Kiwi

Chapter 7

Další den jsem se probudila těsně před polednem. I přes to, že jsem předchozí večer pila, tak jsem žádnou nevolnost nepociťovala. Již od chvíle, kdy jsem teprve otevřela oči jsem se usmívala. Ty vzpomínky ze večera mě opravdu naplňovali. Vždyť já vůbec nečekala, že by za mnou on sám mohl přijít. Ale on opravdu přišel. Vstala jsem z postele a roztáhla záclony. Do pokoje začalo překvapivě svítit sluníčko. Na to, že jaro teprve začínalo bylo opravdu hezky. Převlékla jsem se z oblečení, ve kterém jsem spala a vydala jsem se za Samem. Musela jsem mu přece všechno povyprávět. Jelikož jsem přišla asi až ve tři ráno, tak Sam již spal a tak jsem ho kvůli mém vyprávění nebudila a nechala to až na další den. Vstoupila jsem do jeho pokoje a on zrovna koukal na televizi. Hned, jak mě uviděl, tak ji vypl. Bylo mi jasné, že po informacích z včerejška momentálně lační víc než já, když mám hlad a někde spatřím můj oblíbený fast food. Posadila jsem se k němu na postel a všechno mu pověděla. Začala jsem naším příchodem a končila jsem tím, jak mi Harry zavolal taxi. Pak už jsem jen přijela domů a na tom nebylo co vyprávět. Sam celou dobu napjatě poslouchal a ani jednou mě nepřerušil. Nakonec na mě začal vyjeveně koukat. ,,A to je všechno?" Zeptal se smutně. Asi čekal, že k tomu přidám ještě něco zajímavého. Já ale neměla co. ,,No ano, je to všechno." Přikývla jsem. ,,Tím mi chceš říct, že na něj nemáš žádný kontakt a ani tě nikam nepozval?" Svraštil pravé obočí a jeho obličej zkameněl. ,,Ano, přesně to tím chci říct. Nemám na něj naprosto nic, ale tím přeci není ještě vše ztraceno. Nebo?" Pro změnu jsem se zeptala já. Sam zakroutil hlavou. ,,A co teď s tím jako chceš udělat? Myslíš, že mu jakože jen tak napíšeš třeba na Twitter a bude to hned velká láska?" Začínal být nepříjemný. Asi mu připadalo, že jsem naprosto neschopná. Nechtěla jsem to dál poslouchat. ,,Same, prosím tě, nepleť se mi do toho. Já se fakt snažila, víc se snažit už ani nešlo, tak teď nedělej, jako kdybych ani nehla prstem." Vstala jsem a stejnou cestou, jako jsem za Samem přišla jsem se i vrátila. Nechápala jsem ho. Neměla jsem nejmenší tušení, proč je tak nepříjemný. Možná to furt může souviset s jeho rozchodem s Mikem, ale přišlo mi, že se z toho rychle oklepal. Vešla jsem do pokoje a sedla si na postel. Zase jsem se začala usmívat nad včerejškem. Nad tím, jak jsme spolu s Haroldem všechno prodiskutovali a jak to bylo prostě krásné. Ale bylo mi jasné, že s tímhle musím přestat. Nejde mi o to se do něj zamilovat. To by mohlo být nebezpečné. Věděla jsem, že ať budu jednat jakkoliv, tak to musí být bez citů a hodně racionáně. Takže přesně pro to jsem si Harryho zakázala. Umlčela jsem své myšlenky a rozhodla se pro sprchu. Už jsem chtěla jít do koupelny, ale najednou jsem si všimla, že mi svítí display od mobilu. Uchopila jsem ho a všimla jsem si zprávy od neznámého čísla:

Krásné ,,ráno", Krásko, včereší večer jsem si moc užil. Co to takhle někdy zopakovat? Večeře zítra? Můžu tě někde vyzvednout? -H.

Zatřásla jsem hlavou. Nechápala jsem, co se to právě teď děje. Opravdu mi právě sám Harry napsal? Než jsem stihla cokoliv odepsat, tak mi cinkla další zpráva:

Mimochodem ani netušíš, jak těžké bylo najít tvoje číslo. Cítím se jako Sherlock :)).

