Autumn Love (S.M.)

Kapitola 16

"Co se stalo?" Ryanovy kroky se ke mně zezadu pomalu přibližují,
"kam šel Owen?" ptá se dál, ale já pouze mlčím a stále dokola si ve své hlavě přehrávám scénář toho, co se před chvílí událo.

Ryan se dotkne mé dlaně a já se konečně proberu ze svých myšlenek, "Owen mě nesnáší," špitnu.

"Co to říkáš?" Ryan se postaví čelem ke mně a snaží se propojit náš pohled, já se ale pokouším jeho tváři vyhýbat.

"On jel pryč?" zeptám se klidně, aniž bych odpověděla na Ryanovu otázku.

"Já nevím, prostě šel ven," ihned potom, co Ryan dokončí větu, se bezmyšlenkovitě rozeběhnu po schodech dolů do přízemí, nazuji si své kožené boty a vyjdu ven před dům. Rozhlížím se kolem, ale Owena nikde nezahlédnu.

"Nemá tady motorku," promluví Ryan za mými zády.

Povzdychnu si, ale nic neříkám. Posadím se na terasu, nohy prostrčím mezi šprušle zábradlí a jemně s nimi pohupuji. Koukám se před sebe. Poryvy větru ohýbají vysokou trávu, která tak připomíná téměř mořské vlny. Jsem na sebe naštvaná a vlastně ani nevím proč. Snažím se být ke všem hodná a upřímná, chci lidem vycházet vstříc a stejně je všechno to úsilí k ničemu. Nikdo vás za to nepochválí, nikdo to od vás nebere jako laskavost, ale jako samozřejmost. Stačí, abyste něco cítili jinak než ostatní a lidi vás odsoudí, jsou naštvaní a pokoušejí se z vás vytvořit zrůdu. Takže i přestože jste nic zlého neprovedli, ve výsledku jste ta nejhorší možná bytost.
Ryan se posadí těsně vedle mě. Cítím jeho pronikavý pohled ve své tváři, ale neotáčím se na něj. Lehce se pousměji, abych Ryana přesvědčila, že jsem v pořádku, ale on moc dobře ví, že svůj úsměv jen předstírám. Svou velkou dlaň položí na můj pas a dlouze mě políbí do vlasů. Pevně sevřu svá oční víčka a přeji si, aby tento moment trval věcně, alespoň na chvíli se cítím silná.

"Pojď dovnitř," promluví tiše, ale tak abych jej slyšela, "je tady zima."

Jemně přikývnu, zvednu se ze sedu a udělám to, oč Ryan žádal.
V obývacím pokoji se usadím na velkou, pohodlnou sedačku. Nakloním se dopředu, lokty se opřu o svá kolena a bradu si složím do dlaní, "mrzí mě to," můj hlas zní nakřáple a dost potichu.

"Promluvím s ním," Ryan přiloží do kamen. Oheň se okamžitě rozhoří a začne vesele pomrkávat a poskakovat, "Owen se jako idiot chová často. Mě zase mrzí, že jsi to musela schytat zrovna ty."

Začínají mě štípat oči, slzy se mi přímo derou na povrch. Snažím se je silou zahnat, chci sama sobě dokázat, že nejsem tak slabá, jak si Owen myslí.

"Teď je konečně teplo," promluví Ryan, čímž naruší to ohlušující ticho, které v této místnosti panuje.
Přisedne si hned vedle mě, položí mi ruku kolem ramen a přivine mě k sobě. Jeho rty se zlehýnka dotknou mého čela, "nebuď kvůli něho smutná zlatíčko," zamumlá mi do kůže. Jsem ráda, že je tady. Cítím se vedle něj jinak - silnější, úplnější. Vím, že ho potřebuji. Položím mu dlaň na stehno a cítím, jak se mi jeho svaly napnuly pod prsty. Nakloním hlavu na stranu a podívám se na něj. Prohlížím si každý detail na jeho tváři. Nikdy jsem si nemyslela, že na někom můžou dokonce i všelijaké nedokonalosti působit dokonale.

