Kiwi

Chapter 10

Cestou domů jsem přemýšlela nad tím, jak moc v prdeli jsem. Došla jsem do bodu, v kterém jsem si nikdy nemyslela, že budu. Nechtěla jsem Harryho milovat. A já nemůžu říct, že bych ho teď milovala. Ale bylo tu hodně citů. Citů, které neznamenaly jen tak něco. A tak jsem to prostě neplánovala. Ale byla jsem hloupá. Harrymu Stylesovi nešlo odolat. Nikdo by mu snad nemohl odolat. A já si myslela, že to tak mít nebudu. Nejhorší na tom bylo, že já si prostě kurva nemohla pomoci. Byla jsem na sebe neuvěřitelně nasraná a nenapadala mě jediná věc, kterou bych můj problém mohla vyřešit. Bylo to prostě naprosto v háji. Zakroutila jsem hlavou. Už jsem byla skoro u Sama, ale nechtělo se mi tam vracet. Neměla jsem chuť na jakoukoliv věc, co bych mohla podniknout. Několikrát jsem málem odbočila z cesty, abych k Samovi nedošla, ale nevěděla jsem kam jít. Jen už jsem hlavně nechtěla být sama se sebou. Moje nenávist k sobě samé byla momentálně téměř maximální. A tak jsem se rozhodla udělat to, co mě očividně nejvíc baví, když se na sebe tak podívám a přesně tak, jak jsem momentálně byla jsem se rozešla do nejbližšího baru. Chtěla jsem, aby mi zas na chvilku bylo všechno jedno. A v tom jsem si uvědomila, že začínám mít sklony k alkoholismu, ale kdo je ještě v dnešní době nemá?

Vešla jsem do baru a posadila se na vysokou židli u pultu. Usmál se na mě číšník a já si objednala první koktejl v lístku. Bylo pro mě překvapením, co mi donese, protože jsem byla moc líná do lístku vůbec koukat. Nezapoměla jsem však dodat, ať je ten koktejl hodně silný. Číšník kývnul, že mi rozumí a začal se věnovat přípravě drinku.

Měla už jsem v sobě nějakou tu hladinu alkoholu, když si na vedlejší žídli přisedl muž, kterému mohlo být podle odhadu něco málo přes třicet. Byl snědší a docela vysportovaný. Od prvního pohledu mě něčím zaujal. Možná jeho úškleb, nebo něco, co vyzařovalo z jeho očí. Chvilku tam jen tak seděl a nic nepovídal, až si všiml, že mám dopito. Zavolal ihned na číšníka, aby mi znovu připravil ten stejný nápoj. Ani jeden jsme nevěděli co to je, ale tak důležité bylo, že mi to chutnalo a že tento byl na něho. Hned po tom jsme se dali do řeči. Měl hodně hluboký hlas. Takový, který si hned zapamatujete. Pak jsem ani nevěděla, jak se věci tak rychle udály, ale odcházeli jsme spolu. Nabídl, že se můžeme projít a já usoudila, že jít na vzduch nebude špatné. Z baru jsme vyšli na ulici a mířili k menší vyhlídce, která jsem věděla, že se tu nachází. Svoje slova jsem neovládala tak, jak bych sama chtěla, ale naštěstí jsem ještě nemlela až takové blbosti. U vyhlídky jsme se zastavili.

,,Proč vlastně stojíme zrovna tady?" Zeptal se. Pokrčila jsem rameny. ,,Asi ve mně tohle místo vyvolává jistý pocit sentimentality, tak jsem sem zamířila. A vy jste mě následoval." Zase se tak ušklíbnul, jako už několikrát předtím. ,,Jste zajímavá, slečno." Z jeho věty jsem jasně pochopila, že se chce dozvědět mé jméno. ,,Rossita. Vy?" Koukal na mě a bylo vidět, že to jméno mu připadalo něčím zvláštní, protože chvilku neodpovídal. ,,Ryan. Promiňte, zamyslel jsem se." Odpověděl a já přikývla. Prvě jsem stála na vyhlídce s naprosto neznámým mužem, který se nejspíše jmenoval Ryan, byla určitě pozdní večerní hodina a já nic z toho neřešila. Mohl by mě klidně chtít zabít. Ale mně to bylo tak moc jedno. Nešlo o Harryho, nebo o moje rodiče. Už jsem měla dost všeho v mém okolí. Ryan vedle mě vytáhl krabičku cigaret. Jednu z ní vytáhl a pak krabičku natočil mým směrem. Nikdy jsem neměla kouření nějak v oblibě, ale proč vlastně? Natáhla jsem ruku ke krabičce a jednu cigaretu si vytáhla. Ryan zvedl ruku k mým ústům a mou cigaretu zapálil. Poděkovala jsem a hluboce nasála. Jediná več, v kterou jsem v tu chvilku doufala bylo to, abych se nezadusila. ,,Tak jaký je váš příběh?" Zeptal se Ryan. Vyfoukla jsem kouř a hledala správná slova. ,,Nesnáším všechny a všechno za to, v jaké situaci momentálně jsem. Ale nejvíc z toho všeho nesnáším samu sebe. Udělala jsem extrémně hloupé rouhodnutí a bojím se, že teď už není cesty zpátky." Ryan se na chvilku odmlčel. ,,Vždycky je cesta zpátky, jen ji musíte najít. Neříkám, že to bývá lehké, ale není to nemožné." Přikývla jsem. Něco na tom asi bylo. Podívala jsem se mu do očí. Přišlo mi, jako kdyby mluvil z vlastní zkušenosti a taky asi mluvil. ,,Hádám, že vycházíte z vašeho příběhu." Podotkla jsem a čekala, jestli na to téma rozvine nějakou debatu. ,,Hádáte správně. Měl jsem snoubenku. Byli jsme společně celkem spokojení, ale uvědomil jsem si, že není nic pro mě. Já chtěl žít. Ona se chtěla usadit. Tak jsem se s ní včera rozešel." Zaskočeně jsem vydechla. Čekala jsem hodně věcí, napadalo mě opravdu cokoliv, ale tohle, to jsem nečekala. ,,Muselo to pro vás být hodně těžké." Podotkla jsem, protože jsem vlastně nevěděla, co se na takovém věci říká. On jen lehce přikývl, ale vlastně ani nepůsobil nějak zaujatě. ,,Chtěl jsem ještě něco zažít. Něco, na co budu ve stáří moci vzpomínat." Natáhl ruku k mému obličeji a pohladil mou tvář. Bylo mi jasné, že jestli potřebuju pauzu od Harryho, tak on je správná volba. Můj dech se mírně zrychlil a Ryan ke mně přistoupil blíž, jestli to tedy ještě vůbec šlo. Naše rty se spojily a nebyl to ten typ jemného polibku. Byla v tom opravdová vášeň. Ještě tu noc jsem skončila u Ryana doma.

Dnešní část je opravdu hodně krátká, ale potřebovala jsem jií nějak ukončit a takhle mi to přišlo nejlepší;))

Sl1