Autumn Love (S.M.)

Kapitola 17

"Přestaň se takhle chovat!" okřiknu jej, protože už mi došla veškerá trpělivost, "co si o sobě vůbec myslíš?! Nedivím se, že jsi sám. Žádná holka přece nemůže chtít namyšleného idiota jako jsi ty!" rozhodím pažemi okolo sebe a vzápětí začnu litovat toho, co jsem řekla.

Owen na mě beze slova upřeně zírá. Z celé své duše si přeji, aby promluvil. Kdybych mohla alespoň na chvíli nakouknout do jeho mysli a věděla, co právě teď cítí. Je mi více než jasné, že mě Owen nemá rád.
Když stále nic neříká, otočím se na patě a svými kroky mířím zpátky ke schodům. Owen se však zlehka chopí mého zápěstí a tím mě zastaví.

"Neodcházej ještě," špitne svým hlubokým hlasem, který se rozestoupí celou potemnělou místností. Owenův hlas vás nutí se uklidnit a zároveň zaujme vaši pozornost natolik, že se zcela plně soustředíte na obsah jeho slov a absolutně pominete dění okolo, "líbí se mi, když se rozčiluješ," šibalsky se ušklíbne, což mě donutí se zamyslet nad tím, koho jen mi Owen připomíná.

Nemusím přemýšlet dlouho. Rysy ve tváři, způsob úsměvu, barva vlasů a nevyspitatelné chování, to všechno se naprosto jasně ztotožňuje s Charliem. Avšak narozdíl od Charlieho, Owen mi byl již od první chvíle sympatický.

Vyškubnu svou paži z Owenova stisku, protože se mi opravdu nelíbí, jak se mnou zachází. Nejsem žádná věc ani loutka. Owena to trochu zaráží, ale snaží se, aby to na jeho tváří nebylo znát.

"Cítíš ke mně něco?" zeptá se jednoduše a přesně v ten moment jako kdybych ztratila hlas. Nechci mu lhát, ale zároveň si nejsem jistá, zda je dobrý nápad říct mu pravdu.

"Proč se na tohle ptáš?" snažím se z toho vykroutit a vyhnout se tak odpovědi na jeho otázku.

Owen pouze záporně zakroutí hlavou a nenechá se ani maličko zmást, "nedělej hloupou, ty víš proč mě to zajímá."

Popravdě si tím nejsem jistá. Má mysl je zcela zmatená. První mi tvrdí, že mě miluje a jeho chování vůči mé osobě je milé a přátelské, rázem své tvrzení vyvrátí, začne se chovat chladně a nesoucitně a teď je jeho vystupování na hraně mezi jeho oběma osobnostmi. Nemám sebemenší ponětí o tom, co si mám vlastně myslet.
Zhluboka se nadechnu a odhodlávám se říct Owenovi pravdu. Znervózňují mě ty jeho pronikavé oči, které mě spalují svým žárem až do morku kosti, ale i přesto se do nich odhodlám  zpříma podívat, "ano, cítila jsem k tobě něco, ale teď si svými city nejsem jistá, jelikož jsi mi dnes tak trochu ublížil," palce si nervózně mačkám ve svých spocených dlaních, avšak stále se snažím udržet si s ním upřímný a sebejistý oční kontakt.

"City se jen tak snadno nevytrácí," jeho jistota v hlase je více než přesvědčivá. Owen má pravdu, stále k němu něco cítím. Vím to, protože když jsem mu poblíž, tělo se mi zvláštně chvěje a patrně se zrychlí tep mého srdce. Owen se ke mně přiblíží ještě o krůček blíž. Zalapám po dechu až se mi nadzvedne hrudník a mé oči se zkoumavě rozkmitají po jeho tváří. Owen lehce položí svou hebkou dlaň na můj pas, vmžiku mé tělo poseje husí kůže. Podvědomě křičím, abych se mu vyškubla a okamžitě opustila prostor, který vyplňuje Owenova přítomnost, ale mé nohy jako by najednou zkameněly a zradily mě úplně v jakémkoliv pohybu. Čelem se lehce opře o to mé a snad v tom samém momentě se střetne s mými pootevřenými rty. První se o ně jen zlehounka otře a poté se k nim hladově přisaje, jako kdyby po nich toužil celý svůj život. Jakmile se vzpamatuji a dostanu svou mysl z transu, vší silou jej od sebe odstrčím. Trochu zavrávorá, ale ustojí to. Zmateně zírá do mých vyplašených očí. Zdá se, že to bylo to poslední, co čekal, že udělám. Zaslechnu šoupání nohou po dřevěné podlaze, okamžitě střelím pohledem k jistým zvukům, a když spatřím Ryana, celá ztuhnu.

