Kiwi

Chapter 12

Potřebuju tě.
Vyťukala jsem do klávesnice. Bylo to naproste upřímné a i když to bylo špatně, tak jsem jinak nemohla. Zprávu jsem odeslala Ryanovi. A ano. Cítila jsem se trochu špatně. Ale takhle už to bohužel bylo nějakou chvíli, takže jsem si na cítění se špatně absoulutně zvykla. Než jsem stačila mobil odložit z ruky, tak už mi přišla odpověď.

V 5 u mě.

Víc jsem vědět nepotřebovala. Těšila jsem se na něj jako malé dítě na Vánoce. A nejlepší na tom bylo, že Harry se domů vrátí až někdy v noci, takže se nic nemůže pokazit. Usmála jsem se. Byla jsem šťastná. Opravdu ano. Najednou jsem měla peníze, bydlení a i lásku, o kterou jsem sice nestála, ale tak všichni jsme rádi milováni, ne? Došla jsem do naší ložnice a začala vybírat outfit k Ryanovi. Potřebovala jsem vypadat dobře, ale tak v čem já dobře nevypadám? A kam až nesahá moje ego? Nakonec jsem šáhla po hodně přiléhavých šatech a botách na vysokém podpotku. Cítila jsem se tak víc volně. Nebyla jsem v ničem upjatém a tak jsem mohla vypadnout z poklidného života s Harrym.
Když jsem se namalovala, tak jsem zjistila, že být u Ryana v 5 nestíhám. Ale tak ať si na mě počká. Stejně už jsme se na sebe za tu dobu načekali dlouho, takže ta chvilka už nic neudělá. No a pak přišla ta nejlepší část. Sešla jsem do garáže, kde na mě čekala sbírka aut, dražších, než jaké jsou moje životní náklady na dalších 100 let. Ne, to je nemožné. Na 100 ne. V poslední době tak na půl roku, ale o tom pomlčíme. Nakonec jsem usoudila, že jet nějakým extrémně drahým raději nechci, pro případ, že by se něco stalo. Takže jsem nasedla do BMW, které mi z těch všech přišlo nejlevnější. A to že levné nebylo. Jak já si užívala Harryho garáž.

Zaparkovala jsem před domem, kde Ryan bydlí a vystoupila z auta. Nemohla jsem se dočkat, až budu nahoře. Rychle jsem se tedy rozešla ke dveřím a zazvonila. Skoro hned na to se dveře otevřely a v nich stál Ryan. Vypad úžasně, jako vždycky. Sotva jsem vešla dovnitř, tak už mě začal líbat. Konečně jsem se cítila dobře. Být s Ryanem bylo něco jiného než s Harrym. Bez jakékoliv urážky, ale s Harrym všechno postrádalo tu vášeň, která byla mezi mnou a Ryanem. Občas se přistihnu, že myslím na to, jaké by bylo Ryana nemít. Žít ten život, který začínám před všemi předstírat. Pak si ale vždycky uvědomím, že tak bych žít rozhodně nechtěla. S Ryanem jsme se po chvilce přesunuli do obýváku. Ryan vzal lahev vína a nalil ho do dvou skleniček. Jednu z nich mi podal. Jemně jsem jí zakroužila a napila se. Přemýšlela jsem, že by bylo vhodné Ryanovi říct, jak to u mě teď vypadá, ale nebyl zrovna ten typ člověka, kterému by jste se chtěli s něčím svěřovat. A tak jsem se rozhodla o Harrym pomlčet. Stejně to možná časem zjistí z nějakého bulvárního časopisu.

