Život mladé Olivie je poměrně obyčejný jako všechny ostatní, dokud nepotkala jednoho blonďáka, co jí naprosto změnil život. Otázkou je, jestli k horšímu nebo lepšímu.
,,Liv, domluv se s tátou, kdy za nim chceš jet na prázdniny!" křikla na mě mamka z kuchyně.
,,A proč se s nim musim domlouvat já? Vy se máte dohadovat a ne já, aby jste mi pak nadávali, že takovýhle plány nebyly!" křikla jsem z obýváku zpátky.
,,Něco jsem ti řekla," odpověděla mi a já jen protočila očima a už psala zprávu tátovi, kdy je doma. Rodiče mám rozvedený a je to pěkná otrava. I když táta bydlí na Floridě a my v Kalifornii, tak se mi k tátovi nikdy nechce. Aspoň že tam lítám jen jednou za rok a to na dva týdny na letní prázdniny. A ty už se blížej a já se nemůžu dočkat, až z tý školy na celý dva měsíce vypadnu. Tohle bude můj poslední rok na střední, ale upřímně se těšim, až střední dodělám. Namířeno mám na hudební a taneční akademii. Nejenom, že je strašně lehký se tam dostat a já to mám vlastně skoro bez práce, ale taky to mám kousek z domu a ta škola je nejlepší v Kalifornii. Zkoušky nehrajou ani tak velkou roli jako vysvědčení a to bych řekla, že docela zvládám.
,,Olivio?" zavolala na mě zase máma.
,,No?"
,,Pojď sem," křikla na mě. Tohle nechápu. Když já něco potřebuju, tak musim přijít za ní, ale když ona něco potřebuje, tak se musim tak jako tak zvednout já.
,,Co je?" zeptala jsem se jí.
,,Chtěla bych ti dneska večer představit svýho přítele," řekla kamenně.
,,Ty máš přítele?" pozvedla jsem jedno obočí.
,,Už dýl. Když jsem občas chodila z práce pozdějc, tak jsem byla s ním a ne v práci."
,,Takže jsi mi lhala?" Nechápala jsem vlastně ani proč mi tohle všechno říká.
,,Tak nějak," pokrčila rameny.
,,Aha no, tak to je pěkný," pokývala jsem hlavou.
,,No prostě dneska přijde na večeři, tak tu buď."
,,Ty děláš, jakobych tady někdy nebyla," protočila jsem oči a šla do svého pokoje. Někdy je máma v pohodě, ale jindy bych se nejradši odstěhovala. Ale často převládá ta druhá možnost. Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl čtvrté. Zajímalo by mě, jestli máma myslela slovem 'večer' šest nebo půl osmou. To je totiž docela rozdíl. Cinkl mi mobil, který mi oznamoval zprávu od Elis. Rozklikla jsem Messenger a přečetla si to.
ELIS: Ahoj Liv, prosimtě máš ten úkol z matiky? Já ho vůbec nechápu. :/
Cože?! Úkol z matiky? Aha, tak tady já zase na něco zapomněla.
JÁ: No jasně že nemám. Výdrž chvíli, když to zvládnu udělat, tak ti to pošlu.
Napsala jsem jí a šla se podívat do sešitu, kam si píšu všechny úkoly a písemky.
,,No jasně," plácla jsem se do čela a otevřela učebnici a sešit. Za čtvrt hodiny jsem měla úkol hotovej, tak jsem ho vyfotila a poslala Elis.
ELIS: Děkuju ❤️
Přišla mi od ní zpráva. Napsala jsem jí že nemá za co a dál se tomu nevěnovala. Jediný co mě momentálně zajímalo byl ten mámin přítel.
Jak vypadá? Je hnusnej? Má syna? Má hezkýho syna? Nebo má dceru, kterou budu nenávidět? Nebo má syna i dceru? Každopádně jestli na mě bude hnusnej, tak ho vykopnu ze dveří že se ani nestihne po domě rozkoukat.