"Jsi tak krásná," vydechne Ryan tiše, jako kdyby nade mnou přemýšlel stejně tak, jako já nad ním. Nic neříkám, ale na tváři se mi vykouzlí ten nejúpřimnější úsměv, jaký jen dokážu.
"Jsi červená jako jahůdka," zasměje se a pohladí mě po horkých tvářích.
Nemám ráda, když se červenám, a ještě víc nesnáším, když mě na to někdo upozorňuje. Ovšem teď mě to nenaštvalo. Tvář jsem si zkryla v Ryanově hrudi a čekala, dokud má pleť nebude opět bílá jako sníh.
"Nemáš chuť na horkou čokoládu?" otáže se po pár vteřinách, přičemž si smyslně navlhčí své plné rty. Mám neskutečné nutkání jej políbit. Neodolám, lehce zakloním hlavu a než se naději, jeho rty jsou přilepené na těch mých. Dlouhý a jemný polibek se promění ve vášnivé líbání. Ryan prohlubuje naše polibky a pobízí mě, abych pokračovala dál. A já uposlechnu. Celým mým tělem proudí vzrušení, jako kdyby mi pod kůží vzplály plameny. Ryan mě opatrně položí na chladnou kůži sedačky, skloní se ke mně a políbí mě na klíční kost. Cítím, jak mi na celém těle naskakuje husí kůže a jak mi vstávají chloupky na pažích. Jeho rty jsou vláčné, vlhké a dychtivé. Své polibky přesune na můj krk, kde jemně najase mou tenkou kůži mezi zuby. Z úst mi unikne tichý sten, v tu chvíli ucítím, jak se Ryanovy koutky vyhouply v potěšeném úsměvu. Tělo mám jako kus ledu, zatímco on balancuje nade mnou a jednou rukou mi přejede po stehně až k zipu mých džínů. Bez okolků je rozepne a poté je ze mě dravě serve. Na nic nečekám a sáhnu po spodním lemu jeho tmavého trička. Zdřevěnělýma rukama nemotorně zápasím s tím kusem látky a přemýšlím, jak nejlíp mu ho sundat, aniž bychom museli přerušit naše polibky. Všimne si mé snahy a zasměje se do mých rtů. Donutí mě smát se také. Ryan se odtáhne, opře se o kolena a jedním prudkým pohybem ze sebe tričko serve. Mé tváře zalije ruměnec při pohledu na jeho pevnou hruď a silné paže s vystouplými žílami. Kousnu se do rtu a přitáhnu si ho zpátky k sobě. Bez dalšího čekání si svléknu svetr. Ryan mě nosem pošimrá na dekoltu a poté má ňadra začne nehynoucně laskat. Zapletu ruce do jeho hustých vlasů a přebírám prameny mezi prsty. Zavřu oči a položím si bradu na jeho čelo. Pokouším se uklidit svůj dech, protože jsem ještě nikdy předtím necítila takové vzrušení a nervozitu. Spaluje mě žár z jeho hrudi a přitom se chvěji, protože cítím, jak prsty zajíždí pod krajku mých kalhotek. Polibky poseje mé břicho a poté svým vlhkým jazykem vyznačí pomyslnou trasu kolem mého pupíku. Přestože ztrácím dech a pevně svírám jeho vlasy, nechci, aby přestal. Svými rty přejíždí po látce mých kalhotek. Nevydržím to a ztěžka vydechnu. Prsty se zahákne za lem mého spodního prádla a pomalu ten laciný kousek oblečení stáhne až k mým kotníkům. Krapet se začervenám, když se pod jeho pronikavým pohledem ocitnu nahá, ale mé vzrušení převládá nad veškerým studem. Ryan se také svlékne. Nemůžu z něj spustit oči, z jeho vyrýsovaného těla. Nakloní se nade mě a hluboce pohlédne do mých rozšířených zorniček. Stále nic neříká, ale mně se tohle záhadné ticho líbí. Jsem plná očekávání. Své nohy omotám kolem Ryanova pasu a pobídnu jej k tomu, aby do mě zasunul svou chloubu. Těchto pár vteřin trvá snad celou věčnost. Konečně se jeho boky setkaly s těmi mými a jsem zcela náplněná. Ryanova schopnost ovládat se, mu najednou byla zcela ukradená, místo toho jej pohltil dlouho potlačovaný zvířecí apetit a rozkoš z toho, že si mě konečně dopřeje plnými doušky. Z mých úst unikne slabý sten, jak se mé tělo napíná a pulzuje kolem něj v záchvěvech vášně. Ryan tiskne své rty k mému rameni a potom lačně sestupuje dolů k hrdlu. Zvednu paže a dlaně položím na plochu jeho zad. Ryanovy svaly se náhle promění v ocel. S podivně ochranitelským pocitem ho sevřu v náručí pevněji. Zničehonic se přese mě převalí vlna vyvrcholení. Polije mě zával horka, boky se mi samy od sebe vysoko zvedají a svírají se. Ryan zasténá a divoce se otřese. Pochopím, že také prožívá vyvrcholení. Po chvíli se Ryan s povzdechnutím odtáhne a sesune se na bok vedle mě, aby nerozmáčkl mé rozechvěné tělo. Připadám si nasycená a příjemně vyčerpaná. Z posledních sil se otočím k Ryanovi a svou hlavou zahnízdím k ohybu jeho ramene. Ryanova dlaň mě hladí po holých zádech a polibky sází do mých rozcuchaných vlasů, "byla jsi úžasná," vydechne. Jen se polichoceně uculím a najednou pocítím neskutečný nával únavy, který mě vmžiku ovládne.