Pozoruji jeho naplé svaly a vystouplé žíly na čele. Najednou mě polije vlna strachu. Ryan se rozběhne k Owenovi a pevně jej chytne pod krkem. Owen se mu vyděšeně podívá do očí, ale stále mu na tváři pohrává ten kamenný výraz, který působí nezdolatelně, i když ví, že proti Ryanovi nemá šanci. Ryan Owena přimáčkne ke zdi a zuřivě propaluje jeho zorničky, "ještě jednou se jí jenom dotkneš a zabiju tě!" zakřičí, "rozumíš?" zeptá se důrazně. Owen se stále jen mračí bez jakéhokoliv výrazu v obličeji. Ryan to tedy zopakuje po druhé, "rozumíš?" tentokrát je jeho hlas klidnější, avšak stále velice pádný.

"Pusť mě," promluví Owen přidušeným hlasem. Ryanovi trvá než jej uposlechne, ale po chvíli přemýšlení s ním naposledy třískne o zeď a pustí ho ze svého nezlomného sevření. Owen se posadí na zem, jelikož se už dál neudrží na nohou. Je zesláblý a zraněný po pádu z motorky. Ryan bez jediného slova zmizí opět v druhém patře. Chci jít za ním, ale první musím pomoct Owenovi.

Rozejdu se k němu, ale Owen ke mně ani nevzhlédne, jako kdybych za tohle všechno mohla jenom já. Kleknu si, abych na něj lépe viděla. Nemůžu si nepovšimnout modřin na jeho krku. Ryan musí mít doopravdy silný stisk, "pomůžu ti do postele," nabídnu mu pomocnou ruku, on ale bez váhání odmítne, "radši ne, Ryan by se mohl posrat, kdybys mi pomohla. Běž už radši za ním, zvládnu to."
Já ale nejsem typ člověka, který by nad tímhle prostě pokrčil ramena a bez otálení se vypařil. Vím, že by mě pak trápilo černé svědomí, "nevykládej hlouposti. Pojď, já ti pomůžu." Owen chvíli váha, ale nakonec přikývne a přijme mou ruku. S mojí pomocí pomalu vstane a poté ho podpírám celou cestu až do jeho ložnice. Posadí se na svou manželskou postel, svlékne si propocené tričko a odhodí ho někde na podlahu mezi ostatní kusy špinavého oblečení. Potom se v lehu uvelebí a naposledy mě poprosí, abych zhasla. Učiním tak a už se chystám odejít, když vtom mě zastaví ještě jednou Owenovův tichý hlas, "děkuji."

Uculím se na něj, "to byla maličkost."
Owen je pár vteřin zticha, ale já stále stojím ve dveřích, protože vím, že ještě neskončil.

"Upřímně.. Po tom všem co jsem ti řekl, jsem čekal, že se na mě vykašleš," promluví a povytáhne si peřinu ještě blíže ke krku.

Nic neříkám, jen se pro sebe usměji a bez dalšího otálení dveře zabouchnu. Povzdychnu si pro sebe, protože vím, že mě teď čeká ta horší část a pociťuji mírný strach a obavy z Ryanova výstupu. Nicméně, můžu si za to sama, proto teď musím čelit své bázni. Pomalými kroky mířím směrem k Ryanovému pokoji. V hlavě si přehrávám všemožné scénáře toho, co se může stát. Jakmile se ocitnu před jistými dveřmi, otřu si své vlhké dlaně do stehen a vejdu dovnitř.

***

Snad se Vám dnešní kapitola líbila.

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení.

Děkuji. ❤️