Neměla jsem co dělat, tak jsem si lehla s knížkou do postele a četla si. Tak za hodinu jsem uslyšela zvonek a bylo mi jasný, že jakmile nepohnu, tak bude zle. Hodila jsem na sebe tmavě modré džíny a kytkované triko s dlouhým rukávem. (Viz. obrázek)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Svoje po ramena blonďaté vlasy jsem si nechala rozpuštěné, popadla telefon a rychle seběhla shody do obýváku. Prošla jsem přes kuchyň až na chodbu, kde už stála máma i on.
,,Dobrý den," pousmála jsem se i když se mi moc nechtělo. No musim říct, máma nemá zas tak hroznej vkus jak se zdá. Snýst se doma dá.
,,Už jsi tady!" otočila se na mě máma. ,,Tak fajn, Marku, tohle je Olivia. Olivio, tohle je Mark," představila nás a on ke mně se slovy: ,,Ahoj," natáhl ruku. Neochotně jsem si s ním rukou potřásla a radši se vydala do kuchyně si sednout.
Máma udělala... Polívku? To vážně?
Nestačila jsem chápat, co se tady děje, když přede mě položila po polívce těstoviny s nějakou italskou omáčkou a potom ještě zmrzlinu. Moc jsem toho nesnědla, protože tohle se u nás neděje, tak jsem se omluvila a šla do svého pokoje. Tam jsem si vzala pyžamo a šla se osprchovat.
Mark se nezdál nějak špatnej, ale stejně z toho nemám moc dobrý pocit. Nebude to ale Markem, ale spíš tím, že máma měla za ty tři roky jen jednoho přítele a toho měla tak tři čtvrtě roku, než jí došlo, že je to debil a vykašlala se na něj. Ovšem teď to vypadá, že je to pro ně na dobrý cestě, takže doufám, že se s tím dokážu nějak smířit. U večeře jsem nijak moc nevnímala, ale co jsem rozhodně nepřeslechla bylo, jak Mark mluvil o jeho synovi. Neposlouchala jsem co o něm říkal, jenom jsem zaslechla, že má syna. Ale to už je zase mnohem zajímavější téma. Když nad tím tak přemýšlím, tak mi dochází, že ani neznám Markovo příjmení, což je divný. Je mi ale blbý se na to někoho psát, tak prostě počkám, dokud se to nedozvim.
Po sprše jsem si vyčistila zuby, rozčesala vlasy a zalezla do postele, kde jsem skončila u mobilu. Za chvíli někdo zaťukal na dveře. Řekla jsem dále a dovnitř vešla máma.
,,Tak co na Marka říkáš?" zeptala se a sedla si na kraj postele.
Pokrčila jsem rameny. ,,Asi je v pohodě. Ještě ho moc neznám."
,,V sobotu by měl přijít i se svým synem," usmála se.
,,Cože? Vždyť zítra je pátek! To mi neříkáš moc dopředu!" vyděsila jsem se.
,,To jsem udělala schválně, aby jsi neřekla, že máš něco v plánu bez mýho svolení," mrkla na mě. ,,Neboj, bude se ti líbit," usmála se a vstala.
,,Počkat," zastavila jsem jí. ,,Ty se s ním už znáš?"
,,Víceméně," pokrčila rameny.
,,No to si snad děláš srandu," šeptla jsem si pro sebe, když se za ní zabouchly dveře. To bude teda víkend.
Ahoj! Tak jsem po dlouhé době zpátky. 😁 Docela mi to chybělo. 🥀
•Chtěla jsem se zeptat, až se tahle knížka trochu rozjede, chtěli by jste, abych sem přidávala fotky z koncertu na kterým jsem byla? 🎶
•Popřípadné chyby (íčka, překlepy atd.) se budu snažit samozřejmě nedělat, ale kdyby někde byly, tak mi to prosím NAPIŠTE do komentářů, abych to opravila 🙏😁❤️
