Teddy Lupin: Život v tajemství ✔

Snídaně

Teddy se Samem se probudili současně.
Lyc byl pravděpodobně už na snídani. Jeho postel byla úhledně ustlaná, oblečení vyskládané ve skříni.
,,Vždyť je teprve sedm, kam Lyc tak spěchá?" Zeptal se Teddy rozespale. Obyčejně vstával až po jedenácté,  tady ho ale probudilo sluníčko svítící skrze vysoko posazená okna, že kterých byla vidět jen svěže zelená tráva.
,,Včera říkal něco o tom, že si chce promluvit s Rigel. Asi ho zajímá, proč se Klobouk tak dlouho rozhodoval," zněla Samova odpověď. To Teddyho také zajímalo. Rychle vyskočil z postele, oblékl si hábit, vzal si učení a vyšel na chodbu před společenkou. Pak se ale zarazil, nevěděl kudy dál.
Sam, který šel hned za ním ho předešel a sebevědomě si to zamířil ke schodišti.
,,Same, ty víš kudy?"
,,Jasně, Lyc mi přesně cestu popsal. Musíme jít po tomhle schodišti, u obrazu se žirafou zatočit vlevo a u sochy kerbera vlevo. Schodiště se ale prý ráda hýbou."
Teddy si povzdechl. To se ve škole čar a kouzel dalo čekat. Akorát ho překvapilo, jak si Lyc dokázal cestu zapamatovat a proč ji říkal Samovi. Pak si ale vzpomněl na jejich včerejší rozhovor, kde mu Lyc vyprávěl, jak vždy myslí o krok napřed. Teddy nyní viděl, že říkal pravdu.
Najednou se s nimi schodiště pohnulo a otočilo se o 180 stupňů. Bohužel přirazilo k holé zdi. Oba chlapci museli tedy sejít schodiště až dolů a pokusit se najít jinou cestu.
Schodiště však změnilo i svůj začátek a místo u mrzimorské koleje ústilo u dveří do Velké síně.
Teddy se Samem si oddechli, tohle bylo jednodušší než čekali.
Oba se rozeběhli k mrzimorskému stolu. Přeci jen si to schodiště mohlo ještě rozmyslet.
Teddy si sedl vedle Rigel a Lyce. Sam vedle Lucy, která seděla naproti nim.
Lyc s Rigel právě probírali, proč je Rigel Zapeklitec. Rigel o tom očividně moc mluvit nechtěla, ale když na ni začali naléhat i Teddy se Samem, nakonec z ní vypadlo: ,,Klobouk nad Havraspárem přemýšlel jen chvilku. Celou dobu se rozhodoval mezi Mrzimorem a Zmijozelem. Málem mě tam poslal, kdybych si tolik nepřála být tady. Taky říkal, že před 47 lety viděl velmi podobnou mysl. Tu dívku prý skoro okamžitě zařadil do Zmijozelu. Podle něj dokonce i stejně vypadala, akorát vlasy nikdy nenosila svázané. Nevím, jak je to možné."
Tohle nebylo dobré. Vždy, když mají dva lidé až příliš podobnou mysl, je to zlé. Zvlášť když jsou si podobní i vzhledem.
,,Rigel, řekl Klobouk ještě něco?" Zeptala se Lucy.
Rigel se slzami v očích přikývla. I ona si uvědomovala vážnost situace.
,,Ta žena zemřela půl roku po mém narození."
,,Rigel, nemyslíš že bychom to někomu měli říct?" Optala se Sam starostlivě.
Lyc ho však zastavil. ,,Pokud to je něco důležitého, Klobouk to ředitelce určitě poví."

,,Tak co, těšíte se na létání?" Změnila téma Lucy.
,,Jo jasně, doma jsem občas trénoval. A ty?" Odpověděl jí Teddy.
,,Já bych se ráda dostala do družstva. Ale asi až ve vyšším ročníku. Prváky neberou."
Lyc se také zapojil do rozhovoru. ,,Já to taky zkoušel, ale moc mi to nešlo. Létat se z knížek holt nenaučíte."
,,A co ty, Same?" Obrátila se Lucy na Sama.
,,Uvidíte," zamumlal pochmurně.
To už se ale začala zvedat Rigel s tím, že ta deset minut mají být na famfrpálovém hřišti.
Ostatní ji následovali.

Ach jo, já už dneska chtěla prozradit tajemství. Ale aspoň jsem Vám nastínila jiné.
Co si myslíte o tom, co řekl Klobouk Rigel?
A o tom, že je Lyc ve všem o krok napřed?
A teď z jiného soudku. Nevíte někdo,  jak se dělá věnování? Tuhle kapitolu bych chtěla totiž věnovat Ellianorrswift, která mi udělala tenhle úžasný cover.

Všichni jste úžasní, od včerejška přibylo asi 80 přečtení.

wolfova se omlouvám, že kapitolu vydávám tak pozdě, ale ještě dneska si předepíši další.
Budu ráda za každý hlas, koment, názor a radu.
   Huffleclaw Girl 

Edit: Už jsem na to přišla.