Albus pozoroval svou zástupkyni, neměla by se tolik namáhat, ne, měla by si odpočinout. Ačkoli by mu to nikdy nepřiznala, byla od první chvíle rozhodnutá Amilorovu nabídku přijmout. ,,Min, jak ses rozhodla?"
,,Navštívíme Amilora, měla bych svého strýce poznat, a pak se začneme věnovat přípravám na Nicholasovu návštěvu."
,,Jsi tak úžasná."
,,Ne víc, než jindy," odsekla nabroušeně profesorka a sklonila se nad papíry, ,,myslel jsem, že ti lichotka udělá dobře." Profesorka si jen povzdechla, ,,jindy ano, ale dneska mám spoustu práce."
Ředitel se pohodlně rozvalil v křesle a sedoval, jak čarodějka naproti němu opravuje práce studentů.
Najednou se zvedla, ,,co se stalo?"
,,Asi bychom se měli připravit a navštívit Amilora."
,,Teď hned?"
,,Ano. Teď hned."
,,Ale on o nás neví."
,,Už jsem to zařídila."
,,A jak?"
,,Expecto patronum," ze špičky její hůlky vyskočila kouřově modrá mourovatá kočka, ,,jaká je tvoje nejšťastnější vzpomínka?"
,,Snad den, kdy jsem poprvé vez chyby zvládla svou přeměnu. A pak taky den, kdy jsme se vzali. Nikdy ses na to neptal."
,,Ne, neptal."
,,A co ty? Jaká je tvoje vzpomínka?"
,,Vždycky si představím svou rodinu, jak jsme všichni pohormadě."
,,Myslíš, že by mě vaši vzali jako tvou ženu?"
,, Kdyby žili, zamilovali by si tě a ty je, tím jsem si jistý."
Minerva se už přebírala ve skříni, potřebovala nějaké elegantní šaty nebo kostýmek. ,,Kam to vlastně pojedeme?"
,,Do Walesu."
,,Tam ještě bude teplo. Min."
Nakonec se Minerva oblékla do delší pouzdrové sukně barvy námořnické modři, stejně barevné lodičky, bílou halenku a tmavomodré sáčko, Albus se oblékl do střízlivého hábitu, který svým střihem připomínal mudlovský pánský oblek, vyšli za školní pozemky a přemístili se. Objevili se na široké příjezdové cestě vysypané bílým pískem, lemované udržovanými keříky, před nimi se rozprostíral obrovský dům se spoustou oken, tohle byl tedy dům, kde vyrůstala její matka, tady poznala jejího otce, tady se dali její rodiče dohromady, tady to maminka nazývala svým domovem, tady měla Isobell rodiče a bratra, a ona, Minerva McGonagallová sem přichází, aby se ujala domu, kde žila část její rodiny možná po staletí, přichází se poprvé v životě, cítila jakési pohnutí v jejím nitru, jakési bodnutí očekávání, cítila, jak ji Albus bere za ruku, vykročili po té písčité cestě, zazvonili. Otevřela jim nějaká žena, pravděpodobně služebná, ,,dobrý den, jem Minerva McGonagallová, dostala jsem od pana Amilora Rosse pozvání."
,,Jistě, madam, račte dál, pán vás očekává." Služka je provedla velkou halou, vysoké stropy, všude mohutný avšak elegantní nábytek, květiny, vše působilo tak honosně, ,,tady nenajdete domácí skřítky, ale pracují zde lidé, po celá staletí, rodina Rossova nechtěla být prozrazena a tak zaměstnávali lid, obvykle kouzelnické sociálně slabší obyvatele." Minerva poslouchala služku jen napůl ucha, byla v hodně pěkných domech, ale tenhle byl nejhezčí. Služebná je dovedla do knihovny, ,, prosím počkejte malou chvilku, pán hned přijde."
,,Žádnou chvilku, jsem tady. Děkuji Miriam, teď jděte."
,,Ano, pane." Služka se uklonila a odešla. ,,Minervo, tak rád tě poznávám, tolik jsem toho o tobě slyšel, od Albuse." Albus si krátce stiskl ruku s Amilorem a dál se rozhlížel po knihovně. ,,Posaďte se, prosím. Tak tedy, Minervo, to je tak krásné jméno, jak jistě víš, jsem již starý a nemocný, a potřebuju, aby se někdo schopný postaral o Rosedel. Jsi jediná šance na udržení domu. Patří naší rodině po sedm generací, ty jsi osmá."
,,Já, jsem vaší nabídkou zaskočena, dáte mi chvíli na rozmyšelnou?"
,, Samozřejmě."
,,Albusi, můžeš?"
