Kiwi

Chapter 9

Od mojí večeře s Harrym uplynuly tři dny. Vím, že tři dny není zrovna moc, ale do určité míry mě stresovalo, že už se neozve. Často jsem kontrolovala mobil. Když zvonil a já ho zrovna neměla po ruce, okamžitě jsem se za ním rozbíhala. Nikdy ten hovor ale nebyl od Harryho a tak jsem začínala být skleslá. Kdyby se už neozval, znamenalo by to, že bych musela vymyslet nějaký jiný způsob, jak se uživit. A to mě děsilo. Nepočítala jsem s tím, že něco takového budu muset řešit. Nejhorší na tom všem bylo ale to, že jsem přstávala být funkční a jen držela v ruce mobil. Což byl ovšem vzhledem k mé práci problém. Je dost těžké obsloužit všechny ty lidi s mobilem u ruky. Taky Sam to začal komentovat. Ale spíš než cokoliv jiného mu to přišlo vtipné. Vysmíval se mi, že si neuvědomuju, jestli chci, aby zavolal, protože si slibuju nejromantičtější příběh, co si člověk může představit, nebo jestli mi jde jen o peníze. Ale jak jsem to měla vědět. Strávila jsem s Harrym celkem jen pár hodin, přes to jsem ho ale už začínala poznávat a docházelo mi, že je mi ho líto. Což, když jsme u toho, je další- kurva že velký- problém. Nemohla jsem ho začít litovat. Pro moje dobro mi najednou začal vyzvánět mobil.

Na obrazovce svítilo Harryho jméno. A já najednou nevěděla, co bych měla říct, až to vezmu. Navíc nebyla zrovna vhodná chvíle telefonovat. Byla jsem na cestě do práce. Konkrétně do baru. K baru jsem totiž ještě přibrala práci v kavárně nedaleko Sama. S tím jsem ale začala být poněkud v časové tísni. Rozhodla jsem se tedy, že přeruším studium, ve kterém jsem stejně zrovna nevynikala a nijak mě nenaplňovalo. Opatrně jsem hovor přijala, jako kdybych snad i to mohla zkazit. ,,Harry?" Pozdravila jsem ho, ale až moc to vyznělo jako otázka, na to, aby to byl pozdrav. ,,Ros. Promiň, že jsem nezavolal dřív, měl jsem nějaké věci, co jsem musel vyřizovat." Oznámil a já hned na to řekla, že o nic nejde. Kdyby jen věděl, jak mě vystresoval. Výsledkem hovoru bylo pozvání mě na nějaký fancy večírek, který pořádal. Moc mi o něm neřekl, pouze jsem věděla, že to nebude nic usedlého a taky to, že tam bude spousty jeho přátel a že chce, abych se toho také účastnila. A tak jsem souhlasila. Co jiného jsem také měla dělat. Přišlo mi to jako vhodný další tah v mém plánu. Nebo jsem možná doopravdy chtěla poznat další jeho část? Když hovor ukončil, tak mi došlo, že už si nepamatuju, kdy a v kolik to na jaké adrese je. Očividně jsem byla z toho, že volal tak vykolejená, že jsem se na jeho slova nedokázala soustředit. Rozhodla jsem se mu tedy ještě napsat sms, aby mi poslal všechny údaje o té akci. Sms mi také po chvilce došla, ale už jsem neměla čas jí věnovat pozornost, protože jsem došla k  baru a bylo na čase se pustit do práce. Věděla jsem, že jednou konečně budu mít myšlenky volné od Harryho, protože už jsem se nemusela stresovat, že nezavolá.

Po konci mé směny v baru jsem litovala toho, že jsem tu kdy začala pracovat. Bylo půl třetí ráno a já se musela nějak dopravit nočním Londýnem domů. Sotva jsem vyšla z baru, tak mě přepadl nepříjemný pocit. Věděla jsem moc dobře, že bar není zrovna v bezpečné čtvrti. Ale neustále jsem se uklidňovala tou myšlenkou, že nikdo nečeká na to, aby přepadnul zrovna mě. Moje kroky zrychlily a já se ocitla skoro v půlce cesty za pár minut. Dostala jsem se na rušnější ulici a sklidnila svůj dech. ,,Tady už to bude v pohodě.", říkala jsem si. Když jsem se uklidnila, tak jsem si vzpoměla na to, že mi Harry vlastně poslal ještě informace o té párty. Otevřela jsem zprávu a začala ji pozoně číst, aby to s tím datumem nedopadlo jako posledně. Konání té akce bylo 30. května. Pokusila jsem si rozpomenout, za jak dlouho to je. Rychle jsem si spočítala, že je to za víc, jak týden. Dobře tedy, alespoň to je v pořádku. Další ve zprávě bylo místo, ketré mi ale nic neříkalo, tak jsem se mohla pouze domnívat, že to je Harryho dům. Jako poslední byl údaj k oblečení. A to byl kámen úrazu. Budu potřebovat něco hezkého. A kde na to vezmu? Nemám tušení.

