F.E.E.L.G.O.O.D.

//18//

Den odjezdu nastal. Už mám sbalenej kufr a čekám na tátu na chodbě. Je něco okolo čtvrté ráno a v sedm mi odlétá letadlo. Můj odjezd jsem s Bradlym nijak neřešila. Asi bude nejlepší, když prostě odjedu a bude to. Žádné dlouhé loučení. Toť byl můj plán, který mi ale Bradly překazil, když mi zezadu obmotal ruce kolem pasu a začal líbat krk.

,,Proč jsi vzhůru tak brzo?" zašeptala jsem. Nechtěla jsem mluvit moc nahlas. Nikdo se o nás za tu dobu nedozvěděl, tak nemusí ani teď.

,,Chtěl jsem se s tebou rozloučit," zamumlal a stoupnul si přede mě.

,,Bradly, nečekám, že spolu zůstaneme. Jezdím jsem jednou ročně. I když teď budu asi víckrát, tak je to stejně málo na to, abych tě nějak držela, takže je tohleto konec. To ti snad bylo jasný," chytila jsem ho za ruce a nasadila smutný výraz, který jsem ale myslela upřímně.

,,Nápodobně, ale stejně toho nebudu litovat," trochu se pousmál a obejmul mě. Objala jsem ho zpátky a užívala si poslední chvilky s ním. Odtáhli jsme se od sebe a on se mi podíval do očí. Můj plán, udržet si od něj určitou vzdálenost, mi nevyšel a on se mi přilepil na rty. Obě svoje ruce jsem mu zamotala do vlasů a on mi ty svoje položil na pas.

,,Promiň," špitla jsem potichu, když jsme se odtáhli.

,, Hodně štěstí na tom turné. Budu tě sledovat na youtobe," mrknul na mě. ,,Budeš mi chybět," vtiskl mi poslední polibek a rychle zmizel, protože se blížili kroky.

Prošla jsem několika kontrolami a za chvíli seděla v letadle. Čekala mě několika hodinová cesta do země problémů. V letadle jsem si nasadila sluchátka a koukala do knížky nebo z okýnka. Je neuvěřitelný, jak se kus plechu dokáže zvednout tak vysoko do vzhuchu.

Na letišti na mě čekal Mark, že prý máma nemůže kvůli práci. Nebyla jsem z toho nijak nadšená, ale radši jsem to nijak nekomentovala. Celou cestu domu se mi klepaly kolena a v žaludku se mi tvořil pocit strachu a nervozity. Nepochybně kvůli Rossovi. Bylo zvláštní, že ho zase uvidím po našem rozchodu. Rozhodla jsem si odblokovat Rossovo číslo a rázem mi začalo nabíhat plno zpráv a plno směšných hovorů od něj. Ignorovala jsem to a radši se dívala ven. Až teď mi došlo, že už míříme do nového domu. O to hůř.

Vystoupila jsem v tichosti z auta, vzala si z kufru kufr a vyrazila do baráku. Rossovi jsem se zmínila, kde chci mít pokoj, takže budu doufat, že tam je a půjdu rovnou tam. Dům byl úplně prázdný a i přesto, jak byl nádherný, tak to bylo trochu děsivé.

Jak jsem předpokládala, pokoj byl tam, kde jsem si myslela. Byl zařízený trochu starobyle, ale to přesně já miluju. Nábytek byl v přírodních barvách, všude plno kytek, prosklený balkón, velká knihovna, která byla jen z půlky naplněná, protože jsem hodně knížek vytřídila při stěhování. Měla jsem taky stejně jako u táty svojí koupelnu i šatnu, ale ne tak velikou, což mi opravdu nevadilo. Za tónů různých písniček jsem si v klidu vybalila a nakonec jsem unsula.

Vznudil mě až hlas mámi, který mě volal zezdola. Rozespale jsem vstala, trochu se upravila a šla dolů. Máma čekala u schodů a usmívala se od ucha k uchu. ,,Přišel mi e-mail," řekla a usmála se snad ještě víc. Několik sekund jsem nechápala, ale potom mi to všechno došlo a taky jsem se začala usmívat. Máma roztáhla ruce a já jí šla obejmout. ,,Jsem na tebe pyšná," špitla mi do ucha a pevně mě stiskla. Automaticky jsem se podívala před sebe. Stál tam Mark s úsměvem na tváři a o několik metrů za ním byl Ross. Podívala jsem se mu přímo do očí, ve kterých měl slzy. Nejsem si jistá, jestli už ví, kam se vydám nebo je to kvůli tomu, že jsem jen dorazila domů, každopádně se ve mně něco zlomilo a já měla chuť se k němu rozeběhnout a při nejmenším ho obejmout, ale neudělala jsem to. Nejenom proto, že kolem nás stáli rodiče, ale taky proto, co mi provedl.