[Dramione] Klidně i na konec světa

8.kapitola Vše se zdá být jiné

Draco
______________________________________________

Jen s těží jsem pobral, co se právě stalo.
Přizabil jsem Ronalda a zachránil Hermionu, která teď už klidně spí v mé posteli a spokojeně oddechuje.
Děsí mě, že se během pár hodin stalo tolik špatného. Až se Hermiona vzbudí musím jí vysvětlit co se stalo.
Horší než Hermin návrat do reality bude mé příští setkání s otcem.Netuším kdy přijde, ale vím, že přijde.
Je tak strašně sobecké kvůli vlastní hrdosti omezovat vlastního syna.Nikdy jsem nechtěl být jako on. On mi nikdy nedal možnost volby. Když jsem vyrazil poprvé nakupovat na Příčnou, nemohl jsem si vybrat ani blbé zvíře. "Ne Draco kočku ne!
"Vybereme ti nějakého vznešeného  výra. Ať všichni vidí, kdo je tady Malfoy!" Jak banální věc a ani to jsem nemohl rozhodnout sám.
Z myšlenek mne vytrhla rána, a záblesk z vedlejšího pokoje. Mezi dveřmi a stěnou jsem zahlédl platinové vlasy a stuhl jsem. Otec přišel. Opustil jsem pokoj a postavil se zády ke dveřím a nenápadně otočil klíčem v zámku. Pro smrtijeda není sice problém otevřít dveře, ale pocit, že jsou dveře zamčené posiluje mou už tak malou naději, že nepřijde na to, že tu je.
"Jak můžeš Draco, jak můžeš být takový zrádce? Náš rod si drží linii čisté krve po dlouhá století a ty si klidně domů přitáhneš mudlovskou šmejdku! "
"Takhle už o ní nikdy nemluv!"
Vyštěkl jsem na něj.
"Nejsi hoden jména Malfoy!"
A s těmito slovy namířil hůlku na dveře.
Od těch jsem se já ale nehnul. V tom do mne vrazil a dveře mávnutím hůlky rozrazil.
Vešel rychlým krokem do místnosti a jeho pohled se střetl s Hermioniným. Musel ji probudit jeho křik. Očima kmitala z něj na mě a zase zpět a v nechápavých a stále rozespalých očích se jí zračila strach.
V tom otec napřáhl hůlku a zadíval se na ni.
Otevřel pusu aby vyslovil nějakou z kledeb které se nepromíjí, ale já byl rychlejší.
Celým pokojem se rozléhal můj výkřik:
"Expelliarmus!"
V tu chvíli se přemístil.