[Dramione] Klidně i na konec světa

7.kapitola- To

Draco
___________
Sedím v křesla a vidím Hermionu, jak nehybně leží a nechává se kolébat sny.
Za mnou se ozve zapraskání dřeva.Do parket se opřela síla a až do jejich středu se prohnuly třísky. Rychle jsem se otočil a uviděl jsem zrzavou hlavu.

" Weasley, co sakra děláš u mě doma?"
Vyštěkl jsem tu zásadní otázku.
"Přišel jsem si pro to co je moje."
Kývl hlavou směrem kde stále nic netušící Hermiona.
Z nenadálé situace se mi nahrnula krev do hlavy a já zbrunátněl .
"Neopovažuj se nazývat Hermionu 'to'!
A už vůbec není tvoje! Pakuj se odtud než tě zmaluju tak, že tě ani u Munga nedají dohromady.!" Začal jsem být nepříčetný.Vzpomněl jsem si na předešlý sen a to mne vyděsilo. Hermiona sebou trhla a probudila se. Netušíc kde je se dívala na hlasitě oddechujícího Weasleyho. V tom udělal Ronald jeden rychlý krok k posteli, popadl Hermionu za ruku a s hlasitým BUM, se přemístil.Poslední věc co jsem slyšel byl Hermionin zoufalý výkřik a jak ten hajzlík Ronald něco mumlá.
"Dretův?Dresův? Drynův?Sakra co to ten Weasley řekl?
Jistě!" vykřikl jsem vítězoslavně.
"Dýnův les!"
Došla mi jedna zásadní skutečnost.
Weasley má problémy s přemisťováním.
Jistě, spousta lidí pociťuje při tomhle druhu dopravy nevolnosti, ale tohle je jiný problém.Vzpomněl jsem si na léta ve škole.Při učení přemisťování se Ronaldovi nedařilo a když už, řekl si dané místo nahlas. Ten trouba, který mi chce ukrást důvod proč dýchat a nechat srdce bít se i s Hermionou přemístil do Dýnova lesa.
Já naštěstí s přemisťováním problémy nemám a tak jsem se beze slov,ale pln obav co mne tam čeká, přemístil.
Dýnův les
______________________________________________

Nohy mi přistály do měkkého mechu a já stanul mezi stromy. Lépe řečeno, mezi spoustou stromů.Zahlédl jsem před sebou ležící tělo a člověka stojícího nad ním.Rezatá hlava mi znovu napověděla.
"Mdloby na tebe!"
zakřičel jsem z plných plic a jiskry směřoval na Weasleyho. Ten odletěl nejméně deset metrů.Zády narazil na tvrdý kmen stromu.Divím se, že si tím prudkým nárazem nepřeložil páteř. Hned jsem se rozběhl směrem k Hermioně.Těch pár metrů, co nás dělily, co by se daly překonat pár kroky, jsem zdolávaly tak rychle a zároveň dlouho. Těžké nohy mne donesly až k jejímu tělu, které bylo uložené v trávě.Omdlela.
Zvedl jsem zrak a zatajil se mi dech. Všechen vzduch se mi zarazil v plicích a srdce jako by přestalo bít.Hermiona ležela na zádech v kaluži krve.Na noze měla obrovskou a hlavně hlubokou ránu.'Při přemístění se něco podělalo.' blesklo mi hlavou.Hermiona má odštěp a krvácí.Hlavou mi bleskl moment kdy jsem takhle ležel já v umývárně. Přes neskutečnou bolest, jež jsem cítil při pohledu na ni jsem sáhl do kapsy a vytáhl hůlku.

Zastavil jsem krvácení a ze své košile si utrhl cár a ten jí omotal okolo již zacelené, ale nevyléčené rány. Ve vzduchu sídlil chlad a Hermionino tělo se klepalo.
Nemám jinou možnost než se i s ní přemístit. Opatrně, ale musím, jinak tu zmrzne. Vzal jsem ji opatrně do náruče a s plesknutím se přemístil.