,,Jistě."
,,Zvládnu to?"
,,Ty? Nikdy jsem o tom nepochyboval. Ale jsi si ty jistá?"
,,Nevím, měla bych to vzít."
,,Copak jsi nechtěla být dobře postavená?"
,,Ano, to ano, ale bojím se, že to nedokážu."
,,Drahá, ty to zvládneš."
,,Radíš mi, abych to vzala?"
,,Ano, ale rozhodnout se misíš ty. Jsi jediná naděje, a taková příležitost se už nemusí naskytnout. Mysli na naše děti."
,,A co moji bratři?"
,,Co by? Pozveme je a dáme jim část peněz z tohohle toho dědictví, nemusí to být moc, ale něco jim vyplatíš a sama se ujmeš domu. A pak k ruce budeš mít spoustu služebnictva."
,,Ale co ta společenská zodpovědnost?"
,,To zvládneme."
,,Tak dobře."
,,A pomysli na to, co odkážeme našim dětem."
,,Jdeme do toho. Máme- li to zvládnout, tak to zvládneme."
Otočila se na strýce, ,,přijímám."
,,Věděl jsem, že neodmítneš!" Rozradostnil se starý pán, ,,s panstvím získáš i velké jmění, apeluji na to, že něco vyplatíš svým sourozencům. Rosedel má zvuk i v mudlovském světě a s tím se váže titul lady a lord. A ty jsi od narození lady Minerva."
,,Ráda bych se tady porozhlédla, cestou nám můžete povědět věci okolo panství."
,,Jsi silná, s Isobell by to jistě seklo, dozvědět se tohle. Moje neteř je ze železa."
,,Nerada ztrácím čas. To je celé a pokud se může stihnout víc věcí najednou."
Amilor prováděl Albuse a Minervu domem, dlouho povídal o historii sídla a o povinnostech majitele, o postavení domu, o služebnictvu a o obyvatelích domu a vesnice, mluvil sáhodlouze o rodu Rossových a o jejich pohádkovém bohatství, o chodu, zvykoostech a zaběhlých pořádcích domácnosti. ,,Dnes večer, drahá neteři proběhne slavnostní předání panství do tvých a Albusových rukou."
,,Amilore, to myslíš vážně?"
,,Naprosto, Albusi. Panství potřebuje zoufale změnu a Minerva jako paní tohoto domu to tu pozvedne."
,,Nemáme tady věci."
,, Oblečení je dost. Ještě před slavností chci, abyste poznali náš personál." Zazvonil na zvonek a za okamžik tam stálo veškeré služebnictvo, ,,Miriam už znáte, bude to tvoje komorná, umí nádherné účesy, bude skvěle pečovat o tvoje pohodlí a o tvoje šaty, dál je tu majordom, pan Simons, paní Stuartová je hospodyně, paní Masonová je hlavní kuchařka, pak je tu pan Strengt, to bude tvůj komorník, Albusi, pomocníci pana Simonse, obsluhují při večeři - Egmont a Bridgestone, zahradník pan Jameson, řidič O'Prayh a služky Edith, Lissa, Grace a Scarlet, a pomocnice paní Masonové Melisa.
Ti všichni se budou starat o vaše pohodlí. Tohle je moje neteř, lady Minerva Brumbálová, rozená McGonagallová, je to dcera mojí sestry, lady Isobell, a tohle je její manžel, Albus Brumbál. Jak jistě víte, jsem slabý a tady lady Minerva je moje jediná dědička, pro vás se toho moc nezmění, jen vám nařizuji, abyste se k nové paní a pánovi chovali tak, jako se chováte ke mne. Děkuji. A teď, drahá neteři, je čas se převléknout na slavnost."
,,Ale strýčku, já se nikdy neúčastnila takové akce, co si mám obléct?"
,,Tvoje komorná ti pomůže. Miriam, pane Strengte, ujměte se prosím tady lorda a lady, a snažte se, ať oba vypadají kouzelně."
Minerva následovala Miriam, prošly chodbou do velké ložnice, ,,madam, máte nějakou představu?"
,,Ne. Nemám. Vyberte mi něco vhodného, a pokud možno střízlivého."
,,Myslela jsem si, že madam bude chtít spíš něco slavnostního."
