Doma Albus našel Minervu skloněnou nad domácími úkoly a testy studentů
,, Minervo, jsem zpět" Pozdravil svou ženu a líbnul jí do vlasů. Zvedla hlavu od práce a upřeně se na něj zahleděla, profesor měl v tu chvíli pocit, že je to tentokrát ona, kdo ho propaluje pohledem, ,, Ale ano, docela to šlo. Alastor měl spoustu řečí ohledně toho domu, ale nakonec jsme tam ani nešli se podívat, to víš, Moody. A co ty dneska? "
,, Byl jsi pryč jen pár hodin, vše je v naprostém pořádku, jak vidíš." Učitelka se protáhla ve křesle a přešla k oknu, ,, profesor Binns má s námi očividně problém."zamumlala spíš pro sebe, ,, ten nemá do čeho mluvit, Min, neboj se, hm."
Stříbrovlasý profesor objal svou ženu kolem ramen a nechal ji, ať se zklidní.
,, A vlastníkem domu je tedy kdo, po Blackově zatčení?" Zeptala se profesorka,
,, Dokud bude žít bez ohledu na jeho trestně právní rejstřík či aktuální dění, stále je majitelem domu Sirius, pokud by se se Siriusem něco stalo, tak jeho dědicem se stane Harry Potter, který by shrábnul i jmění Blackových." Minervě spadla čelist, nevěřícně koukala na vysokého kouzelníka před sebou, tedy peníze Potterových a Blackových dohromady by daly obrovskou až astronomickou částku. Minerva si sundala brýle a složila je na stůl, pak se postavila a nalila oběma šálek čaje.
,,Někdo by se měl o mladého Pottera postarat, až mu bude jedenáct. Silně pochybuji, že jeho teta či strýc by s ním jeli nakupovat." Albus se pobaveně pousmál, ,, ale to je ješ hodně brzy, Harry je zatím batole, až to bude aktuální, tak se to vymyslí a vykrystalizuje, jen se neboj." Čarodějka pevněji obemkla šálek a zamyšleně vyhlédla z okna, do zázápadu slunce zbývaly tak dvě hodiny, počasí venku ale bylo deštivé a zamračené, sem tam prolétla deštěm sova s poštoupoštou a nad okenní římsou visel netopýr. Asi nějaký pomatený či nemocný, pomyslela si Minerva. Profesorka se otočila, cosi zamumlala a zmizela na hodinu.
Albus Brumbál odložil čaj, otevřel skříň, z níž vyndal myslánku. Polomělký lesklý tmavý oválný předmět donesl na svůj stůl, v nádobě se míhaly různé obrazy. Profesor si dlouhými štíhlými prsty přiložil hůlku ke spánku. Po chvíli na ní ulpělo stříbromodré vlákno, které jakoby bylo tvořeno vodou či nějakou cizokrajnou magickou látkou. Profesor ho sklepl do myslánky, nahnul se nad ni a nechal se vtáhnout do událostí posledních několika hodin.
Mezitím se v pracovně objevila postava zahalená do tmavého pláště, nebyl jí vidět ani obličej ani kus kůže. Byl dokonale zahalený, směr svých kroků řídil jen skrz tenkou látku, která propoušta světlo a zároveň mu zaručovala téměř dokonalou anonymitu.
Postava v kápi viděla, jak profesor mizí v myslánce, počkala chvíli a pak vstoupila. Rychle našla, co potřebovala. Malou ampulku se vzpomínkou s nápisem Dětství a vzpomínku s nápisem Grindelwald. Osoba pohledem přeletěla místnost, nechtěla se tan zdržovat déle, než bylo nutné, ale jistota je jistota. Osoba pohledem studovala knihovnu, samé zajímavé tituly. Bytost vytáhla jednu tlustou a očividně plnou zlé magie. Naštěstí měl zakuklenec s sebou podobnou knihu, tedy tmavý starý obal a chatrné stránky, které byly ve skutečnosti nějaké Zlaté stránky v přebalu a místo zaklínadel v nich slovutný Albus Brumbál najde leda tak seznam mudlovských adres. Zakuklenec uložil bezpečně pravou knihu do umolousaného hadru a vložil ji do kožené ošoupané brašny, pak vzal Zkaté stránky v přebalu a vložil je opatrně na místo té knihy, naposledy se rozhlédl po pracovně, vyhoupl se na okenní římsu.
V ten moment vystoupil Brumbál z myslánky, na okenní římse zahlédl už jen netopýra, jak odlétává do deště.
Rozhodl se, že půjde na večeři a vyzvedne svoji ženu. Šel tedy a s posledním zvoněním se objevil ve dveřích učebny přeměňování. Nechal projít dav hladových studentů a vstoupil do třídy. Minerva si zrovna sklízela poslední věci, ,, ehm, Minnie?"
