F.E.E.L.G.O.O.D.

//13//

Ještě se mi představila postarší paní jako hospodyně Olga a potom jsme se společně navečeřeli. Jane pořád něco povídala a já jen tiše poslouchala a občas na něco odpověděla. Potom jsme se ale přesunuli do obýváku a oni po mně chtěli, abych vyprávěla já. Dalo se to čekat, když mě Jane neznala a táta rok neviděl. Nejdřív jsem začala mluvit o rozlučce ve škole a pak s vysokou. Dál jsem se zmínila i o stěhování a zakončila to turné s Why Don't We, z čehož byli všichni až na Bradlyho nadšení. Ten jen zíral někam před sebe. Chvíli jsme si ještě povídali a z velké části probírali mě, což mi nebylo moc příjemné, ale chápala jsem to. Pro Jane jsem byla cizí člověk. Dozvěděla jsem se, že Jane dělá v cestovní kanceláři a Bradly hraje v kapele. To sice neříkal, ale Jane to prozradila.

Okolo devíti hodin jsem se šla osprchovat. Po sprše jsem ještě zavolala mámě a napsala Rossovi. O Tylerovi ani o Bradlym jsem se radši nezmiňovala. Už jsem se chystala jít spát, když někdo zaťukal na dveře.

,,Dále," křikla jsem a sledovala dveře, ze kterých vykoukl Bradly, což mě trochu zaskočilo.

,,Můžu?" zeptal se.

,,J-jo, jasně," kývla jsem trochu zaskočeně.

,,Šoupni se," kývl hlavou ke straně.

,,Proč bych se měla šoupat, když je tu plno místa?" nadzvedla jsem nechápavě obočí.

,,No dobře," pokrčil rameny a sednul si těsně ke mně. Lehce mi začalo tlouct srdce. Z jeho přítomnosti jsem byla nervózní.

,,Tvůj kluk by nebyl moc nadšenej z toho, jak jsi na mě dneska večer zírala," ušklíbl se. Já bych se nejradši v tuhle chvíli propadla do země.

,,Jak víš, že mám kluka?" napadlo mě.

,,Jsi hezká. Musíš mít kluka," pokrčil znovu rameny.

,,V tom případě ty musíš mít holku," řekla jsem a okamžitě jsem se za to proklínala.

,,Myslíš si, že jsem hezkej?" lišácky se usmál. Na tuhle otázku jsem neodpověděla a jen zakroutila hlavou. ,,Fajn, mám jinou otázku," protočil očima. ,,Jdeš se mnou dneska do baru?" Tahle otázka mě zaskočila.

,,To teda nejdu," zamračila jsem se. Nechápala jsem, co si myslí. Ani ho neznám a on už by mě tahal do baru.

,,Aspoň jsem to zkusil. Tak třeba příště," mrknul na mě a odešel.

Moc jsem nechápala, že si myslel, že s ním půjdu. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem neměla chuť říct ,,jo", ale věděla jsem, že nesmím. Když někdo znovu zaklepal, protočila jsem oči v sloup. ,,Dále," řekla jsem a překvapilo mě, když se ve dveřích objevila Jane.

,,Ahoj, tak co? Jak se ti ten pokoj líbí?" zeptala se a přátelsky se usmála.

,,Ahoj," usmála jsem se zpátky. ,,Je skvělej. Hádám, že jsi ho zařizovala ty. Táta by to nezvládnul," ušklíbla jsem se.

,,Hádáš správně," oplatila mi úšklebek. ,,Takový pokoj jsem vždycky chtěla mít já, ale už jsem na to stará," uchechtla se.

,,Je to tu fakt pěkný. Jak jsi věděla, že mám ráda knížky?"

,,Když se tvůj táta stěhoval sem, tak jsem našla ve sklepě krabici s tvým jménem a v ní byly knížky. Prý to tam bylo omylem, ale hodilo se to," pokrčila rameny. ,,Jo a taky bych se ti chtěla omluvit za Bradlyho."

,,Proč?" nechápala jsem.

,,Že je tak nepříjemný. Ráda bych tě uklidnila, že takový normálně není, ale je. Nechtěl se sem stěhovat. Kdyby s ti dělal problémy, tak stačí říct."