Kiwi

Chapter 11

Od mého seznámení s Ryanem uběhla nějaká doba. Ráda bych řekla, že náš vztah nějak pokročil, ale vlastně to mezi námi bylo jen o vášni a sexu. Nemůžu si však stěžovat. Zabralo to. Harryho jsem přestala vnímat jako někoho, ke komu bych měla chovat city. Několikrát jsme s Harrym někde byli a já si užívala snad každou chvilku, protože tohle bylo přesně to, jak to mělo být. S Harrym jsem byla v podstatě pracovně. Byl to úkol. Pak jsem vždycky mířila za Ryanem, který pro mě byl jak odměna. Ale věděla jsem, že teď budu muset na Harrym opravdu zapracovat, protože už jsem na dále nechtěla být odkazovaná na Sama. Jen jsem nemohla přijít na to, jak to vlastně udělat. I kdybychom spolu z jeho pohledu začal chodit, bylo by divné se k němu hned nastěhovat. A k Ryanovi? Tam jsem se jednoduše stěhovat nechtěla. Byl pro mě povyražením, nikoliv stálostí. Hlavně si nejsem jistá, že by něco takového dovolil. Spíš by to mezi námi ukončil a to jsem nemohla dovolit. Na to jsem si ho až moc oblíbila. No a pro to jsem se rozhodla pro rozhovor s Harrym. Nápad, jak to celé uhrát ke mně přišel doslova najednou, tak jsem se ho chopila.

Harrymu jsem napsala rychle zprávu, že si musíme promluvit, protože jsem se bála, abych si to zase nerozmyslela. A k mému překvapení mi došla zpráva, že on si myslí to samé a že mě za 20 minut vyzvedne přímo u Sama. Nad tím jsem se pozastavila. Přišlo mi, že musí mít podobný úmysl jako já, až na to, že ne zas tak podobný. Jemu by šlo o mě, mně by šlo o jeho peněžěnku. Rychle jsem se převlékla do lépe vypadajícího oblečení, než tepláků a trika, které jsem měla na sobě. Vlasy jsem si rozčesala, protože svázané v culíku by nebyly zrovna nic moc. A přece jenom, zatím jsem si nemohla dovolit vypadat jak odpad. Když jsem se nějak tak upravila, tak mi akorát přišla zpráva, že je skoro před domem. Popadla jsem mobil, který jsem si strčila do kapsy a seběhla dolů. Když jsem spatřila Harryho, tak se moje ústa do široka rozevřela. Stál před domem s obrovskou kyticí růží. ,,Ros." Oslovil mě, když jsem otevřela dveře. ,,Už dlouho jsem nad tím přemýšlel a opravdu doufám, že to cítíš stejně." Odmlčel se. ,,Nebaví mě něco jako vztah. Chtěl bych z toho vztah opravdu udělat. Miluju tě." Byla jsem naprosto šokovaná, i když jsem vlastně něco takového mohla čekat. Přišla jsem těsně k němu. ,,Přesně pro to jsem s tebou chtěla mluvit, Harry. Taky tě miluju." To tak, řekla jsem si sama pro sebe. ,,Ale mám ohledně našeho vztahu trošku strach." Zmateně se na mě podíval, a tak jsem pokračovala v mém malém divadélku. ,,Nechápej mě špatně, ale všechny ty holky, které tě tak obdivují. Jsou do tebe naprostrto šílené. A není to tak, že bych nevěřila tobě, ale nevěřím jim. Bála bych se, co se děje ve chvílích, kdy nejsme spolu." Jsem dokonalá herečka, říkalo moje ego. Harry si povzdechl. Tím co řekl, mě ale opravdu překvapil. ,,Taky jsem přemýšlel o tom samém. A opravdu bych chtěl, abys věřila, že jediná, která mě zajímá, jsi ty." V duchu jsem se zasmála. Kdyby jen věděl. ,,Takže pro to udělám naprosto cokoliv." Harry se naprosto chytil do mého plánu. Tak nějak jsem to plánovala. V duchu jsem se odhodlala na následující větu. ,,Tak spolu pojďme bydlet, Harry."

*

*

*

Sice nad tím Harry v tu chvíli pár vteřin přemýšlel, ale nakonec s tím souhlasil, a tak nastalo to, že jsem se opravdu měla stěhovat k samotnému Harrymu Stylesovi. Moje mladší já by asi umřelo nadšením. Ale zrovna teď jsem z toho až tak nadšená nebyla. Samozřejmě jsem byla ráda, že mám kde bydlet a že se nemusím vázat na Sama, ale nevěděla jsem, jak to teď bude s Ryanem. Začalo mi docházet, že všechno tohle bude mnohem složitější, než jsem si ze začátku myslela. Nějak jsem nečekala, že se mi ze života stane naprosto hloupá fanfikce. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Velký kufr, plný mých věcí stál u dveří od pokoje. Pokoj byl uklizený tak, jako dlouho ne. A i když jsem se těšila na to, že vypadnu od Sama, tak jsem si uvědomovala, že mi bude jeho neustál přítomnost chybět. Až moc jsem si na něj zvykla. Naposledy jsem se podívala na postel, kde jsem do teď přespávala a pak jsem se společně s kufrem vydala z pokoje. Před domem na mě čekal Harry. To byl pro mě stále nezvyk. Můj kufr si ode mě vzal a naložil ho do auta. Po tom jsme oba nastoupili a vyjeli vstříc společné budoucnosti.

V Harryho domě jsem již několikrát byla, stále mi však připadal naprosto neznámý a představa, že tu teď budu bydlet naprosto nemožná. Svoje věci, kterých nebylo zrovna moc, jsem vybalila do skříně a všude možně po domě. A Harry se pořád jen spokojeně usmíval. Musím přiznat, že mi ho bylo líto. Nezasloužil si nic z toho. A já si nezasloužila jeho. Uvědomovala jsem si moc dobře, že to, co dělám, je špatně. Ale co jsem s tím zmohla.

Večer nastala ta chvíle, kdy si pár společně lehne na gauč, kouká na televizi a mazlí se. A to můžu s jistotou říct, že mi nebylo moc příjemné. Nějak jsem vypadla ze své role a cítila jsem se hrozně nesvá. Naštěstí to na mě ale nejspíše nebylo vidět, protože Harry vypadal pořád stejně spokojeně. Začala jsem myslet na Ryana. Chyběl mi. Nějakou dobu jsem ho teď neviděla, protože jsem musela všechen čas trávit s Harrym. Ale plánovala jsem to změnit. Ryan byl něco jako moje potřeba, která zrovna nebyla naploněna. Z mých myšlenek mě najednou vytrhl Harryho hlas. ,,Jsem neskutečně rád, že už tě mám u sebe Ros." Kéž bych si myslela to samé, Harry.

Ahoj. Dneska je to mnohem kratší, ale nějak mi přišlo nejvhodnější to tady ukončit. A taky jsem si dneska uvědomila, jak moc velký brak to je. Hlavně jsem byla líná to celé po sobě číst, takže jsou tu určitě nějaké chybky. Za ty se omlouvám, snad to je ke čtení. Teď myslím i obsahem. Achjo.

Ly

Sl1