jdeme, slibuju." Minerva se vrátila za psací stůl, ponořila se do dokumentů a za hodinu už nasedala na testrála. Albus ji posadil před sebe a vzlétali, rychke nabrali kurz Bradavice, čekala je dlouhá cesta, Minerva si vzpomněla na tu příšernou cestu do Londýna, oklepala se při té vzpomínce a přitiskla se blíž k manželovi. Kouzelník byl plně ponořen do letu a snažil se držet testrála pořád ve stejném směru.
Po několika hodinách se přiblížili ke skotským hranicím, čarodějka jakoby ožila. Její rodná země ji vítala. Ředitel si všiml, jak jeho choť ožila a nechal neviditelné zvíře klesnout o pár metrů níž, aby byli zemi blíž.
,, Albusi, snesme se dolů, něco ti chci ukázat! " Křikla za sebe, profesor ji poslechl a přistáli na louce. Žena sklouzla ze hřbetu tvora s elegancí sobě vlastní, rozpustila si vlasy a nechala, aby jí je čechral vítr. Cítila se jako za mlada, vyběhla na malou vyvýšeninu, zase se cítila svobodná, zase to byla jen obyčejná učitelka, téměř bezvýznamná žena. ,, Minnie, šetři se, jsi nemocná! '' Křikl za ní kouzelník a běžel za ní na kopeček, tam mu žena padla do náručí, byla bledá a prudce dýchala.
,,Neomdlévej, prosím!'' Profesorka se slabě usmála, ,,tohle mi chybělo," vypustila slabým hlasem, byla šťastná, ikdyž ji bolelo srdce a plíce měla v jednom ohni, byla šťastná."
,,Odpočiň si." Albus vyčaroval oheň, z torny, kterou sebou vždycky nosil, vyndal dvě deky, jednu pro sebe a druhou pro manželku, ,,něco pod zadek by nebylo?" zeptala se Minerva prosebně, ,, bylo, počkej," stačil jeden pohyb hůlkou a Minerva dostala silnou deku, ,, tak, teď se ohřeješ u ohně, já seženu něco k jídlu." Profesorka se opřela o strom a usnula.
Albus chytil králíka, stáhl ho z kůže, kterou proměnil v kožešinový plášť pro Minervu, s úlovkem se vrátil k čarodějce, usnula.
Muž upekl nad ohněm králíka, odkudsi vykouzlil kotlík a uvařil bylinkový čaj, pak jemně probudil svou choť, ,, vstávej, je čas večeře."
,,Ale vždyť nic nemáme."
,,Máme králíka a něco pro zahřátí."
Minerva se nadzvedla na loktech a rozlepila oči, ,, co jsi to říkal?"
, Sehnal jsem jídlo." Minerva se posadila.
,, Napřed ti dám tohle," sundal z ní deku a místo toho jí dal kožešinový plášť a vykouzlil na něj i ozdobnou sponu, ,,tak a tady máme králíka a bylinkový čaj, jestli chceš, mám tu lahvinku whiskey."
,,Děkuju, jsi úžasnej." Vzala si kousek masa.
Najedli se a zbytek po králíkovi dali testrálovi, kostnané zvíře se uvelebilo poblíž manželů. Na kraj se snášela tma jalo hustý černý závoj, nebe bylo jasné, poseté mnoha malými brilianty a velký stříbrný měsíc. Minerva si lehla blíž k Albusovi a sledovali spolu oblohu, oheň pomalu dohasínal a byl čas jít spát. Albus usnul hned, zato jeho kolegyně ne a ne usnout, pak se přece jen oddala léčivému spánku.
Ráno ji probudily první sluneční paprsky.
Vstala, bylo brzy, slunce teprve vycházelo, byla svědkem úchvatné podívané. Nechala Albuse spát a vydala se najít něco malého k snídani, našla jen ovoce a to bylo vše.
Teplé snídaně se Albus sice nedočkal, ale do Bradavic to byly sotva dvě hodiny, nasedli na testrála, ty dvě hodiny už skoro nic nebylo. Už z dálky byly vidět věže hradu. Oběma se ulevilo, když podivný kůň zastavil u Vstupní brány a odcválal kamsi do lesa. Minerva se závěsila do ředitele, bylo jí jedno, kam ji vede, vedl ji na ošetřovnu, aby ji Poppy prohlédla. Starostlivě čekal v kanceláři ošetřovatelky.
Poppy si nechala vylíčit do podrobna celou jejich cestu.
,,Bylo to náročné a tvoje vyčerpání bylo předvídatelné. Albus se o tebe dokonale postaral. Asi ti ta cesta i prospěla, podle toho, co jsem zjistila z poslechu a ze snímků, tvoje šance jsou větší než na začátku léta, pokročila jsi na 45% naději v uzdravení. Je to výrazný pokrok." Poppy zavolala ředitele, řekla mu, jak na tom Minerva je a svůj proslov zakončila slovy, ,,myslím, že Provence jí prospěje."
