Kiwi

Chapter 3

,,Nechápu, proč ses tak bál mi ho představit." Konstatovala jsem před Samem. ,,Přijde mi moc fajn." Sam se usmál. ,,To jsem rád, Ros. Ale teď z jiného soudku. Jak dlouho tu budeš? Potřebuju to říct rodičům." Tak nad tím jsem musela zapřemýšlet. Vlastně nemám ponětí, jak dlouho tu budu. ,,Same, já nevím. Na jak dlouhou dobu by to bylo možný?" Sam zaváhal. Vypadal, že mi nechce odpovědět popravdě. ,,No tak, Same." Popohnala jsem ho. ,,Ros, abych byl upřímný, tak to na moc dlouho nepůjde." Očima vyhledal zem. ,,Mý rodiče tě tu nechtějí. Přijdeš jim problémová. Ty i celá tvoje rodina." Do očí se mi nahrnuly slzy. Než jsem si tu větu ale stihla vzít k srdci, tak Sam pokračoval. ,,To ale nic nemění na tom, že tě mám pořád stejně rád. Ať se stane cokoliv, tak budeš má nejlepší kamarádka." Sam roztáhl ruce a vtiskl si mě do náruče. ,,Jen rodiče mají jiný názor. Vidím to tak na to, že tě tu nechají dva až tři týdny. Myslíš, že by ti to mohlo stačit?" Přikývla jsem, co jiného bych taky mohla udělat. Jsem vděčná i za to. ,,Snad jo, Same." Odtáhla jsem se z jeho objetí. ,,No každopádně, za pár minut mám sraz s rodiči. Takže už budu muset jít. A děkuju zlato." Vzala jsem si z pokoje tašku, nazula si boty a vydala se ke dveřím. Než jsem je ale stihla otevřít, tak mě Sam zastavil: ,,Ros a už si se rozhodla, co jim řekneš? Jako jestli do toho pujdeš, tak to myslím." Otočila jsem se na něj. ,,To právě nevím. A víš, co je na tom nejhorší?" Položila jsem řečnickou otázku. ,,Že i když na to kývnu, tak nikde není napsáno, že já, Rossita Espinosa, uspěji." Sam se na mě smutně kouknul. ,,Ros, jdi za svým srdcem. Pokud ti říká ano, tak to udělej. TY za pokus nic nedáš. A pokud říká ne, tak ho poslechni a vykašli se na to. Určitě se najdou i jiné příležitosti. Ale na druhou stranu mysli na to, že tahle je nejvýhodnější." Přikývla jsem. ,,Díky Same." Sam se usmál. ,,Vždycky jsem tu pro tebe Rositko. Vždycky a napořád."
,,Tak co, kde jste se usídlili?" Zeptala jsem se táty zvědavě, když jsme se sešli. ,,Lepší to nevědět Ros." Odpověděl mi. Podle tónu jeho hlasu mi bylo jasné, že mi to nechce říkat a tak jsem dále nevyzvídala. Věřím, že kdyby mu nevadilo mi tuhle informaci sdělit, tak to udělá.
,,A o čem se se mnou chcete bavit?" Zeptala jsem se a doufala, že alespoň na to mi odpoví. Rodiče se na sebe podívali a potom se otočili zpět na mě. Slova se nakonec chopila máma: ,,Chtěli jsme se s tebou dohodnout na tom, jak budeme postupovat. Takže, už jsi se rozhodla Rosito? Zkusíš to?" Zakroutila jsem hlavou. ,,Nemám ponětí. Dejte mi čas do zítra. Ale předem potřebuju vědět, jestli mám vůbec nějakou jinou možnost." Pro změnu se slova ujal táta. ,,Nějakou určitě máš, ale zatím nevím jakou." A pak nastala chvíle ticha. ,,A plánujete to nějak řešit vy? Nebo vás mám jako živit do smrti?" Zeptala jsem se, přiznávám se, že drze.
,,Hledám si práci, Ros. Už jsem byl na jednom místě dnes ráno a na tři inzeráty jsem odepisoval. Zatím ale vše bez úspěchu." Na tátovi bylo vidět, že je mu to líto. To ho ovšem neomlouvá. Kdyby se nevsázel, tak máme střechu nad hlavou. A peníze. ,,Tahle debata mi už asi stačila. Jdu k Samovi. Do zítra vám dám vědět." Máma mě probodla pohledem. ,,Takhle s námi nemluv, pořád jsme tvoji rodiče. A myslím, že by si na to měla přistoupit, no kecat ti do toho nechci, ale můj názor znáš." Přikývla jsem a rozloučila se.

