Albus odjel do Francie na zasedání Mezinárodního sdružení kouzelníků, a Minerva se vrátila do Bradavic, aby se dočasně ujala vedení školy.
V kouzelnické části Paříže v budově ministerstva kouzel ve velké zasedací místnosti se nahromadilo asi sto čtyřicet čtyři členů sdružení, všichni v černých luxusních hábitech z nejlepších látek.
Albus seděl v černém obyčejném hábitu se zlatým řetězem kolem krku, oproti jiným členům působil Albus Brumbál vskutku ošuměle a obyčejně, přesto na něm bylo cosi neobyčejného. Svým bystrým zrakem sledoval, jak se zasedací místnost zaplňuje lidmi v černých talárech, nejvyšší předseda mezinárodního sdružení zahájil zasedání. Ředitelovy myšlenky byly všude jinde jen ne na zasedání, tudíž ho lehce rozrušilo, když mu předali slovo, vystoupil ze své řady, a zamířil k pultíku, ,,dobrý den, dámy a pánové, dobrý den." Zahájil svůj proslov, mluvil vážně, plamenně, a přece jeho hlas neztrácel na jemnosti. Piblikum ho poslouchalo s obrovským zaujetím, po deseti minutách neustálého proslovu se mu dostalo bouřlivého potlesku, samozřejmě, že se našlo i pár nesouhlasících osob. Profesora ale ten aplaus nepotěšil, naopak ho spíš roztesknil, zachmuřeně se posadil na své místo do lavice, copak tam nebyli jiní, lepší v přednáškách? Co jim může tak imponovat na starém učiteli, kterého těší především jeho škola? Věděl to až moc dobře, co lidi na něm tak moc přitahuje, ale pro něj to nebylo to nejdůležitější, ne, jeho nejmilejší činností bylo právě předávání znalostí mladším generacím. Stýskalo se mu po Bradavicích. Za hodinu skončilo dnešní zasedání, lidé vycházeli, sál se vyprazdňoval, a chodbu zaplnila záplava černě oděných členů sdružení, všichni živě rozebírali promluvy těch, kteří se dostali ke slovu, nejpřetřásanější byla promluva Albuse Brumbála, na jeho slova se těšila drtivá většina zúčastněných. Albus se pozdravil se starými známými a vydal se s nimi na společný oběd.
Setkání trvalo přes dva týdny. Profesor se nemohl dočkat, až bude doma. Setkal se s Nicholasem Flamelem a jeho ženou Perenellou.
Konečně přišel den návratu domů. Starý učitel se se svými ještě staršími přáteli vydal vlakem na cestu domů.
Dorazili do komečné mudlovské vlakové stanice ve Skotsku, dál museli letět, jelikož všichni tři byli velice zdatní v kouzlech, neměli s letem bez košťat problém.
Přelétli kouzelnou bariéru chránící hrad, prošli pozemky, po kterých se pomalu rozoínala tma, okna školy se pomalu rozsvěcovala, na Albuse dýchl závan domova, tady byl doma, tady byl obyčejný učitel, zavedl svou návštěvu do jeho pracovny. Otevřel dubové dveře s klepadlem, spatřil za stilem ženu, která se s klapnutím dveří napřímila a zvedla obličej od papírů, ,,Albusi!" Vydechla a běžela obejmout svého manžela, ,,dobrý večer, Minervo." Opětoval její pozdrav a sevřel ji v náručí, ,,ehm, koho to vedeš?" Zeptala se, když přes manželovo rameno spatřila Nicholase a Perenellu, ,,jistě drahá, dovol mi představit ti mého dlouhodobého přítele Nicholase Flamela a jeho ženu Perenellu."
,,D9brý večer, ráda vás poznávám Nicholasi, a vás také, Perenello."
,,Děkujeme, Minervo."
,,Posaďte se, prosím. Dáte si kávu, čaj,, máslový ležák, dýňový džus, nebo něco jiného?" Zeptala se pohotově, ,,já bych si docela ráda dala ten známý černý čaj s mlékem, prosím."
,,A já bych si dal máslový ležák. Albusi, máš moc ochotnou ženu." Naklonil se Nicholas k řediteli, profesor se jen usmál, ,,já vím, já vím. Minnie, drahá, uděláš mi prosím kávu?"
,,Jako vždycky, že ano?" Zeptala se učitelka, ,,.ne ne, dneska mi tam přidej kapinku medoviny."
,,Ale jistě." Zatímco se Minerva činila u konvice, Perenella si prohlížela se zaujetím obrazy na stěnách, a Nicholas s Albusem si tiše vyměňovali názory. ,,C9 si to tam špitáte, pánové?" Zeptala se hlasitě Minerva a položila na stůl podnos s nápoji, ,,Perenello, prosím, Nicholasi ležák, Albusi tady máš kávu." Minerva si sedla na pohovku k Albusovi, ten položil svou ruku kolem jejích ramen a přitáhl si ji k sobě, právě jsem Nicholasovi říkal, jakou mám úžasnou ženušku."
,,Albusi, dej pokoj." Přivinula se k manželovi, ,,a jaká byla cesta?" Zeptala se Perenelly, ,,docela příjemná, že pánové."