,, Albusi, co ty tady, nečekala jsem tě! "
,, Jdu na večeři, doprovodíš mě? "
,, Ráda, jen si uklidím knihy a půjdeme. Co jsi dělal teď, když jsem učila? " Houkla čarodějka přes rameno ,,potřeboval jsem si ověřit jednu věc."
,,A ověřil?"
,,Ano, drahoušku, ale nechci tě do toho zbytečně tahat, máš svých starostí dost." Minerva pomalu kývla hlavou a zařadila poslední knihu do své knihovničky, která jí zabírala celou jednu stěnu. Ano, Minerva Brumbálová, chcete-li McGonagallová byla vášnivá čtenářka, ale s hůlkou nebo v akci to uměla taky parádně roztočit a to bez ohledu na věk. Asi i proto byla členkou Fénixova řádu.
Hodila letmý pohled do zrcadla, aby si upravila klobouk, jehož špička vypadala, jako kdyby paní profesorka v minulosti měla s něčím srážku, vypadala no obstojně. Zamkla za sebou dveře kabinetu i učebny a vyšla ven, profesor Brumbál ji vedl chladnými chodbami hradu a oba se těšili do vyhřáté Velké síně. Z dáli slyšeli hlasy studentů, kteří se zrovna cpali dobrotami vytvořenými šikovnými prsty domácích skřítků, ze síně se také linulo měkké teplo sálající z krbů, které dovolil ředitel zapálit a ta vůně všech jídel! Profesorce se sevřel žaludek, uvědomila si, že od oběda, kterému moc nedala, ještě nejedla, naprázdno polkla a přidala do kroku, ,,nevím, jak ty, Albusi, ale já mám velký hlad, " zašeptala, kouzelník se usmál a v očích mu zaplápolaly veselé jiskřičky, ,, ovšem, drahá, taky mám hlad, pojďme." Zaparkovali na jejich místech u učitelského stolu a oba si nandali šťavnatý biftek, fazolkový salát a zapékané brambory se smetanovou omáčkou. Jakmile profesorka vložila do úst první sousto, rozlil se jí po tváři blažený úsměv, pustila se do jídla s velkou chutí, až skoro zapomněla na slušné vychování, ,,paní kolegyně, takhle vás neznám, tohle vás není důstojné ani hodné, " Albus ji pobaveně sledoval a když pronesl tuto poznámku, Minerva spolkla kus masa a nasadila odměřený a upjatý výraz a upravila svoje chování, neodpustila si kousavou poznámku o tom, že si snad občas zaslouží uvolnit se a pokud to má znamenat to, že bude jíst jako neandrtálec, tak ať a že ona toho pro školu a pro něho dělá až až, tak ať se zklidní a nechá ji vychutnat si aspoň tu večeři. Ostatní učitelé postávali v hloučkách kolem celého velkého sálu a o něčem zarytě diskutovali, kdosi z učitelů mávl na Minervu, ta jakmile dojedla, se zvedla a šla k nim. ,, Dobrý večer, paní zástupkyně," pozdravil ji Kratiknot, ,, dobrý večer, přátelé, " odpověděla čarodějka v pozdrav, ,,co říkáte na pád Vy víte koho? A jak to dál s námi bude?"
,, Myslím, že budeme muset být ostražití a jak se to říká? Neusnout na vavřínech, moc zla tu je stále, skrytá, oslabená a my po čase můžeme nabýt iluze, že nám nebezpečí nehrozí, ale tehdy budeme nejzranitelnější, musíme být opatrní."
Učitelé si po těchto slovech vyměnili pohledy, ,, ale to není důvod k tomu neoslavovat pád nejhoršího tyrana všech dob," dodala povzbudivě, kdosi zamumlal cosi o tom, že jim stejně profesor Brumbál řekne víc na poradě a učitelé se pomalu rozcházeli, ,, monet, Filiusi, na slovíčko, "otočila se Minerva na starého známého, ,,Filiusi, jde o sídlo Řádu, budeme se scházet na Grimmauldově náměstí, profesor Brumbál, poví vám k tomu víc, řekněte o tom prosím i Pomoně, dnes jsem ji neviděla." S těmito slovy odešla do ložnice. Ležela už půl hodiny a ne a ne zabrat. Když vedle ní ulehl Albus, předstírala spánek, měla velmi těžkou hlavu. Za chvíli se vedle ní ozvalo pravidelné oddechování, poznala, že manžel spí. Otočila pohled a pomyslela si, jiné ženy a manželky řeší, co budou vařit a já řeším to, aby se mému muži něco nestalo a aby škola klapala tak, jak klapat má. Ach Albusi, proč musíme řešit světový mír? Protože to nikdo jiný neudělá....
A s těmito myšlenkami odplula do říše snů...
