F.E.E.L.G.O.O.D.

//23//

Mám den před odletem a dobaluju poslední věci. S každou přibalenou věcí je mi víc a víc do breku. Vím ale, že takhle to Ross nechce. Párkrát se mi hlavou přehnaly myšlenky, že se z toho turné nějakým způsobem vykroutím, ale když jsem si uvědomila, že je to, to co jsem si vždycky přála, rychle jsem tyhle myšlenky zahnala. Zítra v deset mám být na letišti. Odveze mě tam máma. Rosse jsem zamítla. Při pomyšlení na to, že se rozejdeme, mě ubíjí.
Z přemýšlení mě vyrušilo ťukání na dveře.

,,Ahoj, neruším?" vykoukl zpoza dveří.

,,Ahoj, ne. Pojď dál," podrbala jsem se na zátylku a postavila se, abych mu dala pusu.

,,Hodně štěstí na tom turné," smutně se usmál a natáhl ke mně ruce s obří kyticí růží. Zůstala jsem stát na místě a užasle zírala. Potom jsem se k němu rozešla rychlým krokem a objala ho.

,,Strasně moc tě miluju," zamumlala jsem mu do trička a cítila, jak mě začínají štípat oči od slz.

,,Já tebe taky," smutně vydechl a já se odtáhla. Měl uslzené oči stejně jako já, ale usmíval se.

,,Děkuju," usmála jsem se vzala si od něj kytku, kterou jsem zatím položila na stůl, dokud jsem nenatočila vodu do vázy.

,,Jak to budeš mít vůbec se školou?" zeptal se, když seděl na posteli a rozhlížel se.

,,Jakmile přijedu, budu dělat reparát. Když ho udělám s určitým počtem bodů, tak mě pustí dál a když ne, tak budu opakovat ročník, ale nebude se to počítat, že jsem propadla, ale jako odklad," vysvětlila jsem mu a u toho zapínala kufr.

,,Pojď ještě ke mně," pousmál se a zatáhl mě za ruce k němu. Opíral se o stěnu u postele, já seděla na něm a hladila ho ve vlasech. ,,Budu tě sledovat až budeš pryč. Na jakýmkoliv videu. "

,,Akorát se budeš stresovat," protočila jsem očima a vstala. Začala jsem rovnat krabice ke stěně a popisovat je podle toho, co v nich je.

,,Ne. Budu pyšně všem říkat: To je moje holka," usmál se. V tu chvíli se ozvalo klepání. Ve dveřích stála máma a střídavě koukala na mě a na Rosse a zase zpátky.

,,Co je?" dělala jsem, že nechápu její výraz. Bylo mi ovšem jasné, že jí nesedí to, že je Ross u mně v pokoji.

,,Nic," obrátila zrak jen na mě. ,,Jen že jedu na nákup, jestli něco nechcete."

S otazníkem v očích jsem se podívala na Rosse, který zakroutil hlavou. ,,Nechceme, ale díky," řekla jsem a dál rovnala krabice. Ona jen kývla hlavou a odešla.

,,Myslím, že mě chce zabít," uchechtl se Ross.

,,Proč?" zeptala jsem se. Moje máma nikdy s Rossem problém neměla. Vlastně s žádným klukem, který se pohyboval v mé blízkosti.

,,Em, no. Vezmeme to polopaticky. Ty jsi její jediná dcera a já syn jejího přítele. Momentálně ležím u tebe v pokoji v tvý posteli a vlastně jsem tu docela často. Proč by mě jenom chtěla zabít?"

,,Může bejt ráda, že jsem tam neležela s tebou," uchechtla jsem se. Ross vstal a s jiskřičkami v očích mě pozoroval.

,,Za to já bych rád, aby jsi tam byla se mnou" zkousnul si ret.

Trošku jsem couvla a zamkla.

,,Zamykám vždycky já," přišel ke mně blíž a přitáhl si mě k tělu.

,,Dneska ne," třihla jsem obočím a lišácky se usmála.

,,Líbí se mi kam tohleto směřuje," ušklíbl se a políbil.