Konečně jsem došla k Samovi. Už dlouho se mi takhle neulevilo. Nevím, proč jsem tak moc tu cestu řešila. Vždyť šlo jenom o pár ulic v noci. Jenom. Pomalu jsem došla do ,,svého" pokoje, kde jsem měla v plánu se svalit na postel. Moje plány ale po otevření dveří zkazil Sam, sedící na posteli a hypnotiizující dveře. Zmateně jsem se na něj podívala. Bylo něco kolem třetí ráno a on místo toho aby spal seděl na ,,mé" posteli. Co tam sakra dělá? Dřív,než jsem se ho ale stačila zeptat,co tam dělá, tak mi na to odpověděl. ,,Nemůžu spát." Pověděl. ,,A zeptala jsi se nahlas." Dodal, když se můj původní nechápavý pohled změnil na ještě nechápavější. ,,Můžu ti v tom já nějak pomoct?" Zeptala jsem se a doufala, že po mně nebude nic chtít, protože se mi chtělo spát a představa zabavování Sama mě ani trošku nelákala. ,,Myslel jsem, že bychom si mohli něco pustit." Navrhl a já netušila, co mu na to říct. Pouštět si něco neznělo stejně dobře jako spát. Nakonec jsem ale přikývla. Vždyť já se koukat nemusím, ne?
Už umytá a převlečená jsem vlezla se Samovým notebookem do postele a zapnula Netflix. Netušila jsem, co bych měla pustit a tak jsem výběr nechala na něm. Stejně jsem měla v plánu u toho usnout, tak mi bylo celkem jedno, co to bude. Sam vybral nějaký film a po chvilce jsem už spala. Nejsem zrovna hodná kamarádka, ale spánek je přednější, ne?

Dopoledne jsem vstala překvapivě brzo. Vedle mě na posteli spal Sam a nevypadal, že on má nějak v plánu vstávat. Proto jsem ho nebudila a šla se nasnídat. Měla jsem hodinu, než jsem musela na směnu do kavárny. Upřímně se mi nikam nechtělo. Dnešek byl ten den, kdy by jste nejraději zůstali v posteli s kakaem a seriály. Bohužel, to mi nebylo dopřáno. Pomalu jsem se upravila a vyrazila do práce. Měla jsem štěstí, že to mám jen takový kousek. Opravdu se mi nechtělo chodit. Ale to se mi nechce nikdy.

Směna utíkala a já byla nadšená, že už za chvilku vypadnu. Nemohla jsem se dočkat odpočinku. V tom mi ale pípnul mobil. Zpráva byla od Harryho:
Chtěl bych tě vidět, máš teď čas?
Po přečtení zprávy jsem najednou objevila dočista ztracenou energii. Potěšilo mě, že se chce sejít. Že mě chce vidět. Odepsala jsem mu, že pracuju, ale že za chvilku budu končit a že mě může vyzvednout. Do další zprávy jsem ještě přidala polohu a mobil vypla. Přece jenom, furt jsem ještě měla co dělat.

Uběhla asi půl hodina a já konečně zkončila. Harry na mě čekal před kavárnou, tak jsem vyšla a objala ho. Zmínila jsem někdy, jak hezky voní? Ne? Tak teď to říkám. Voní kurevsky dokonale. Vyrazili jsme pro mě neznámým směrem, Harry o něčem mluvil a já se snažila ho poslouchat. Víc jsem se ale soustředila na jeho samotného. Byl krásný, jestli se to dá říct o muži. A stál těsně vedle mě. V takové společnosti jsem se prostě nedokázala soustředit na slova. Po chvilce ale utichl a mně došlo, že netuším, co teď řekl. Nevěděla jsem, co mám odpovědět, tak jsem se jen jemně pousmála a doufala, že to bude stačit. Cítila jsem se pěkně pitomě. Očividně jsem byla doprovod naprosto na nic, když jsem ani nevěděla, co říká. Nakonec jsem se ho zeptala, kam vlastně jdeme. Odpovědí mi bylo hlasité zasmání. ,,Ty jsi mě asi opravdu neposlouchala, že?" Zeptal se a já opatrně přikývla. ,,Nevadí, každý máme takové chvíle. Tak tedy znovu," Odmčel se. ,,míříme do blízkého parku. Je tam takové posezení s obsluhou a je to tam moc hezké. Párkrát jsem tam už byl." Pověděl a já přikývla. Zároveň jsem tušila, kam jdeme. Jestli si to myslím dobře, tak už jsem tam také byla. Cesta pokračovala dál a já se konečně začala věnovat tomu, co Harry povídal. Zjistila jsem, že mluví celkem o zajímavých věcech, když jeho povídání dáte šanci.

Sedli jsme si a objednali nápoje. Když nám je donesli, tak Harry s přiťuknutím pronesl ,,Na nás!". To mě trochu zarazilo, ale potěšilo zároveň. Seděli jsme tam asi dvě hodiny a už nastával čas, kdy potřeboval Harry jít. Vyšli jsme z podniku a prošli parkem. Na konci parku se ale naše cesty dělily. Já potřebovala k Samovi a Harry přesně na opačnou stranu. ,,Doufám, že se uvidíme dříve, než na té párty." Pověděl Harry. ,,Taky doufám." Odpověděla jsem naprosto od srdce. Mluvila jsem sama za sebe. Za nic, co jsem potřebovala. Ale za to, jaká jsem někde uvnitř byla a jak jsem to cítila. Harry se usmál. Přiblížil se ke mně a spojil naše rty. Polibek netrval dlouho, ale můžu s jistotou říct, že byl jedním z nejlepších, co jsem kdy měla. A že jich nebylo málo. Odtáhly jsme se od sebe a rozloučili se. A moje srdce hodně silně bušilo.

Přiznávám, že jsem byla extrémně líná to po sobě číst, takže tam asi budou nějaké překlepy.

S láskou, Sl1