,,Vcelku ano, tedy, až na ten drobný incident na nádraží."
,,Co se stalo?"
,,Myslel jsem si, že lístek si koupíme až do Prasinek, a tam mudlovský vlak nejede, no."
,,Řekněme, že můj manžel dosti riskoval a málem porušil zákon o utajování, že?" Blýskla Perenella zlobně po Nicholasovi, ,,ale jinak to bylo příjemné. Nutno dodat, že jsme vlakem dojeli až na konečnou mudlovskou stanici ve Skotsku, a dál je letěli."
,,Let proběhl bez komplikací." Dodala lehce nazlobeně Perenella, Albus stiskl Minervě ruku, ,,a co mudlové?"
,,Co by, ti si ničeho nevšímají. Možná jen koukali trochu dovně, když jsme byli v hábitech a sem tam někdo vytáhl hůlku." Perenella znovu blýskla významným pohledem po Nicholasovi, ,,ale zato Albus bezvadně zapadl. Tedy, až na to oblečení se choval jako mudla."
Mimerva se jemně usmála a vrátila Alovi stisk ruky zpátky, ,, takže jste si užili, jak tak poslouchám." Zasmála se hlasitě. Konverzace se vinula ve veselém duchu, nakonec se otevřelo jedno drahé francouzské víno, které přinesl Nicholas. ,,Kdy přistoupíte k té záležitosti?"
,,Myslíte ke kameni?"
,,Ano, mám-li být upřímná, tak se mi příčí mít ve škole tak nebezpečnou věc, a pak je tady Harry Potter. Mám strach, jak se máme cítit bezpečně, když je tu ta věc?"
,,Min, já ti říkal přece, že..."
,,Ale tady nejde jen o mě, ale i o naše kolegy a zaměstnance, a především mi jde o bezpečí našich studentů."
,,Můžu vás ubezpečit, že tady Albus přišel s tím nejbáječnějším nápadem. O zrcadlu z Erisedu jistě víte, že?" Flamel se zadíval na profesorku tázavým pohledem, ,,ano, to vím, ale jak..."
,,Ano, mne samotného by to nikdy nenapadlo, ale Albus je geniální hlava, tak tedy, kámen uložíme do zrcadla."
,,A dál?"
,,Albusi, nevaroval jsi mně, že je tvoje žena tak zvídavá. Ale vraťme se zpět, a ten největší fór. Zajisté víte, jak zrcadlo funguje, tak tedy kámem ukryjeme do zrcadla, a dostat ho od tamtud může pouze ten, kdo chce kámen najít." Profesorka se nadechovala, aby něco řekla, ,,pouze ten, kdo chce kámmet najít, ale ne zneužít. Komu by se to nelíbilo, jen si představte nesmrtelnost a bohatství, že by ani vaše vnoučata nemusela pracovat.
Právě lidé mají tu schopnost volit právě to, co je špatné."
,, Pokud bude ten kámen v zrcadle, bude bezpečnější?"
,,Řekl bych, že ano, přesto trvám na ochranných prvcích, které chrání kámen."
,,To je jasné. Tak a teď vám ukážu, kde budete spát, následujte mne, prosím." Zvedla se z pohovky a odvedla návštěvu do jejich pokoje, vrátila se k Albusovi, v pracovně ho nenašla, bystoupila tedy schody, ,,tady jsi, hledala jsem tě." Naklonila se a políbila ho na tvář, ,,dneska na tvář? To jsem ti asi moc nechyběl, co?" Zeptal se lehce dotčeně ředitel a přitáhl si milovanou choť do náručí, ,,chyběl, až moc. Jaké bylo zasedání?"
,, Zbytečně zdlouhavé, celou tu dobu jsem se těšil na tebe, na nic jiného než na tebe jsem nemohl myslet. Něco jsem ti přivezl, jako omluvu a jako odškodnění, sedni si a zavři oči." Profesorka poslechla, ale nechat oči zavřené jí bylo v tu chvíli jako nadlidský úkol, ,,nekoukej." Albus schválně šustil různými obaly v kufru. Nakonec vyndal balíček, sejmul Minervě ruce z očí, ale donutil ji nechat čia zraku zavřená, ,,co to je? Krabička, ale jak se do ní dostanu?"
,,Jen hmatej." Mimerva rozškrábala papír a strhla ho, na dlaních cítila hrbolkovitý povrch krabičky, napřed se pokusila ji otevřít jako šperkovnici, ,,počkej, já sám." Ředotel jí vzal krabičku z rukou, otevřel ji, vyndal z ní náhrdelník, vzal svpu ženu za ruku a dovedl ji k zrcadlu, ,,nedívej se." Opatrně jí ho připnul kolem krku, ,,teď můžeš." Čarodějka otevřela oči a zadívala se do svého odrazu, ,,Albusi, to je krásné, já, děkuju." Políbila manžela tentokrát na ústa, zhlížela se, nakonec ho opatrně uklidila zpět do krabičky. ,,Chyběl jsem ti?"
,,A jak moc."
,,Tak pojď sem." Znova ji políbil, tentokrát hluboce a bez něžností, místnost naplnilo mystično souznění...