Jakmile jsem se o kus vzdálila, tak jsem vytočila Samovo číslo. ,,Co bys řekl tomu, kdybychom dneska vyrazili do klubu? Ty, já a aby to nebyla tak malá výprava tak můžeme vzít třeba ještě Mika, co ty na to? Šla by tvá životní láska s námi?" Zasmála jsem se vlastní poznámce, i když moc vtipná nebyla. ,,Jasně, a co říct ještě někomu?" Zeptal se Sam. ,,OK, zavolám Rachel a Sarah. Ty si informuj Mika. Zachvilku budu u vás, jsi tam, že jo?" Položila jsem pro mě momentálně opravdu důležitou otázku. Při té představě, že tam budu sama s jeho rodiči, kteří se přede mnou očividně celý život přetvařovali mě neláká. ,,Jo, jsem tu. Myslíš si, že bych v tomhle počasí někam šel? Ani psa bych nevyhnal. Leje jako z konve." Chtěla jsem se ho zeptat, o čem to sakra mluví, ale to už mi na obličeji přistálo pár dešťových kapek, z kterých se postupně stal silný déšť. Hovor jsem típla a rozeběhla se k Samovu domu. Během tam budu do pěti minut. Snad. Ale myslím, že mi to může být jedno, protože jako promoklá slepice budu vypadat stejně. Co jsem to měla za pominutí smyslu, když jsem si zapoměla deštník. V Londýně. Zapoměla jsem si vzít deštník, když bydlím celý život v Londýně. Mohla bych dostat cenu Miss Idiot, kdyby teda existovala. Nebo Malinu za zapomětlivost. Prosím, vynalezněte někdo takové ceny, ať si mohu říct, že alespoň něčeho jsem v životě dosáhla. Děkuji předem.

,,Teda, ty vypadáš." Vysmál se mi Sam po tom, co jsem vstoupila do domu. ,,Díky Same, ty fakt umíš potěšit." Zamrkala jsem řasami, na kterých před deštěm byla řasenka, která momentálně černí mé tváře a doufala jsem, že působím dost ironicky. ,,Jdu vám vyplácat teplou vodu. I když, jak tak nad tím přemýšlím, tak si ji vlastně můžeš ohřát sám." Sam se na mě zamračil a jeho tvář nabrala vážnou grimasu. ,,To nebylo vtipný Rosito. Urážet takhle gaye. Doufám, že dostatečně zpytuješ své svědomí." U toho už mu ale zacukaly koutky a jakmile jsem se začala smát já, tak i on propukl v smích. ,,Jdi se radši vykoupat." Poznamenal po tom, co jsme se nějak uklidnili. ,,Jo a ručník si vem z horní poličky, tam jsou jen čistý." Poděkovala jsem a přesunula se do koupelny. Napustila si vanu a lehla si do ní. A přesně v tu chvíli nastal ten moment zavolat našim kamarádkám. Začala jsem s Rachel. Ta to hned vzala a s radostí se přidala. Myslím si, že to ale udělala hlavně kvůli tomu, aby konečně viděla Samového přítele Mika. Potom jsem zavolala Sarah. Ta mě ale odmítla, jelikož má na dnešní večer domluvené rande s nějakým jejím novým objevem. Jakmile jsem obvolala mé kamarádky, tak jsem si pustila písničky a mobil položila vedle vany. Začala jsem si mýt hlavu a proklínala jsem u toho ten déšť, co mě venku potkal. Bez něj by stačilo si vlasy umít až zítra. No litovat se kvůli tomu nebudu.

