Autumn Love (S.M.)

Kapitola 12

Probudí mě paprsky probouzejícího se slunce. Můj spánek trval pouhé čtyři hodiny, jelikož jsem nemohla usnout a dlouho do rána plakala.

Ležím v teplé posteli, zachumlaná pod peřinou a přemýšlím nad snem, který se mi zdál. Byl o Ryanovi. Moc dobře si ho nemapatuji, ale nemůžu zapomenout na ten hřejivý pocit, který zaplavil mé tělo, jakmile jsme se s Ryanem v onom snu políbili.
Na včerejšek se snažím nemyslet, a i když do toho vkládám všechno své úsilí, stále mě to zevnitř užírá.

Pohlédnu na hodiny a zděsím se, když zjistím, že mám být v práci už nejméně dvě hodiny. Rychle vyskočím z postele, obléknu se, krapet zkrášlím svůj obličej, a než se naději, nasedám do auta a odjíždím vzhůru do nového pracovního dne.
Dnes je krásný den. Alespoň ten mi napomáhá k lepší náladě.

Zaparkuji před svým krámkem a očima utkvím na muži stojícím u dveří pekárny. Když se Ryanem setká s mýma očima, na tváři se mu objeví roztomilý úsměv. Přejede mi mráz po zádech, ale má slabost pro ty dolíčky v jeho lících mě donutí mu úsměv oplatit. Vystoupím a rozejdu se směrem k němu.

"Dobré ráno ospalče," řekne sladce.

"Dobré, čekáš dlouho?" vytáhnu klíče, abych odemkla.

"Ani ne, ale zarazilo mě, když jsem přijel a tys tady ještě nebyla.. Bál jsem se o tebe, jestli se ti třeba něco nestalo," zkroutí obočí a opět vyhledá mé oči.

"Zaspala jsem," společně vejdeme do krámu.

Oba dva se zároveň zhluboka nadechneme příjemné vůně skořice a mandlí.

"Můžu?" zeptá se, aby se ujistil, že mi nebude vadit, když se mnou vejde do místnosti, kde vznikají všechny ty dobroty.

"Jasně," zasměji se.

"Tipuji, že se ti zdál nějaký pěkný sen, když se ti tak dobře spinkalo," uculí se a zkoumavě se zahledí na plech, který vkládám do trouby.

Částečně měl pravdu, ale kéž by to bylo pouze snem.

"Vlastně to tak nejspíš bude," uvážu si kolem pasu zástěru a naberu si na dlaně truchu mouky, se kterou posypu dřevěný pult.

"A o čem se ti zdálo?" zeptá se.

"Opravdu to chceš vědět?" opráším si ruce od bílého prášku a opřu se o pult.

"Jinak bych se neptal,"

Zhluboka se nadechnu a na malou chvíli se zamyslím, jestli to chci doopravdy udělat. Uvědomím si, že v tuto chvíli neexistuje snad nic, po čem bych toužila více než po jeho rtech. Ta plnost a růžová barva k tomu přímo vyzývá.
Pomalu se k němu přiblížím, dokud mezi námi nezůstane pouze milimetrová mezera. Naše rty se skoro dotýkají. Ryanův horký dech dopadá na mou pokožku. Jako první se rty otřu o jeho měkké polštářky. Zalapá po dechu a čeká, co udělám dál. Daruji mu svůj nejúpřimnější a nejprocítěnější polibek. Onen hřejivý pocit, který se mi vlije do celého těla, nevynechá ani samotné konečky prstů. Odtáhnu se, ale ne na dlouho, jelikož si mě Ryan surově přitáhne k sobě a začně mě lačně líbat. Líbí se mi to. Líbí se mi ta dravost, kterou jsem v něm probudila. Mám husí kůži a neskutečnou chuť z něj teď a tady strhat všechno oblečí. Vyškubnu se z jeho sevření a láskyplně se na něj uculím.

"Promiň, ale musím pracovat, co kdybychom se sešli, až to tady dokončím."

"Dobře, budu na tebe čekat," usměje se, "lepší sen jsi mít nemohla," pohladí mě po vlasech a vtiskne mi polibek na čelo.

"Nejspíš bych to udělala i tak.. Milovala jsem tě i před tím než se mi zdál nějaký sen, ten mě jen dokopal k tomu, dát ti to najevo."

"Ani nevíš, jak se mi ulevilo."

"Proč se ti ulevilo?" optám se.

"Bál jsem se, že ke mně necítíš to samé, co já."

***

Snad se vám dnešní část líbila.

Budu vděčná za všechny hlasy, komentáře a přečtení.

Ahoj.