Teddy Lupin: Život v tajemství ✔

Moudrý klobouk

Ahoj, je tu nová kapitola. Ta písnička s ní vůbec nesouvisí  (nebo taky možná jo, to je na Vás)
Jen Vás musím chvilku napínat, do jaké koleje bude kdo zařazen, ačkoli je to asi zřejmé.
Mimochodem, znáte někdo Walk off the Earth? V úterý měli v Praze koncert, kde jsem samozřejmě nesměla chybět.
Ale tak vzhůru za novou kapitolou.
A jestli se někdo diví, že další kapitola vychází tak brzo, má to jeden prostý důvod. Máme doma dva pytle čokolády, což je moje motivace snad pro všechno, co teď dělám. Sice ze mne bude za chvíli tlustá koule, ale to nikomu nevadí. To se nějak vstřebá.
Tak jo, už bych asi měla končit.
Užívejte čtení ❤

Klobouk se dlouho rozmýšlel. Mezi studenty se začal vkrádat šepot. Celou Síní se rozeznívalo jedno slovo. Zapeklitec, ten u kterého se Klobouk rozhoduje déle jak pět minut.
Nakonec však padlo rozhodnutí.
,,Mrzimor," vykřikl klobouk.
Mrzimorský stůl se roztleskal a začal vítat jejich novou spolužačku. Rigel, ačkoli ještě nedávno chtěla do Havraspáru, vypadala spokojeně.
Teddy nevěděl, jestli je rád, že s ní bude nejspíš chodit do koleje. Zatím ji měl rád, ale měl pocit, že za chvíli mu začne lézt na nervy.
Teddyho vytrhlo ze zamyšlení až jméno těsně před ním
,,Lowell, Lycaon," zvolal další jméno ze seznamu. Z řady vystoupil chlapec, bílý jako stěna a klopýtavě se vydal ke stoličce. Klobouk se rozhodoval jen chvíli, než ho přiřadil do Mrzimoru.
Pak konečně profesor zvolal i Teddyho jméno.
,,Lupin, Edward!" Rozeznělo se Síní. Teddymu se rozklepala kolena nervozitou. Co když se něco pokazí? Co když pod ním praskne stolička?
Teddymu se rozšířily oči hrůzou, ale statečně se vydal na pospas Moudrému klobouku. Posadil se a na hlavě mu přistál Klobouk, který mu zakryl výhled. Najednou se mu v hlavě ozval hlas. ,,Hm,..odvahu máš. Jen co je pravda. Hloupý také nejsi. Ale nade vše převažuje důvěryhodnost, loajálnost, spravedlnost a to, že ve svém srdci máš místo pro každého. Ať je to tedy Mrzimor!"
Poslední slovo klobouk řekl nahlas a Teddymu rezonovalo v uších. Už s normálním srdečním tepem se usadil u mrzimoského stolu, kde ho vítala Rigel, vedle které seděl onen pobledlý chlapec. Několik starších studentů ho poplácalo po zádech, ale Teddy věnoval pozornost Klobouku. Do Mrzimoru byla přiřazena už jen jedna dívka. Jmenovala se Lucy Polleyová.
Pak konečně přišel na řadu i Sam.
,,Wood, Samuel!" Vyvolal Samovo jméno Kratiknot. Síní se opět rozlehl šepot, ale jiný, než když na stoličce byla Rigel. Tenhle byl mnohem živější. Všichni si ukazovali na syna slavného brankáře. Šepot utichl, až když Klobouk zvolal své rozhodnutí.
,,Mrzimor!"
Sam vypadal, že si oddechl. Dostal se do své vyvolené koleje.
Síní se teď naplno rozezněl smích a hlasité povídání. Sam byl posledním na seznamu.
Pak povstala ředitelka a cinknutím lžičkou o pohár si zjednala ticho.
,,Myslím, že je čas se pustit do hostiny," pronesla s náznakem úsměvu a opět se posadila.
V ten moment se na stolech objevily talíře plné jídla. Od marinovaných kuřecích stehýnek, přes palačinky s džemem až po dýňovou polévku.
Teddymu se začaly sbíhat sliny a ihned se zakousl do volského oka.
Rigel se dala do řeči s Lucy a Sam si začal povídat s Lycaonem.
Teddy se cítil jako prase v žitě. Tolik dobrého jídla najednou ještě neviděl. Pak do něj Sam drkl ramenem. Teddy, chtěl bych ti představit Lyca."
Lyc mu ostýchavě potřásl rukou.

Tak jo, tady bych to ukončila. 
Komu se také začaly sbíhat sliny? Mě ano a to jsem zasobovaná čokoládou.
Sice tu pořád není žádná akce, ale to se změní. Co myslíte, že se stane dál?
Já sama si nejsem jistá, příběh tak nějak žije v mé hlavě. Sice se snažím držet nějaké dějové linie a směrovat příběh tam, kam chci já, ale třeba teď jsem už asi potřetí změnila hlavní zápletku. Teda...spíš přidala další. A to jen kvůli tomu, že jsem dnes narazila na něco velmi zajímavého, co Vám nemůžu říct.

Lucy so představuji asi takhle. To, jestli má kočku, nebo ne, můžete jen hádat. Nechám to na Vás.
Jinak, jak jste si užili dnešek?
Já byla s bráchou rybařit a kousla mne kachna. Ach jo, to se může stát jen mně. Kachny asi nemají rády okurky. Mé vysněné povolání ornitologa šlo už dávno do kopru.
Ale pak můj milovaný bratříček chytil cejna! Nebojte, povolenku má.
Tak užívejte čtení a ať vás nekousne kachna.
     Vaše Huffleclaw Girl