,,Same?!" Zavolala jsem na mého nejlepšího přítele, když jsem se už hrozně dlouho nemohla rozhodnout, co na sebe. ,,Ano?!" Zahulákal na mě nazpět. ,,Co potřebuješ Ros? Počkej, budu hádat. Nevíš, co na sebe, viď?" Musela jsem se v duchu zasmát tomu, jak dobře mě zná. ,,Čteš mi myšlenky zlato. Pojď sem." Z pokoje se ozvalo zamručení a pak už jsem slyšela jen pomalé kroky, směrem k mému pokoji.

,,Tak mi ukaž, co máš s sebou. Něco ti vyberu." Už jsem zmiňovala to, jak dobré umí tenhle kluk vymyslet outfity? Jednou by mohl být návrhářem. Rukou jsem mu ukázala na postel, na které bylo všechno mé oblečení chaoticky rozházeno.

,,Wau." Pronsl Sam po tom, co mě viděl v modelu, který mi zvolil. ,,Sluší ti to." Poslala jsem mu vzdušnou pusu. ,,Taky jsi to vybíral ty." Nachvilku se odmlčel. Všimla jsem si, že hledá správný argument. No, našel ho po tak dlouhé době, že už jsem skoro zapoměla, o čem jsme se bavili.

,,Kde sakra jsi?" Volal Sam naštvaně Mikovi, když už jsme na něho i s Rachel asi dvacet minut čekali. ,,Jo tak tobě do toho něco vlezlo, jo? Tak mu vyřiď, že ho pozdravuju." Snad ještě nikdy jsem Sama neslyšela tak naštvaného, jako je právě teď. ,,Jak, že tam nikoho nemáš, nejsem debil Miku." Pokračoval Sam. S Rachel jsme si vyměnily nechápavé pohledy. ,,Naser si Miku. Je konec." Ukončil Sam hovor a já se nemohla přestat divit. ,,Co se stalo?" Zeptala se opatrně Rachel, když pochopila, že já zůstanu mlčet. ,,Už asi dva týdny si s někým pořád psal. Podezíral jsem ho, že někoho má, ale neměl jsem žádný důkaz. Teď jsem ho ale slyšel vzdychat a pak k někomu šeptal, ať počká. A tak jsem si to dal dohromady a ukončil jsem to včas." Teda, po včerešku jsem čekala, že se může komukoli stát cokoli, ale tohle jsem od Mika opravdu nečekala. ,,Kretén, ten na tebe neměl." Řekla jsem mu na to. ,,Pojďme dovnitř." Poručil Sam a mi ho s Rachel rády poslechly. Uvnitř to opravdu žilo. Všichni přítomní se vesele bavili a popíjeli alkohol. Naše malá skupinka se přesunula na bar a všichni jsme si objednali nápoje, na které jsme měli chuť, nehledě na to, že dva znás ho po událostech poslední doby opravdu potřebují. ,,Takže, na Sama a brzké vyléčení jeho srdíčka." Pronesla jsem. Sam mě ale opravil. ,,Ne, na tebe a tvé rozhodnutí." Rachel sice nevěděla o co jde, ale nevypadala, že by ji to nějak zajímalo.

Po chvilce už jsme nějaký ten alkohol měli v krvi. Tančili jsme a bavili se. A já jsem se, popohnaná alkoholem, odhodlala na odpověď. Vyhledala jsem kontakt ,,Táta" a napsala jsem krátkou zprávu.

,,Jdu do toho. R"

*
*
*
Omlouvám se, že mi vydání tak dlouho trvalo, kapitoly mám předepsané, ale prostě jsem byla líná něco vydávat. Miluju vás.
Sl1