Teddy Lupin: Život v tajemství ✔

Remus a jeho vzpomínky

Teddy stál v místnosti. S ním tam byla žena, muž a zhruba pětiletý, sinavý chlapec. Žena brečela, muž ji konejšil, ačkoli sám neměl ke slzám daleko.
,,Ššš, to bude dobré. Nějak se s tím vypořádáme. Vždyť to není konec světa," snažil se uklidnit svou ženu.
Chlapec s velkou námahou promluvil.
,,Tati, myslíš, že mne vemou do Bradavic?"
Jeho otec se na něj pousmál.
,,To víš, že jo, Reme. Dokud je ředitelem Brumbál, tak Tě přijmou. Najdeš si tam kamarády." Vypadalo to však, že sám o poslední větě sám pochybuje. Být vlkodlakem bylo těžké, zvlášť už v tak útlém věku. Sám si vyčítal, že tak rozčílil Fenrira Šedohřbeta. Kdyby tak neučinil, vše mohlo být jinak.
Vzpomínka se rozplynula a nahradila ji jiná.
Teddy byl ve vlakovém kupé. Seděli tam s ním další čtyři chlapci, stejně staří jako on. Vedli spolu seznamovací debatu.
,,Takže ty jsi jedináček, ty taky a ty taky," právě říkal kluk s černými, vlnitými vlasy, ,,Jenom já musím mít mladšího otravného bratra, miláčka rodiny. Fakt super."
,,Ještě na něco jsi zapomněl, Siriusi," zašklebil se na něj brýlatý chlapec s vrabčím hnízdem na hlavě. ,,My ostatní nemáme žádného rodiče ve Zmijozelu a naše rodina není posedlá čistou krví."
,,Myslím, že jsou horší věci než mít rodiče ve Zmijozelu," ozval se pohublý kluk s nezdravou barvou.
,,Co, prosím tebe? Vždyť i Mrzimor je lepší," odvětil mu chlapec, který se ládoval čokoládovými paštičkami.
I tato vzpomínka zmizela.
Teddy si uvědomil, že to byli kamarádi jeho táty. Nyní všichni po smrti.

Nyní byl v lese. Opět zde byli čtyři chlapci, tentokrát jim bylo asi patnáct.
Najednou se tři z nich proměnili ve zvířata. Každý v jiné. Brýlatý James v jelena, černovlasý Sirius ve velkého psa a obtloustlý Peter v krysu.  
Čtvrtému vhrkly slzy do očí.
,,Kluci, to jste nemuseli. Já bych to zvládl sám. Kdy jste se to vůbec stihli naučit?"
Chlapci se mezitím proměnili zpět do své lidské podoby.
Teddy na to zíral s otevřenou pusou. Sám by to nezvládl lépe, a to byl metamorfomág.
,,No, víš Moony. Zatímco ty jsi trávil čas se svým malým chlupatým problémem, my měli dost času cvičit," řekl Sirius, ,,Sice to bylo těžký, protože ty tady myslíš za nás všechny, ale my taky dokážeme být chytří. Teda když se nám chce, samozřejmě."
,,Myslím, že si Vás pojmenuji. Není fér, že jsem tu jediný s přezdívkou," Remus se na chvilku zamyslel.
,,Sirius bude Alík, James Paroháč a Peter Červíček."
Všichni tři na něj vykulily oči.
,,Proč zrovna Paroháč? Proč ne třeba Dvanácterák? To zní mnohem líp!" Ozval se James.
,,Já Ti nevím Jamesi, možná kvůli Lily? Ale jestli chceš, tvému přání bude vyhověno, Dvanácteráku," řekl Remus blahosklonně.
,,A teď probereme toho Alíka. Kdes na to přišel, co to je ta jméno?!" Začal se rozčilovat Sirius.
,,To jméno často dávají mudlové svým psům," Moony potěšeně sledoval, jak Sirius začíná tiše zuřit. V tu chvíli ho to napadlo. ,,Budeš Tichošlápek."
Sirius se na něj tázavě podíval.
,,Někdo nějaké námitky?" Remus se po nich podíval. Peter vypadal, že chce něco říct, ale nestihl to.
,,Ne? To je dobře,"řekl James, nyní Dvanácterák.
Vzpomínka se rozplynula.

Teddy byl v pokoji, ve kterém byl i v současnosti. Jeho mamka už měla bříško a vedla diskuzi s jeho tátou.
,,Doro, co když to bude vlkodlak po mně? Co když mu zničím život. Bude mne za to nenávidět."
,,Jeho matka Tě však bude nenávidět i pokud vlkodlak nebude a Ty ji teď opustíš."
,,Ale co když. Vlkodlaci nikdy nemají děti."
,,Reme, teď s tím stejně nic neuděláš. Přestaň se s tím trápit. Podle mne bude normální." Pak s tichým povzdechem dodala:,,Hlavně mě nikdy neopouštěj. To by Ti ani jeden z nás neodpustil."
S těmito slovy se vzpomínka rozplynula.

Nyní byl Teddy v nemocnici.
,,Doro, mění se mu vlasy," řekl jeho otec dojatě.
,,A má Tvůj nos, podívej Reme."
Remus jako by strnul.
,,Doufám, že toho po mne nezdědil víc.
Dora si povzdechla. ,,Reme, předevčírem byl úplněk, nemyslíš, že by se to na něm nějak projevilo?"
,,Asi máš pravdu," uznal Remus. I na něm byly doposud stopy té noci.

I tato vzpomínka se vytratila a Teddy
stál v pokoji s myslánkou.
Tentokrát se ho babička nevyptávala a rovnou mu mlčky podala další zkumavku, tentokrát nadepsanou Od Harryho.

Tak co?
Omlouvám se, že vydávám tak pozdě, ale nějak jsem se k tomu nemohla dohrabat.
Místo Náměsíčník používám Moony,  protože se mi to více líbí.
A omlouvám se, všem, kterých se dotkla věta ,,Vždyť i Mrzimor je lepší než Zmijozel"
Co myslíte, že bude Harryho vzpomínka či vzpomínky? Pište do komentářů!

       Huffleclaw Girl