Autumn Love (S.M.)

Kapitola 8

Dnešní den začíná velice brzy. Je zhruba osm hodin ráno a já se probouzím. Myslela jsem, že se poslední den volna pořádně prospím, ale místo toho již časně ráno vyskakuji z postele a hrnu se do kuchyně pro něco k snědku.

"Dobré ráno," uculí se na mě má matka.

"Dobré," úsměv jí opětuji, "jakto, že ještě nespíš?"

"Mám toho dneska hodně."

"Vždyť je neděle," divím se.

"No jo.. Někdy prostě musím pracovat i o víkendu."

Uvařím si čaj s příchutí jablka a skořice, se kterým se usadím k jídelnímu stolu.

"Dobré ráno," vejde do kuchyně Charlie, pro tentokrát oblečený.

"Dobré," řekneme současně s mámou.

Přeji si zahnat myšlenky na včerejší večer, ale i když se snažím sebevíc, nefunguje to. Zato Charlie to zvládá bravůrně.
Uvaří si kávu a usadí se do čela stolu jako hlava rodiny. Není to můj otec, nikdy nebude a nehodlám ho brát jako člena naší rodiny. Je to pro mě pouze a jen Charlie. Muž, který spí s mou mámou a po nocích flirtuje s její dcerou.

Zvednu se od stolu a mám se k odchodu k sobě do pokoje.

"Kam jdeš?" vyjekne máma.

"Jen k sobě."

"To s námi ani neposnídáš?"

"Nikdy jsme společně nesnídali, ty snídáš na cestě do práce a já buď  doma nebo v pekárně," připomenu jí, jak to u nás doma už roky chodí.

"Tudíž je nejvyšší čas to napravit."

"To se chceš před Charliem ukázat v lepším světle?" optám se s hádavým tónem v hlase, přičemž jemně povytáhnu obočí.

"Cože? Jak to myslíš?"

"Chceš ze sebe udělat skvělou matku, kterou nejsi.. Nemusíš si na nic hrát, my víme jaká jsi doopravdy," odseknu a rychlými kroky dojdu k sobě do pokoje.

Vzpomenu si na Owena a náš včerejší rozhovor po Facebooku. Ráda vypadnu z domu, proto mu napíši krátkou zprávu, ve které stojí: "Kde se sejdeme?"

Svléknu si flanelovou košili a nakouknu do svého šatníku pro něco vhodného na přátelskou procházku. Někdo zaklepe, předpokládám, že je to máma. Mírně naštvaným hlasem odseknu, že může dovnitř. Jenomže jakmile uslyším mužské odkašlání, leknutím sebou cuknu. Jsem zády ke dveřím, ale i přesto zde stojím pouze v kalhotkách.

"Myslela jsem, že je to máma," řeknu, přičemž popadnu první podprsenku, která mi vklouzne pod prsty.

"Nedívám se," ujistí mě.

"A- a co potřebuješ?" přetáhnu si přes hlavu dlouhé tričko a konečně se postavím čelem k němu.

"Opravdu se s námi nechceš nasnídat? Myslím, že by to tvou mámu potěšilo."

"Opravdu nechci, mám už na dnešek nějaké plány a musím se připravit," zastrčím si za ucho pramínek vlasů, ktetý mi spadl do tváře.

"Možná by nás to sblížilo. Jestli se teď budeme častěji vídat."

"Jak častěji?" optám se s hrůzou v hlase.

"No možná by nebylo špatné zmínit, že se k vám příští měsíc nastěhuji nastálo."

"To nemyslíš vážně!" vyjeknu.

"To ti vážně tak vadím?" zamračí se.

"Cože? Ne.. Teda vlastně jo.. Ach.. Vždyť já sama nevím," rozhodím pažemi do všech stran a vyčerpaně se usadím na svou postel.

"Copak?" posadí se vedle mě a jemně mi svou velkou dlaní přejede po zádech.

"Nikdy nenahradíš mého otce.."

"To jsem rád," zasměje se.

"Proč?" dotknutě pohlédnu do těch jeho psích očí a krapet se zamračím.

"Myslím, že na otce devatenácti leté slečny jsem dost mladý," opět odhalí řadu těch blištících se perliček.

"Nevadí ti, že je má matka znamenitě starší než ty?"

"Ne, je nádherná, tipl bych ji daleko nižší věk a hlavně ji miluji."

"Doufám, že to s ní myslíš vážně, protože pokud jí ublížíš, tak potom ublížím já tobě."

"Nahnala jsi mi strach," ironicky se ušklíbne.

"Myslím to vážně.. Moje ruce můžou zůstat suché."

"Neměj strach, tvojí mámě neublížím," jemně se pousměje, poté se zvedne a ve vteřině zmizí z mého pokoje.

Záporně zakroutím hlavou a natáhnu se pro telefon, abych zkontrolovala nově příchozí zprávu. Owen zvolil  místo srazu malé náměstí, kde stojí i má pekárna. Neoodporuji, napíši pouze souhlasnou zprávu a nahrnu se ke své skříni. Outfit nevybírám obvzlášť dlouho. Obléknu si obyčejné boyfriendy a huňatý, šedivý svetr, ve kterém si vždy připadám jako v bavlnce. Je tak hebký a měkký, až mi tou neutuchající slastí naskočí husí kůže. Vlasy si spletu do ledabylého drdolu a můžu vyrazit. V předsíni na sebe ještě natáhnu zateplenou džísku a obuji si své oblíbené kotníkové boty z masivní, hladké kůže. Popadnu svůj malý, koženkový baťůžek a celá rozzářená se rozejdu ke svému autu.

***

Snad se vám dnešní část líbila. ((:

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení.

Ahoj.💜