Kiwi

Chapter 8

Probudila jsem se a netušila, kde se to nacházím. Kolem mě bylo neznámé prostředí. Pokoj, ve kterém jsem se nacházela se pokoji Samovi sestry rozhodně nepodobal. Zakroutila jsem hlavou, ve které jsem cítila tupou bolest. Jak já nesnáším rána po párty. Všechna bývají naprosto identická. Nějak tak jsem tušila, že na druhé polovině postele se bude nacházet někdo neznámý, přes to jsem se ale rozhodla se tam podívat. Z včerejšího večera si pamatuju sotva první hodinu. Po otočení se má ústa stočila do tvaru písmene O. Nejen, že vedle mě ležel nějaký neznámý kluk, ale po jeho boku ještě ležela moje nejlepší kamarádka. Zavřela jsem oči. ,,Proč že pořád tak moc piju?" Ptala jsem se sama sebe. Byla jsem na sebe docela naštvaná. Vůbec jsem si nepamatovala, jak jsme se sem dostali a ani co se dělo potom. Vždyť já ani netušila, že jsem kdy odešla z klubu. A pak mi došlo, co je dnes za den. Večer jsem měla dohodnutou večeři s Harrym. Věděla jsem, že bych se měla dát dohromady, aby se s Harrym večer nesešla naprostá troska. Potichu jsem vstala z postele a navlékla na sebe své oblečení, které leželo různě rozházené po pokoji. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nevzbudit i Rachel, ale pak jsem se rozhodla, že by jí to možná mohlo vadit. Přece jenom jsem netušila, kolik si toho pamatuje a jaké plány měla s klukem, který vedle ní ležel. Opatrně jsem vyšla z pokoje a našla východ z bytu. Už jsem otevírala dveře, když mě napadlo zkontrolovat, zda mám všechno. A samozřejmě, že jsem neměla. Rychle jsem se vydala zpět do pokoje, abych svůj mobil popadla a mohla odejít. Vešla jsem dovnitř a spatřila Rachel, jak se probouzí. Ze stolu jsem vzala svůj mobil a otočila se na ni. Ukázala jsem na telefon, aby pochopila, že mi pak má zavolat a vydala jsem se pryč.

Byla jsem asi v půli cesty k Samovi, když mi Rachel zavolala. Docela jsem se bála hovor přijmout, ale co jiného mi zbývalo.

,,Ros?" Ozvala se Rachel do mobilu. ,,Že si prosím pamatuješ včerejšek. Řekni, že jo, prosím." Naléhala na mě. ,,Upřímě?" Zeptala jsem se. ,,Nemám ponětí. Vůbec nevím, kdo byl ten kluk a ani jestli jsem s jedním z vás spala. Nebo s oběma." Rachel se zasmála. ,,Myslím, že jsme spolu nespaly Ros. A jestli ano, tak si to ani jedna nepamatujeme, tak se za nic nemusíme stydět." Měla pravdu. Opravdu jsem neměla za co se stydět. Vůbec nic jsem si totiž nepamatovala. Nakonec jsme hovor po chvíli položily a to už jsem byla jen kousek od Sama.

Najednou mi zapípal mobil. Podívala jsem se a viděla novou zprávu od Harryho. Plán mi začínal vycházet a to jsem se ani ještě pořádně nezačala snažit. Musela jsem se nad tím usmát.

Nezapomeň na večer, krásko. xx Harry

Jak bych mohla zapomenout Harry? Vždyť ty ani netušíš, jak moc důležité to pro mě je. Řekla jsem si v duchu. Pak jsem Harrymu odepsala, že s tím počítám a mobil strčila do kapsy. I když jsem si to nechtěla přiznat, tak jsem se na večer opravdu těšila. A ne pro svůj plán. Ne pro svoji rodinu. Ale pro sebe. Jednou jsem taky měla štěstí a vypadalo to, že se chvíli neotočí.

Blížil se Harryho čas a já jen kontrolovala svůj vzhled v zrcadle. Vypadala jsem dobře, ale bylo to dost dobré pro někoho, jako je Harry? Kdyby ale nebylo, tak by mě snad nezval, nebo? Byla jsem vystresovaná, to se zapřít nedalo. Ale osobně mě fakt udivovalo, jak jsem se v posledních dnech změnila. Nikdy jsem moc neřešila, co přesně dělám a jak u toho vypadám, takže fakt netuším, kde se ve mně vzalo tolik to řešení vzhledu a toho, co před Harrym řeknu. Vždyť já už si i připravuju pozdrav, abych náhodou neřekla něco špatně. Z přemýšení nad svou změnou mě vyrušilo zvonění mého mobilu. Na obrazovce svítilo Harryho jméno. Vystresovaně jsem hovor přijala.
,,Už se blížím, krásko, ale nechci stát přímo před domem, mám pocit, že mě někdo sleduje, tak nemusí vědět, kde přesně bydlíš. Stačí, že nás spolu vyfotí na večeři. Nemůžu dopustit, aby věděli, kde přesně bydlíš. To by tě pak mohlo pěkně obtěžovat." To bylo docela logické. Před tím mě to vůbec nenapadlo. ,,Dobře, tak já vyjdu ven a půjdu ti kousek naproti. Odkud jdeš?" Zeptala jsem se. ,,Teď jdu kolem Starbucks." Pověděl mi. Starbucks byl od Sama sotva 3 minuty. ,,Vyrážím tím směrem." Řekla jsem a hovor položila. Bylo mi ale úplně jasné, že Harry ještě něco chtěl říci. Smůla. Každý máme svůj zlozvyk a tohle je ten můj.