Kiwi

Chapter 4

Ráno jsem se probudila a po tom, co jsem otevřela oči jsem měla pocit, že mi asi praskne hlava. Sluneční paprsky dopadaly přímo na můj obličej. Vydala jsem z mých úst takové zamručení, že ani velryba by se za něj nemusela stydět. Po chvilce jsem zaznamenala prášek, který byl společně se sklenicí vody položen na stolku. Díky za Sama. Jeho pohotovost mě právě, nikoliv poprvé, zachránila. Sedla jsem si na postel a natáhla se pro mou záchranu.

,,Cože jsem to vyváděla?" Zeptala jsem se šokovaně. ,,Říkám, že jsi na nějakého týpka začala křičet, že rozhodně nemá na Colina Firtha, načež si mu řekla, že je ti to vlastně jedno, protože Hugh Grant je lepší. Následně jsi se mu představila jako Bridget Jones. Kdyby si alespoň řekla, že jsi Reneé..." Přerušila jsem ho uprostřed věty. ,,Stačí, víc vědět nepotřebuju. A jen tak mimochodem, jak jsme se dostali domů?" Zeptala jsem se mírně zmateně. ,,Rachel toho vypila skoro jako ty, takže jsem jí zavolal taxi. Tebe jsem pak dostrkal až do pokoje. Naštěstí jsem nepil tolik jako vy dvě. To víš, takhle se pozná ten zodpovědný, Rositko."Zakroutila jsem hlavou. ,,Náhodou, já měla dobrý důvod se opít." Na to zase zakroutil hlavou on. ,,Já taky a neudělal jsem to." To je dobrý argument, přiznala jsem sama sobě a dále už jsem se v tom neplánovala vrtat. ,,Ros, můžu se tě na něco zeptat?" Položil Sam otázku, na můj vkus až moc vážným hlasem. Očima vyhledal ty mé a já se úplně bála toho, co bude následovat. ,,Jo, asi jo." Odpověděla jsem dost nejistě, neměla jsem ponětí, na co se mě chce ptát. ,,Co bude tvůj první krok?" Nechápavě jsem se na něho podívala. ,,Jak to myslíš, jaký první..." Sam mě přerušil. ,,Mluvím o Stylesovi." Pokrčila jsem rameny. Odpověď bych si sama přála vědět. ,,Nemám ponětí, asi se prostě pokusím vetřít na nějakou akci, na které bude. Myslím, že se máma zmiňovala o nějakém večírku, který se teď někdy bude konat. Měl by tam být pozván a prý potvrdil i účast, takže tak." Sam přikývl. ,,Nevíš, kdy přesně to je?" Zeptal se. ,,Počkej, mám to napsaný v poznámkách." Řekla jsem a do ruky vzala mobil. Chvilku jsem to hledala, až jsem konečně požadované datum objevila. ,,Mám tu napsáno patnáctého května." Usmála jsem se. ,,Ros, víš, že dneska je čtrnáctého?" Opatrně se na mě podíval. ,,Čtrnáctého dubna?" S nadějí jsem se zeptala. ,,Ne Ros, května. Jestli je to opravdu patnáctého května, tak je to zítra." Úplně jsem cítila, jak jsem zbělala. Mírně se mi zamotala hlava. Často se mi stává, že stratím pojem o tom, kolikátého je, ale tohle mě opravdu vyvedlo z míry. ,,Ros, jsi ok? Pojď sedni si." Vyzval mě Sam a strčil mě na židli. ,,Same, já na to asi nejsem připravená, jak se mám chovat, co si mám vzít na sebe a jak se mám učesat?" Sam se povzbudivě usmál. ,,Za prvé, chovej se jako vždy, co na tom, že kus od tebe bude stát nádherný multimilionář." Zasmál se své poznámce. ,,A k tomu vzhledu. Vůbec nevím, co řešíš. Právě koukáš na někoho, kdo studuje na návrháře." Na to jsem se zase zasmála já. Aby něco takového neřekl. ,,No vidíš, už se směješ. To jsem rád." Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a povdechla si. ,,Jsi ztracený případ Same."