Stále jsem seděla na gauči. Jednu nohu jsem měla přes druhou a v ruce jsem stále držela sklenku vína. Líbilo se mi, jak se věci najednou neměnily. Ryan stále vedl debatu, ve které mě bavilo pokračovat a to i přes to, že bych klidně ráda skončila v jeho posteli. Nevěděla jsem, kolik vína jsem vypila a o to horší bylo to, že jsem přijela v Harryho autě. No a než jsem se nadála, tak se moje myšlenky rozlynuly a sny se staly skutečností. Ryan se přisunul mnohem blíže ke mně a rukou mi přejel po obličeji. V mém těle se najednou všechno začalo třást. Dříve než to stihl Ryan jsem přitiskla své rty na jeho. Po chvilce jsem ucítila Ryanovi ruce na mém boku. Ryan začal rukama sjíždět dolů a vyhrnovat mi tričo. Takže nakonec jsme ani v posteli nestihly skončit.

Když už bylo něco kolem půl jedenácté, tak jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas vyrazit od Ryana. Ještě před tím jsem si u něj dala sprchu a své poházené oblečení si oblékla. Ryan mě doprovodil ke dveřím a rozloučili jsme se polibkem. Já se ocitla před domem a přemýšlela jsem, jak to mám udělat s autem. Věděla jsem, že nejsem tak opilá, abych nezvládla řídit, ale bála jsem se, aby mě někde nezastavila policie. Nakonec mi ale přišlo lepší přijít o řidičák, než nechávat auto mého přítele před domem mého milence. A tak jsem velmi vyděšeně nastoupila do auta a rozjela se k Harryho vile. A musela jsem mít štěstí, protože jsem cestu pod vlivem alkoholu přežila a žádný příslušník státní bezpečnosti mě nezastavil. Autem jsem vjela do garáže a vystoupila jsem.

Když jsem vešla do domu, tak jsem se raději ujistila, že tu Harry stále není. Potom jsem se usadila na koženém gauči a rozhodla jsem se otevřít si ještě nějaké víno. Natočila jsem se k Harryho skříňce s alkoholem a vyděla jsem flašku Moëtu. Chvilku jsem přemýšlela, jestli není blbé si tak drahou flašku vzít. Pak jsem si prohídla zbytek obsahu skříňky a došla jsem k tomu, že tato lahev je asi nejlevnější ze všech. A tak jsem si sama otevřela šampaňské. Nalila jsem si skleničku a zapla jsem televizi, abych nemusela přemýšlet sama nad sebou. V hlavě mi začínalo kolovat mnoho myšlenek o tom, že bych z mého přítele mohla vytežit více, než jen lahev šampaňského. Tyto myšlenky jsem ale prozatím vypustila a vybrala jsem si film, který jsem chtěla sledovat. Když uplynula přibližně polovina filmu, tak jsem uslyšela otevření dvěří. Otočila jsem se tím směrem a tam stál, jak jsem také čekala, Harry. Podíval se na mě a následně na skleničku v mojí ruce. ,,Cítíš se tu sama, viď?" Zeptal se úplně nečekaně a já samozřejmě přikývla. Buď si můžu hrát na osamělou, nebo mu můžu povědět, že se snažím odsunout někam moje myšlenky o jeho penězích a o muži, s kterým ho podvádím. ,,Chyběl jsi mi." Odpověděla jsem mu a sklopila oči. ,,Jaké to bylo na zkoušce?" Zeptala jsem se, protože jsem věděla, že píše album a že dneska byl zkoušet nějakou z písniček ve studiu. ,,Dobré. Myslím, že tímhle tempem bude to album brzy hotové." Odpověděl mi a sedl si vedle mě. Odložila jsem svojí sklenici a přitulila se k němu. ,,Už jsem tady, neboj." Řekl Harry a pohladil mě ve vlasech. A já se tvářila, jako kdybych to tu bez něj předtím nemohla vydržet a teď mě doslova spasil.

Netušila jsem, jak se to stalo, ale najednou jsem se ocitla v ložnici, zachumlaná v peřině a s Harryhou rukou okolo mého pasu. Nejspíš jsem usnula a on mě přenesl, pomyslela jsem si a znovu jsem zavřela oči. Cítila jsem, že usínat v objetí s Harrym mi vůbec nevadí.

Po opravdu dlouhé době tu mám další kapitolu. Omlouvám se, za tak dlouhé čekání.

S láskou,

Sl1