Teddy nikdy předtím v žádné vzpomínce nebyl. Byl samozřejmě upozorněn, že ho nikdo neuvidí ani neucítí.
Přesto se vylekal, když jím proběhla holčička s křiklavě růžovými vlasy. Místo nosu měla prasečí rypák a v očích se jí leskly slzy. Za ní běžela žena, ve které Teddy poznal svou babičku.
Žena zvolala:,,Já Ti to říkala. Jednou Ti to zůstane." Teddy se musel chtě nechtě usmát. Přesně tato slova slýchával mockrát.
Holčička však běžela dál. Andromeda na ni opět zavolala:,,Nymfadoro-" Větu však nestihla dokončit. Holčička se na ni obrátila a stále se slzami v očích řekla:,,Nikdy mi neříkej Nymfadoro!" Během toho se rypák opět změnil na nos a vlasy získaly svítivě oranžovou barvu. Andromeda se usmála, jako kdyby přesně toho chtěla dosáhnout. Pak se ale zatvářila přísně a řekla:,,Takhle se mnou mluvit nebudeš!" Dora se zatvářila provinile a vydala ze sebe tiché: ,,Promiň."
Její matka už mírněji dodala:,,Doro, já vím, že to jméno nesnášíš. Já sama nevím, co mne to tenkrát napadlo."V tu chvíli se vzpomínka rozplynula a místo ní se zhmotnila jiná.
Tentokrát se Teddy ocitl v hradu. Všude chodili děti v hábitech. Došlo mu, že je v Bradavicích. Rozhlédl se kolem sebe, jestli někde neuvidí svou mamku. Za chvíli ji našel. Bylo jí zhruba čtrnáct a její vlasy se právě měnily z kaštanově hnědé na růžovou. Smutně se dívala za skupinkou chlapců, odhadem páťáků. Jeden z nich, který měl zrzavé vlasy, se každou chvíli na ni podíval. Jeho pohledu si po nějaké době všiml i jiný hoch. Vypadalo to, že se spolu chvíli baví. Pak se ten druhý rozesmál. Jeho následná slova bohužel dolehla i k Doře. ,,Tak si s ní choď ty, Charlie. Třeba se promění v nějakou obludu. Tebe stejně nic jiného nezajímá. I když,..." chlapec se ohlédl Dořiným směrem a dělal, že přemýšlí, ,,...jak se na ni tak koukám, žádnou přeměnu ani nepotřebuje."Zrzavý chlapec ho jen probodl pohledem. Chvilku to vypadalo, že půjde Doru utěšit, ale nakonec si to rozmyslel. V tom nikdy nebyl dobrý a jen by to zhoršil.
Teddy ani neměl čas se vzpamatovat a vzpomínka se opět rozplynula.Nyní byl Teddy v nějakém domě. Všude byl prach. Když se rozhlédl pozorněji, zjistil, že na zdi je celý rodokmen Blacků. Došlo mu, že je to Grimmauldovo náměstí, 12. Bývalá základna Fénixova řádu. Nikdy zde nebyl, ale byl si tím jist.
Najednou začali do místnosti proudit lidé. Mezi prvními vešel Sirius Black, Pošuk Moody a několik dalších lidí, které viděl na fotkách, ale jména si nepamatoval. Pak vstoupil Hagrid, a všichni plnoletí Weasleyovi. Nakonec vešel jeho otec Remus. Sice se koukal zpět do chodby, ale on by ho poznal vždy a všude. Z chodby se ozval třískot a hlasité: ,,Pardon, já nechtěla!" Za chvíli vstoupila do místnosti i žena, která to způsobila-Tonksová. Remus se usmál a došel s ní ke stolu, kde už seděli i ostatní a odsunul jí židli, aby si mohla sednout.
Vzpomínka se začala vytrácet, když Teddy zaslechl tiché ,,Vidíš, ti jednou skončí spolu." Teddy se usmál. V tom měl dotyčný pravdu.Nyní stál v místnosti. Seděly zde dvě ženy. Zády k němu jeho mamka, čelem Molly Weasleyová.
,,Molly, jsi jediná, které se mohu svěřit. Mamka by mě vyhnala z domu, kdyby zjistila, že čekám dítě s vlkodlakem."
Molly jen povytáhla obočí. Očividně to pro ni nebyla žádná novina.
,,Nevyhnala, kdokoliv jiný ano, ale ona ne. Řekni jí to. Dříve nebo později se to stejně dozví. Je lepší, když jí to řekneš ty."
,,Já vím. Jen se bojím," povzdechla si. ,,A Remus mě zrovna moc nepodporuje. Myslí si, že bude vlkodlak po něm."
Molly se smutně usmála. ,,Já ho chápu. Vlkodlaci nemívají děti. On prostě nechce, aby kvůli němu trpěl další člověk."
I tato vzpomínka se vytratila. Najednou Teddy stál v místnosti s myslánkou. Jeho babička ho pátravě pozorovala. Chvilku nevěděl, co se děje. A pak mu to došlo, už je zpět v přítomnosti.Jaké máte dojmy? Překvapilo Vás něco? V příští kapitole budou vzpomínky Remuse a v té další i vzpomínky ostatních. Pak se budu muset vzpamatovat z toho vzpomínání a konečně začít psát příběh.
Doufám, že se Vám kapitola líbila.
Budu ráda za každou hvězdičku, radu a kritiku.
Huffleclaw Girl
ČTEŠ
Teddy Lupin: Život v tajemství ✔
FanfictionKaždý má nějaké tajemství. U někoho je to malichernost, u dalších něco životně důležitého a snaží se to utajit za každou cenu. A někdo to své ani neví. Pravda ale vždy vyjde najevo. Někdy na sebe nechá dlouho čekat a pak náhle udeří, jindy se zas o...