,,Same, pohni, už mě to tu nebaví." Poprosila jsem mého nejlepšího přítele. ,,Hele, vybíráme šaty pro mě, nebo pro tebe?" Káravě se na mě podíval. ,,Pro mě." Povzdechla jsem. ,,Tak vidíš. A teď už konečně přestaň brblat a zkus si tyhle." Do rukou mi podal krásné tmavě modré šaty. Rukou mě nasměroval do kabinky a já jsem jen protočila očima.

,,Samí, myslím, že mi nesedí." Zavolala jsem na svého přítele. ,,Tak vylez, ať to můžu posoudit i já." Roztáhla jsem závěs a Sam se na mě s radostí podíval. ,,Ros, co ti na nich prosímtě nesedí? Jsou perfektní a ty v nich působíš opravdu nádherně. A taky musím podotknout, že tvůj dekolt je v nich opravdu oslňující." Zatřásla jsem hlavou. ,,Právě ten mi na tom nesedí. Ten výstřich je na mě moc. Cítím se jako kurva." Na to zase hlavou zatřásl Sam. ,,Ros, jako kurva určitě nevypadáš. A navíc, musíš toho našeho multimilionáře něčím oslnit. Myslím, že tvoje poprsí je ta správná cesta." Od gaye to je opravdu zvláštní myšlenka, to se musí nechat. ,,Takže do nich mám jít?" Zeptala jsem se opatrně. ,,Na sto procent, akorát se na chvilku otoč zády, chci vědět, kolik stojí." Až do teď mě vůbec nenapadlo něco takového řešit, ale teď když to takhle Sam řekl, tak mi došlo, že na ně nemohu mít. Pomalu jsem se otočila a Sam začal hledat cenovku. ,,Kolik?" Zeptala jsem se nedočkavě. ,,105 liber. Teda, to jsem něco vybral. Tak pojď, půjdeme k pokladně." Já jsem ale Sama zastavila, než se stačil tím směrem rozejít. ,,Nemam tolik peněz Same, nemohu si je koupit." Sam se na mě povzbudivě usmál. ,,Já ale mám, netřeba děkovat, vrátíš mi to, až ten plán vyjde." Mrknul na mě, šaty popadl a než jsem stačila cokoli namítnout, tak už byl i s nimi u pokladny.

,,Jaká se ti líbí víc?" Zeptala jsem se Sama, s dvěma rtěnkama v ruce. ,,Ta světlá. Skoro nebude vidět, takže nebudeš působit moc..." Bylo vidět, že nemůže najít ten správný výraz. ,,Prostě moc." Řekl nakonec. Přikývla jsem a hodila ji do košíku. Ze Samova pohledu jsem vyčetla, že má v plánu zaplatit i tenhle nákup a tak jsem ho rychle obešla a zavčasu zapltila, aby to nemohl udělat on. Na rtěnku a pár dalších drobností ještě mám. Nemusím mu být tedy zbytečně o dalších pár liber dlužnější. ,,Máme všechno?" Zeptal se Sam a já se ještě na chvilku zamyslela. ,,Řekla bych, že ano. Pokud tě ještě něco nenapadá, tak už můžeme jít." Sam sebou najednou trhl. ,,Na něco jsme zapoměli, vždyť jsme nekoupili boty." To ale nevěděl, že jedny přesně k těm šatům mám. Koupila jsem si je nedávno za odměny v práci. ,,Nezapoměli, počkej domů a uvidíš." Sam mě nechápal a tak jsem mu rovnou ukázala fotku těch bot. Ani se mi nesnažte říct, že jsem jediná, kdo si svoje nové boty fotí, aby se jimi potom mohla chlubit. Myslím to vážně, opravdu se nesnažte. Sam si je prohlédl a usmál se. Z toho jsem usoudila, že se mu líbí. Ale tak, komu by se mé boty nelíbily.

Upřímně, čte to vůbec někdo?