Kiwi

Chapter 1

She worked her way through a cheap pack of cigarets. Hard liquor mixed with a bit of intellect.

Rosita's point of view

Procházela jsem tmavou ulicí a modlila jsem se, aby už to všechno skončilo. Při představě práce v baru si asi říkáte, že to musí být v pohodě. Prostě obsloužíte pár lidí a jdete domů. Jenže to je právě ten problém. Jít sama ve 2 ráno tmavými ulicemi nejnebezpečnější části našeho města. Víte kolik krádeží, znásilnění a vražd se tu už stalo? Ne? Já taky ne a ani to vědět nechci.

Snažila jsem se začít myslet na něco jiného. Na něco hezkého. V tom je ale háček. Můj mozek nenapadala jediná veselá myšlenka, ani žádná hezká vzpomínka. Jen samé věci, které mě snad ještě víc rozhodily. Najednou mi začal zvonit mobil a to mě trochu uklidnilo. Povídat si s někým bude rozhodně příjemnější, než jít sama tmou. Podívala jsem se na display mého mobilu a radost z volajícího mě ihned přešla. ,,Ano mami?" Zeptala jsem se možná až trochu moc otráveně. ,,Zlatíčko, nevím jak začít." Řekla máma a já jsem si nemohla odpustit drzou poznámku: ,,Třeba tím, že mi řekneš, proč mi voláš ve 2 ráno?" Z druhé strany telefonu jsem slyšela pouze smutný povzdech. ,,To je právě to. Nemůžeš se vrátit domů. Prosím poslouchej mě teď dobře." Nachvilku se odmlčela. ,,Tvůj otec prohrál náš byt. Zítra ráno musíme odejít. Nevím, kam půjdeme, ale nechci, aby si s tím měla cokoliv společného." Wau, čekala jsem cokoli, ale tohle mě nenapadlo. Nikoho by to nenapadlo. ,,Ehm, a proč tam nemůžu jednu poslední noc přespat? Už jsem skoro doma." Na druhé straně bylo ticho. ,,Mami? Jsi tam?" A najednou jsem uslyšela už jen zvuk, když někdo hovor položí. Proto jsem se rozhodla zavolat znovu. ,,Zlato, pochop to." Ozvala se máma. ,,Tady není jediná věc, kterou bych měla chápat. Jdu domů, a tam mi všechno vysvětlíte. Oba. Společně. Jsem tam za minutu." Po tom jsem hovor ukončila.

,,Takže? Čekám na vysvětlení..." Podívala jsem se na své rodiče. ,,Znáš Jacka? Jacka Jonese?" Ujal se táta vysvětlování. Přikývla jsem. Jack je tátův kolega. ,,Tak já jsem se s ním asi před měsícem vsadil. Byl jsem si 100% jistý, že vyhraju. Nechápu, jak se to mohlo stát. Prostě jsme se vsadili o to, koho šéf povíší. Pracoval jsem na jednom projektu, který do budoucna vypadal opravdu úspěšně. Něco se ale zvrto a projekt byl zastaven. A s ním nejen že jsem prohrál sázku o náš byt, byl jsem taky vyhozen." Sotva to dořekl, tak jsem se zamotala a nebýt pohotového myšlení mé mámy, tak už bych se válela na zemi. Vzpamatovala jsem se a konečně se zeptala na otázku, která mě zajímala asi nejvíce. ,,Takže jsem jediná z rodiny, která momentálně vydělává?" Máma opatrně přikývla. Ona sama o práci přišla asi před rokem, když jejich firma zkrachovala. Od té doby si už žádnou jinou práci nenašla. Zpočátku se o to tedy opravdu snažila, později, když na více místech pořád neuspívala, tak to vzdala. Táta nás až do dneška zvládal obstarávat. Nemám ale ponětí, co se s námi bude dít teď. Já v práci vydělávám sotva na jídlo pro jednoho. Vlastně je to brigáda, která se za práci ani nedá považovat. Pracuju čtyřikrát týdně.

Z mého, dalo by se říct sebelitování mě ale vyruší máma. ,,Ros, nad něčím jsem přemýšlela. Ale nějak tak tuším, že se Ti to nebude zamlouvat. Předem ti říkám, že Tě budeme využívat k tomu, aby jsi někoho využívala." Nechápavě jsem se na ni podívala, čímž jsem jí dala najevo, aby pokračovala. ,,Pochopím, když s tím nebudeš souhlasit, ale mám známou, ta má známou a ta známá má známou, která má..." Přerušila jsem ji zvednutím ruky. ,,Chápu a koho ty známé znají?" Máma se usmála. ,,Harryho Stylese."

Ahoj milé čtenářky (teda předpokládám s tím, že to budou číst jen holky, takže pokud jsi náhodou čtenář, tak se ti omlouvám, můžeš mi napsat do komentářů a já se pro příště polepším 😅), vítám vás u mé nové knížky. Osobně jsem se začátkem velmi spokojená, tak doufám, že se líbí i vám.

Jinak na této knize jsem začala pracovat už více jak rok zpátky, ale neměla jsem dost odhodlání na to, abych ji vydala. Tak teď nastal ten čas a já ji vydávám. Zatím mám předepsaných 8 kapitol, tak by na začátek vydávní mělo být pravidelné. Jinak časem se můžete těšit na delší části, ale na první kapitolu mi přišla tahle délka akorát.

SL1