***

Probudím se uprostřed noci v Ryanově ložnici. On spokojeně oddychuje na druhé polovině postele. Je k sežrání, když spí. Opustím objetí teplé peřiny a postavím se na chladné, dřevěné parkety. Mám na sobě Ryanovo tričko, které končí někde v půlce mých stehen, tudíž připomíná spíše volné šaty. Na nočním stolku se rozsvítí můj telefon, což značí, že mi kdosi napsal. Mé čelo polije pot, když zjistím, že mám nejméně pět zmeškaných hovorů od mámy a také hned několik nepřečtených zpráv. Úplně jsem jí zapomněla dát vědět, kde jsem. Sama jsem netušila, že se zdržím tak dlouho. Odepíšu jí krátkou omluvnou zprávu, aby o mě neměla strach a šla si klidně lehnout. Mám ukrutnou žízeň, a tak se tiše vyprávím dolů do přízemí. Když scházím schody, zaslechnu podivné rachocení dole v kuchyni. Zastavím se na předposledním schodu a odhodlávám se jít dál. Od strachu se mi sevře žaludek. Nejraději bych se na patě otočila a utekla zpátky nahoru za Ryanem, zvědavost mi to však nedovolí. Narovnám se a vydám se za těmi zvuky. Vchodové dveře jsou otevřené, což mě zneklidní ještě o něco víc. V kuchyni je rozsvíceno. Statečně vejdu do místnosti a oddechnu si, jakmile spatřím Owena. Ten sebou krapet cukne, zřejmě protože se mě lekl.

"Promiň, nechtěla jsem tě vylekat," prohlížím si Owenovy rány na kolenou. Owen mlčí a čistí si vodou své zranění, "co se ti stalo?" ptám se zvídavě, zatímco Owen sahá po láhvi s dezinfekcí.

"Nečekal jsem, že tady ještě budeš," promluví, načež sykne a zatne zuby, když přijde dezinfekce do styku s krvavou ránou, "spadl jsem z motorky," vysvětlí mi.

"Pomůžu ti," nabídnu se a uchopím do rukou ruličku obvazu.

"Zvládl bych to sám," jeho tvrdý hlas se náhle promění ve slabé zakňučení, když utahuji obvaz okolo Owenových poraněných kolen. Zasměji se jeho snaze hrát si na tvrďáka.

Owen mi poděkuje za pomoc a poté se kulhavě rozejde k mrazáku, odkud vytáhne pytlík mražené zeleniny. Ten si přiloží k čelu, na kterém se vyjímá  podlitina krve.

"Měl bys s tím zajít na pohotovost, můžeš mít vnitřní krvácení," naléhám starostlivě.

"Je to jenom malá modřina, jsem v pohodě," zabručí a posadí se celou svou váhou na skleněný stůl.

Jen nad tím kývnu rameny. Owen je plnoletý, a i když je to podle mě špatné rozhodnutí, pravděpodobně ví, co dělá, "kde jsi vůbec odpoledne zmizel?"

"Jsi snad moje máma? Může ti to být jedno," odbyde chladně mou otázku.

"Přestaň se takhle chovat!" okřiknu jej, protože už mi došla veškerá trpělivost, "co si o sobě vůbec myslíš?! Nedivím se, že jsi sám. Žádná holka přece nemůže chtít namyšleného idiota jako jsi ty!" rozhodím pažemi okolo sebe a vzápětí začnu litovat toho, co jsem řekla.

***

Snad se Vám nová část líbila. ❤️

Jaký je Váš názor na Owena?

Budu vděčná za každý komentář, hlas a přečtení.

Ahoj. ❤️