,,Ukažte mi ty šaty, co jste připravila." Pravila jemně Minerva, Miriam úslužně vyndala širší rudé brokátové šaty, ramínka šla od výstřihu k ramenům jenom jako dva tencí hádci, výstřih ač véčkový, byl velmi decentní a lehce naznačoval křivky, hladká dlouhá sukně temně rudé barvy, na korzet, k tomu černé střevíčky a zlaté šperky s rubíny, malá čelenka vykládaná taktéž rubíny, vlasy jí šikovná Miriam spletla do slušivého uzlu a zvolila takové líčení, že nová lady z Rosedelu omládla o deset až dvacet let, ještě pléd a Minerva byla připravena, ,,madam, podívejte se." Minerva se otočila k zrcadlu, opravdu to byla ona? Najednou, jak se viděla, nabrala pocit, jakoby tu byla odmala, strach byl tentam a najednou jí přišlo samozřejmé převzít tenhle dům a panství, zvedla hlavu hrdě vzhůru, ,,děkuji, Miriam, tohle se vám povedlo, nyní jděte, za tohle si zasloužíte odpočinek."
,, Děkuji, madam."
Sotva služebná opustila pokoj, objevil se tam Albus, ve fraku mu to slušelo, ,,miláčku, ty jsi.."
,,Jaká, drahý?" Zeptala se a otočila se k manželovi čelem, ,,okouzlující." Ladně k němu došla, ,,no, lorde z Rosedelu, sluší vám to, jste připraven na dnešní slavnost?"
,, Děkuji, lady, jsem připraven. A ty?" Zašeptal nebezpečně blízko jejího ucha, ,,jsem." Vydechla a políbila manžela. ,,Už musíme jít." Albus pustil svou ženu ze dveří, ,,strýčku, jste připraven?" Zeptala se Amilora, ,,sluší ti to, Minervo. Pojďme už." Všichni tři, Amilor vpravo, Albus vlevo a Minerva uprostřed nich vyšli před dům, kde již čekalo velké množství lidí.
,,Dobrý večer, dámy a pánové, dobrý večer."
Hukot hlasů se utišil, ,,vítám vás na Rosedelu, a to rovnou u dvou šťastných příležitostí, zaprvé jsem po letech poznal svou neteř, dceru mojí sestry, Minervu a jejího manžela Albuse a za druhé, bych dnes rád předal panství do rukou právě lady Minervy a lorda Albuse." Ozval se velký potlesk, Minervě se zaleskly slzy dojetím, nenápadně si je otřela, cítila, jak ji Albus jemně chytl za konečky prstů, byl to sice jen letmý dotyk, skoro neznatelný, ale pro ženu znamenal mnoho. Dav se utišil. Čarodějka cítila na sobě strýcův pohled, nadechla se a otočila se na Amilora. Amilor Ross na ni kývl, ,,a podle staré tradice, bude muset lady Mimerva prostřelit hořící šíp kruhem." To už k nim spěchal majordom Simons, ,,to nezvládnu!" Zamumlala zděšeně, celé to shromáždění mužů a žen, bohatých sousedů i obyvatelů panství, ti všichni na ni koukali, nadechla se. Simons jí podal luk z třešňového dřeva se zlatým madlem, ,,Simonsi, nikdy jsem z luku nestřílela, možná kdysi, jako malá,ale je to dávno." Simons namáčel šíp v louhu, ,,tak si na to vzpomeňte milostpaní." A podal jí hořící šíp, Minerva zavřela oči, pak je znova otevřela, zamířila na kruh a vystřelila. Cítila, jak se napjatá tětiva povolila, zaslechla hvizd a zavřela oči, odvážila se je otevřít až když zaslechla jásavý ryk davu, pohlédla na kruh, hle, on hořel! Dokázala to! Napoprvé, bez zkoušek a bez příprav, ,, gratuluji madam."
,, Díky, pane Simonsi." Zašeptala ke starému sluhovi a tvář se jí rozzářila úsměvem, dokázala to. Amilor ji vyvedl na vyvýšený stupínek, ,,to zvládneš."
