[Dramione] Klidně i na konec světa

12.kapitola-nechte to

Další den vstal Draco velice brzy, což u něj bylo nezvyklé. Vběhl do kuchyně a začal smažit vajíčka a slaninu, vymačkával pomeranče a všechno servíroval na tác.
Pomyslná žárovička se mu rozsvítila nad hlavou a Draco vystřelil do květinářství.S tím, že má na sobě pouze boxerky a triko si nedělal žádné starosti, nazul si boty a vyrazil do protějšího zahradnictví.
Když vešel dovnitř, prodavačka zde nebyla.
Draco tedy došel k pultíku a zazvonil na zvonek, který je pravděpodobně určený k přivolání  prodavačky nebo si tu s ním ta prodavačka hraje. Poté co se místností nesl zvuk cinkajícího vynálezu, objevila se zpoza závěsu mladá žena, která se zadívala na Draca s údivem, načež poté zatřepala hlavou a pronesla znamou frázi: "Co si přejete?" a opřela si jednu ruku o pult a vytočila boky směrem k Dracovi a pokoušela se vytvořit co možná nejpřitažlivější úsměv.

"Poprosil bych jednu růži." pronesl trochu zamyšleně Draco.

"Dobře, budete ji chtít zabalit? "

Draco si uvědomil, že si doma nechal peněženku.
"Omlouvám se, nechal jsem si doma peníze, mohu se pro ně vrátit, abych vám mohl zaplatit?" řekl se zahambeným pohledem.

Prodavačce zablýskaly oči a radostně odvětila:" Kam by jste chodil! Tu růžičku si vezměte a na peníze zapomeňte." mrkla na udiveného Draca slečna za pultem.

"Tak.... díky." poděkoval a ubíral se ven z obchodu, když v tom vyšla prodavačka zpoza pultu a políbila Draca na tvář.
Draco ucukl a s udiveným výrazem vyšel ven, zatímco slečna stála opřená o pult a usmívala se. "Ještě se uvidíme..."zašeptal jeho směrem.

Poté co Draco dorazil domů, vrtalo mu hlavou toto podivné setkání. Vešel do kuchyně a do vázy natočil vodu. Pustil kohoutek, pod který vložil nádobu a zamyslel se, co má asi ta prodavačka zalubem.Přemýšlel a přemýšlel, až ucítil něco mokrého. "Sakra!" vykřikl Draco.
Voda z vázy mu totiž přetekla.
A tak vzal Draco utěrku a vodu utřel jak z láhve, tak i z podlahy. Poté vložil do vázy růži a snídani, která během jeho výletu do květinářství stihla vychladnout, jednoduše ohřál zahřívacím kouzlem.
Vešel do pokoje, kde spala Hermiona a mírně roztáhl závěs, aby do místnosti vpustil pár slunečních paprsků. Ty se dostaly až k Hermionině tváři, polechtaly ji a ta se začala probouzet.
"Dobré ráno." zašeptal Draco.
"Dobré ..."zív"ráno" odvětila rozespale Hermiona.
Draco se natáhl pro tác s již znovu teplou snídaní a položil jej Hermioně na kolena.
"Jé Draco děkuju, to si nemusel."pronesla Hermiona nadšeně.

"Pro tebe všechno, Hermiono!"

"Díky Draco." a s těmito slovy si přivoněla k růži.
___________________________
Po snídani

Draco si přisedl k Hermioně a políbil ji.  Podíval se na ni zamyšleně a pronesl:" Hermiono, myslím, že si zasloužíš znát celou pravdu. "
Hermiona přikývla a Draco začal vyprávět:"Když jsem byl malý, otec mě vychovával k úctě k čisté krvi a k nenávisti všech, jež jsou z jiných rodin, než těch čistokrevných. Nic jiného jsem neznal a byl jsem malý na to, rozeznat zda je to správné či ne. Otec se snažil, aby ze mě byl jeho obraz a celkem se mu to dařilo. Po nástupu do Bradavic jsem byl arogantní a všechny jsem bral jako méněcenné a udržoval si respekt, přesně jako mě to učil otec. Zahlédl jsem tě, když jsme v davu šli k moudrému klobouku a chtěl tě poznat. Poté jsem se doslech, kdo jsi a došlo mi, že z nás se kamarádi za žádných okolností stát nemohou. Otec mi vyhrožoval, že jestli se spřáhnu s nějakým mudlovských šmejdem, tak to ten můj kamarád nepřežije, protože mu nebude kazit syna. A tak jsem se dál řídil otcovou výchovou. I přes mou výchovu jsem chtěl kamarády a mít jsem je nemohl. Po incidentu ve druhém ročníku jsem si uvědomil, že cesta, kterou mne vyslal otec, je špatná. Bohužel jsem musel setrvat ve své masce Malfoye. Otec byl nepříčetný, když jsem mluvil o někom dobře a ne pohrdavě.
Omylem jsem se párkrát zmínil i o tobě a to potom šlehal plameny jako Norský ostrohřbetý. Poté, co se Temný pán vrátil, otec mu začal být nápomocný ke všem špatnostem a vraždám. Po nějaké době Pán zla potřeboval zabít Brumbála, ale potřeboval být nenápadný, a proto otec navrhl, ať ho zabíji já. Pán byl nápadem fascinován a tak se že mě stál smrtijed, přestože jsem to nechtěl. Stále jsem snil o našem vztahu nebo alespoň přátelství, ale obojí se mi čím dál víc vzdalovalo. Po vraždě Brumbála, když jste se vydali hledat části Voldemortovi duše, jsem v Bradavicích prožíval muka. Byl jsem tam bez tebe a nevěděl jsem, zda tě ještě spatříme. Po válce se vody po nějaké době uklidnily a Denní věštec o tobě přestal psát,ale já nezapomněl, až jsem tě jednoho dne našel.

Takže mí drazí, doufám, že se vám další kapitola líbila a chtěla bych se omluvit, že kapitoly vychází málo. Potěším vás ale tím, že během letních prázdnin se má aktivita v psaní zvýší a kapitoly budou mnohem častěji.
A k příběhu bych ještě chtěla říci, že se dostáváme k zápletce.
Můžete mi do komentářů napsat, jaká jste kolej.

Díky, že jste se mnou a čtěte tuhle knihu.

Flou💛