[Dramione] Klidně i na konec světa

9.kapitola-Jasnější

Hermiona stále seděla nehnutě na mé posteli a nepravidelně oddechovala, její oči prozrazovaly, že má v hlavě zmatek, za jaký by se nestyděli ani na ministerstvu kouzel.
Pomalými kroky jsem se k ní vydal a přisedl si na postel. Pod mou váhou se matrace poněkud prohnula. Netušil jsem co mám dělat. Ticho se zdálo být tak hluboké, že bych se v něm, neumět víc než skvělé plavat, utopil. Již jsem otvíral ústa, abych promluvil, ale předběhla mě.
"Co se to sakra děje?"
Pronesla do ticha a v půlce věty se jí zlomil hlas.Nenechala mě však jí dát odpověď a pokračovala:
"Draco Malfoyi, okamžitě mi vysvětli, jak jsem se sem dostala?Proč jsem tady a co to u Merlinových vousů mám s nohou? Můžeš mi říct, proč jsem opět v tvé blízkosti? A co sakra dělám v tvé posteli.!?" Dokončila svou poněkud rozsáhlejší otázku a očekávala mou odpověď: "No, ehm, kde začít?"
"Co třeba od začátku?" Vyprskla.
"Jasně, jasně, vždyť říkám. Vracel jsem se večer domů a uslyšel jsem křik. Zpozoroval jsem hlouček mužů jak někomu ubližují. Potom se jeden z nich napřáhl hůlku a oběť chtěl usmrtit, nejspíš Avadou. Já byl, ale rychlejší a oběť jsem z dálky omráč..."
"A co s tím mám společného já?" skočila mi do líčení Mia."Ta oběť, jsi byla ty!"pronesl  jsem poněkud klidnějším hlasem a z čela mi stekla krůpěj potu. Když se Hermiona neměla k dalším slovům, rozhodl jsem se pokračovat: "Když ti muži odešli, přenesl jsem tě sem a usnul, stejně jako ty. Zdál se mi sen, že se přišel Weasley a ty jsi mu řekla ž..."zasekl jsem se v půlce věty a pokusil se to zamluvit: "No a pak jsem se probudil a Ronald se tu objevil, málem mě zabil a s tebou se přemístil, protože je to ale nemotora, slušně řečeno, slyšel jsem, kam se přemístil a tak jsem se vydal za vámi. Když jsem se dostal za vámi do Dýnova lesa , odhodil jsem Weasleyho pryč, až se málem přelomil o strom. Ty jsi ležela v mechu a z nohy se ti řinula krev, spousta krve, odštěp, řekl bych, a tak jsem tě dostal z nejhoršího, nechtěl jsem ale aby jsi umrzla, protože jsi neměla nic víc než svetr a kalhoty. Přemístil jsem se i s tebou sem, pomohl ti od zranění a nechal tě spát. A potom se sem dostal otec. A zbytek už znáš." Dokončil jsem své vyprávění a očekával její reakci. V hlavě se mi přehrávaly nejhrůznější scénáře, jak mě prokleje, nebo vyhodí z okna. Nic z toho ovšem nepřišlo. Ucítil jsem náhlé teplo a tlak na hrudi.