,,Dobrý večer, dámy a pánové." Usmála se, ,,je to jako sen. Donedávna, konkrétně do doby před několika málo dny jsem si myslela, že jsem dcera skotského faráře a jeho ženy, o mamince jsem věděla jen to, že ji rodina zavrhla, když odešla s tátou, přišlo mi zcela v pořádku, že žijeme ve Skotsku, rodiče naprosto dokonale zapadli mezi místní, tatínek tam měl nějaké vzdálené příbuzné, a pak po těch dlouhých letech, kdy jsem začala pracovat v jedné skotské škole, vdala se a měla děti, se můj drahý manžel setkal, zcela náhodně, s mým strýcem, lordem Amilorem a ten ho poprosil, zda by mi nepředal dopis, v němž mne zval na Rosedel. Dozvěděla jsem se pravdu o svojí rodině a přiznávám, že to byl šok. Dlouho jsem se o tom radila s mým mužem, lordem Albusem, řekl mi jednu krásnou věc, drahoušku, věřím ti, že to zvládneš, jsi neskutečně silná žena, rozhodnutí je na tobě, nerozhoduj na základě toho, co je tvou povinností, ale na základě toho, co ti říká srdce, ať se rozhodneš, jakkoli, budu za tebou a budu tě podporovat a nebudu ti nic vyčítat, je to tvoje rozhodnutí, ale vol správně. Do toho ti nikdo nesmí mluvit. A to bylo něco, co mi dodalo odvahu potřebnou k tomu, že tu dnes stojím ve slavnostních šatech. Albusi, děkuju ti, za všechno, co jsi pro mě kdy udělal. Ráno jsem se probudila jako Minerva Brumbálová, jako žena, kterou už nic v životě nepřekvapí. Ale teď jsem se rozhodla být jednou provždy lady Minerva Isobell Rosemary Brumbálová, hraběnka z Rosedelu." Znovu se ozval hřmotný potlesk, Minerva natáhla ruku k Albusovi, ten ji uchopil, ,,byla jsi úžasná."
,,Děkuju, miluju tě. Nejsem ráda, že stojíš takhle bokem, když jsi mi tak pomohl."
,,Nevadí mi to, já se na veřejnosti ukazuju pořád. Jsi ta nejbáječnější osoba, jakou znám. Miluju tě." To už k nim přišel Amilor, ,,a nyní slavnostně předám klíče od domu své nejdražší neteři a jejímu manželovi." Amilor vyzdvihl do vzduchu klíče a předal je Minervě a Albusovi do spojených rukou, ,,pečujte o tento dům tak, jako spousty ostatních před vámi, ať je zachován pro ty, kdo tu po vás budou." Minerva symbolicky odemkla, vzápětí však klíče předala panu Simonsovi, ,,starejte se o toto místo, jako vaši předchůdci a s námi se podílejte na jeho chodu a pořádku." Znova se ozvala vlna potlesku.
V tom se vytvořil prostor, Minervu čekal tanec s majordomem Simonsem, Albuse zase s hospodyní, paní Stuartovou a Amilor tančil s paní Masonovou - kuchařkou. Pomalu se prostřídali, až Albus skomčil u své chotě, tu se kolem nich začal parket zaplňovat tančícími páry, ,,dnešek je tvůj velký den."
,,Jsem šťastna."
,,A co na to řeknou naše dětičky?"
,,Co by? Nic. Jednou to zdědí."
Hosté pomalu odjížděli.
Minerva se přivinula k Albusovi, ,,jsem unavená, bylo toho hodně."
,,Neboj. Pojďme si lehnout. Miriam, pame Strengte, můžeme vás poprosit o laskavost?"
,,Ano, pane."
,,Pomůžete nás odstrojit? Jsme unavení."
,,Jistě pane."
Minerva si sundala šperky a rozpustila vlasy, byla to úleva a když jí Miriam napustila vanu, teplá voda, to byl ten pravý a potřebný balzám, a když vklouzla do měkké košile a do postele, ani nevěděla o světě, víčka jí klesla. Ráno se probudila docela pozdě, sa se oblékla, na to nepotřebuje Miriam, to zvládne sama, sešla dolů do jídelny, tam už snídal Albus, ,,dobré ráno."
,,Dobré ráno, Minnie. Jak ses vyspala?"
,,Dobře, co ty?"
,,Nebylo to nejhorší."
,,Je to teď náš domov. A kde je můj strýc?"
,,Vašemu strýci není nejlépe, rozhodl se zůstat v posteli, ta včerejší slavnost ho trochu zmohla." Odpověděl pan Simons. Minerva se sklonila nad pracemi svých žáků. ,,Budeme muset do školy, pane Simonsi, doufám, že se o to postaráte, jako doposud. Budeme se tu objevovat na víkendy a o svých volnech, kdyby se cokoli stalo, pošlete mi dopis, adresu vám nechám v kuchyni, stejně tam musím zajít." Celý den se nová paní domu nezastavila, nemohla, musela se seznámit sama s domem , večer se přemístili do Bradavic. Obvyklý ruch na chodbách a rozloha hradu najednou připadaly oběma jako malý tichý domek. Tady byli doma, Minerva se stala potažmo paní dvou domů. Bradavice. Nikdy jí nepřišly domáčtější než teď. Jak moc tohle místo milovala, tady mohla být sama sebou, ne jako na Rosedelu, kde byli obyvatelé namíchaní, a kde se všechno řídilo přísnými pravidly. Tady byla tím, kým opravdu byla a mohla tím být celou svou duší.