Doslova jsem vyskočila. Začala jsem myslím křičet. Nejsem si jistá, co přesně jsem prováděla, protože jsem nebyla schopná se ovládat. Harry mi napsal. A pak přiběhl Sam, asi si myslel, buchví co se neděje. Nedokázala jsem udělat nic jiného, než mu hodit svůj mobil. Takže jsem byla opravdu šťastná, když ho chytil. Pozorovala jsem ho, jak zprávu čte. Svaly na celém těle se mu naply. Stál přede mnou doslova zkamenělý. A já se musela smát. Moje psychika byla naprosto v háji. Byla jsem zmatená, rozrušená a šťastná zároveň. A tak jsme tam se Samem tak stáli a nic neříkali dobrou půl minutu. A pak se Sam rozkašlal. ,,Co mu odepíšeš?" Zeptal se nakonec. Já pokrčila ramena. ,,Upřímě? Netuším. Teda, jakože určitě půjdu, ale nevím, jak to zformulovat, aby to nevyznělo moc." Vlastně nemám ponětí, jak se takovým lidem, jako je Harry píše, že jejich pozvání někam přijímáte. Vždyť je to mezinárodně známý zpěvák. A zve mě, podotýkám znovu mě, na večeři. Vlastně vůbec netuším, jaký proto může mít důvod.

Vůbec jsem nezachytila, že má Sam ještě můj mobil a to už mi ho i s odpovědí podával. Zprávu jsem rychle přečetla a ulevilo se mi, že napsal jen čas a adresu. To byla nakonec asi ta nejlepší možná odpověď. Protože co jiného vypisovat. Pak mě ještě napadlo napsat v další zprávě, že jsem si včerejšek taky užila, ale nakonec už jsem nic nedopsala. Takhle to bylo takové, že mi na tom, jestli se znovu sejdeme vůbec nezáleží. A tak jsem to taky chtěla. Jde mi přece o jeho peníze. Ne o Harryho samotného. Ale tušila jsem, že moje srdce to nezvládá. Není na něco takového zvyklé. Hlavně už jsem opravdu dlouho neměla žádný vážný vztah a tak jsem taková lehce nalomitelná.

Toho dne už jsem v podstatě nebyla ničeho schopná. Pořád jsem byla dost silně paralizovaná předcházejícími událostmi. Se Samem jsme následující večer pořád dokola diskutovali. Potřebovali jsme vymyslet, co si obleču. Také vůbec, jak přesně se mám k němu chovat a kdyby na to došlo, tak jestli ho políbit. Potřebovala jsem si být jistá, že budu vědět, co přesně tam mám dělat. Jestli jsem tam zatím jen jako kamarádka, nebo jako něco víc. A Sam samozřejmě tvrdil, že Harry to myslí jako něco víc. Ale mohla jsem si tím být jistá? Jasně, že nemohla. Taky bych mohla úplně všechno zkazit. Ano, byla jsem z toho ve stresu. A proto jsem byla opravdu šťastná, když mi zavolala Rachel, jestli večer někam nepůjdeme. Nakonec jsme se dohodly na našem oblíbeném baru. Sice mě vyhlídka toho, že bych měla další den za sebou zase něco pít úplně nelákala, ale na druhou stranu to znamenalo vypnout a přesně to jsem potřebovala. Ptala jsem se Sama, jestli nechce jít s námi, ale vůbec nikam se mu nechtělo, tak jsem se rozhodla, že půjdu jen sama s Rachel. Vždyť sama jsem s ní už dlouho nikde nebyla, tak alespoň budeme smět mluvit o věcech, o kterých se ve skupině nemluví. Při té představě jsem se rozzářila. Těšila jsem se na ni jako snad nikdy. I když jsem tedy neměla v plánu jí povídat o Harrym. Stejně jsem ale chtěla slyšet novinky o ní.

Chvilku jsem stála před kufrem, který jsem si stále nestihla vybalit. Netušila jsem, co na sebe. O proti ránu už venku byla zima a sluníčko nikde. Proto jsem se rozhodla pro kalhoty a top. Nepotřebovala jsem působit jako nejvíc sexy holka v baru. Stačilo mi nevypadat špatně. Sotva jsem se domalovala, tak mi už volala Rachel, že vychází. Pro to jsem rychle popadla všechno, co jsem potřebovala a rozloučila se se Samem. Měla jsem v plánu si večer naprsto bezstarostně užít. Hlavně taky přestat řešit Harolda. Tímhle způsobem bych se z toho co nejdříve zbláznila. A to jsem opradu neměla v plánu. Musela jsem se začít soustředit na to, abych ho jako nic víc nebrala. A co tomu pomůže víc, než dostatek alkoholu?

Ahoj, nevím, kde přesně jsem to odhodlání vzala, ale kapitola je tu po třech dnech. Hrozně doufám, že mi odhodlání vydrží a další tu bude stejně brzo. Snad se líbí.
Sl1